Co vlastně umí a nabízí lidé 50+? Průzkumy ukazují, že si společnost rozhodně nemyslí, že by to byla moudrost stáří...
V pohádce Hrátky s čertem vystupuje mistr Školastykus, je to vážený kmet, poustevník, kterého pokouší vykutálený čert, ale on se celkem úspěšně brání. Ve spojení s ním, ale zazní zajímavá hláška, kdy o něm řekne princezna Dišperanda, že je to starý člověk a je mu už aspoň 60 let.
Samozřejmě je to komedie, ale hezky ukazuje, jak se změnilo vnímání a přístup k věku a jednotlivým generacím.
V dnešní době se poprvé v ekonomicky aktivní etapě života - tedy v práci - mohou potkat dokonce až čtyři generace. V podstatě by mohlo být ještě slabé kafe, když spolu budou pracovat třeba vnuk a babička, extrém může jít ještě dál.
Kromě toho, že se tak ale otevírají úplně nové situace, vede to i k hodně odlišným pohledům, vztahům, ale i oceňování přidané hodnoty jednotlivých spolupracujících.
Podle průzkumů z VŠE jen 10 % "starší" populace souhlasí s výrokem, že mladí lidé si váží moudrosti starších. Táhnou úplně jiné hodnoty a parametry.
Po padesátce velice významně roste pocit věkové diskriminace. Oceňují se úplně jiné vlastnosti než ty, kterými se 50+ mohou ohánět. Mohla by to být schopnost vypořádat se se složitými situacemi, větší odstup, více zkušenosti, nebo třeba flexibilita. Ale jsou to spíše rychlost, technologická zdatnost, neznalost moderních přístupů a technologií - i když to tak třeba ani sami padesátníci nevidí.
Měli bychom to změnit...
Autor: Tomáš Poucha
