Znáte med?

10.06.2022

Desetitisíce let byl med jediným dostupným sladidlem. Svět toho o něm moc neví. Co o něm (ne)víte vy?

O samotném vzniku medu nevíme dodnes vše a nebyli bychom schopni ho ve srovnatelné kvalitě sami vyrobit.

Med vzniká z nektaru, který včely seberou uvnitř květů. Létají z květu na květ, sají sladkou tekutinu a plní si volátko – rozšířenou trávicí trubici. Po příletu do úlu předá včela létavka nasbíraný nektar úlovým včelám, které do něj přidají enzymy a zahušťují tekutinu tak, že ji v úlu po kapičkách vystavují proudu teplého vzduchu, který další včely tvoří rychlým máváním křídel. Zahuštěnou sladinu potom uloží do voskových sklípků v plástech. Dalším odpařováním vody sladina postupně dozrává v med. Pro včelstvo je med zásobou energeticky bohaté potravy. Tedy spíše to, co jim z toho člověk ponechá… Silné včelstvo během roku vyrobí i stovky kilogramů medu.

Hustá sladká lepkavá tekutina. 80 % medu tvoří ovocný a hroznový cukr, zbytek jsou rostlinné kyseliny, minerální soli, pyly a enzymy. Celkem lze identifikovat více než 180 substancí.

Podle nektaru, ze kterého med vznikl, rozlišujeme medy jednodruhové a smíšené. Medy z jednoho druhu květů jsou dražší, protože jsou vzácnější. U nás známější jednodruhové medy jsou například akátové, lipové, řepkové… V dalších zemích si pochutnávají třeba na levandulových, tymiánových, eukalyptových či citrusových medech. Možností je mnoho. Různé medy mají odlišnou barevnost a typickou vůni daného květu. U nás jsou nejčastější smíšené medy. Specifické jsou tmavé lesní medy, které nevznikají z květového nektaru, ale olizováním medovice – výměšků mšic žijících na stromech, nejčastěji jehličnanech.

Plástvový med:

Med přímo v plástvi. Doma zavěsíme, odkrojíme svršky sklípků a necháme med volně vytékat. Anebo ho můžete vyžvýkat přímo z plástu, dostanete do sebe i trochu čistého včelího vosku, což prospěje vašemu trávení. Plástvový med musí být výhradně na tzv. panenském včelím díle, to znamená, že voskový plást nebyl nikdy předtím včelami zakladen. Tento med je hodně vzácný a dostanete se k němu jen výjimečně.

Vykapávaný med

Není získán odstředěním, ale prostým vykapáním, čímž zůstanou zachovány všechny původní vlastnosti medu. Tento med je velmi drahý, protože z plástve se nedostane všechen a je ho tedy méně.

Lisovaný med

Získaný lisováním, což může být pomocí nějakého přístroje, nebo jednoduše ručně vymačkáním.

Vytáčený med

Získá se odstředěním v medometu. Nejběžněji kupovaný med. Můžete si obvykle vybrat med světlý, tmavý, smíšený květový, lesní medovicový, případně jednodruhové medy.

Krystalizace medu

Krystalizace medu není na závadu kvality, právě naopak, krystalizace medu je známkou jeho kvality. Stačí sklenici s medem prohřát ve vodní lázni, dokud se krystaly nerozpustí. Teplota medu ale při zahřívání nesmí překročit 40 °C, jinak se znehodnotí nejcennější obsažené látky. Nejméně krystalizuje čistý, velmi světlý akátový med – vydrží tekutý často více než rok. Pomaleji krystalizuje i med lipový. Velice rychle krystalizuje med řepkový, který včelař sotva stíhá dostat před krystalizací z plástu.

Pastovaný med

Pastováním medu se provádí řízená krystalizace, kdy se krystaly medu zakulatí a tím z medu vznikne pasta, která se dobře roztírá. Nejčastěji se provádí pastování u květového medu, který má tendenci rychle krystalizovat.

Propolis

Lepkavá pryskyřičná substance, kterou včely sbírají na pupenech stromů a keřů. Včely ji používají na tmelení vnitřních stěn úlu a mumifikaci těl vetřelců. Propolisu se připisuje celá řada účinků, mezi kterými převažují hlavně antibiotické a antivirotické vlastnosti.

Medovina

Tradiční nápoj dávných národů. Nápoj vzniká kvašením medu naředěného vodou a přidáním koření nebo ovocných esencí. Medovina připravovaná studenou cestou neztrácí vzácné a cenné látky prvotřídního medu, které blahodárně působí na lidský organismus.

Zajímavosti:

* Sklenice s obsahem 1 kg květového medu je dokladem o opylení přibližně 3 milionů květů.

* Získávání medu v dávné minulosti je vyobrazeno i ve známé španělské jeskyni Bicorpa na malbách starých více než 10 000 let.

Pavel Ovsík 

Článek je převzatý z Pravého domácího časopisu ​Zdroj


 

Články s podobnými tématy