Pojďte napsat knihu! Aby se to dalo číst

Devátý díl našeho seriálu přináší zásady správného psaní a tipy, jak se nezasekávat.

Pamatujete si, jak jste ve škole psali eseje s minimálním počtem slov? Možná jste nabírali slova změnou "řekli" na "pak jasně a hlasitě pravili...". Ve škole jsem se nenaučil, jak psát něco, co lidé chtějí číst. To je klíč k literatuře faktu a ve škole se to nikdy neprobíralo. Skvělá literatura faktu je krátká, jednoduchá, přímá a zaměřená na čtenáře. Dodržujte tyto zásady a budete psát také velmi solidní prózu.

1. Dělejte to krátce. To je nejdůležitější zásada. Pokud ji zvládnete správně, ostatní se (obvykle) postarají samy o sebe. Pište krátce na všech úrovních. Krátké kapitoly (obvykle ne více než 4 tisíce slov). Krátké odstavce (2-3 věty). Krátké věty (5-20 slov). Ještě kratší slova (méně než 12 znaků). Stručnost nutí k úspornosti a efektivitě. Když své psaní omezíte prostorem, donutí vás to soustředit se na to podstatné a zbytek vyškrtnout.

Jeden klíčový bod: napište co nejkratší text, aniž byste něco vynechali. Krátkost neznamená vynechání podstatného obsahu.

2. Udělejte to jednoduše. Jednoduché je velmi podobné krátkému, ale není to totéž. Můžete napsat něco, co je krátké, ale složité. To ale nefunguje dobře. Jednoduchá slova a věty vás nutí psát jednoduchou češtinou. I složité a komplexní myšlenky lze rozdělit do malých slov a krátkých vět. Jak řekl Richard Feynman, pokud nedokážete svou myšlenku vysvětlit jednoduše, pravděpodobně to znamená, že jí plně nerozumíte (což je špatně, pokud píšete knihu).

3. Udělejte to přímo. Většina psaní literatury faktu je nějakým způsobem nepřímá - pasivní hlas, žargon, vícenásobné věty, hojné používání přídavných jmen a příslovcí. Tyto věci nedělejte. Pokud je děláte, přestaňte.

Udělejte z každé věty jediné jasné tvrzení. Propojte ji s větou předcházející a následující. Nevkládejte do jedné věty více myšlenek. Pište tak přímočaře, jak jen to jde. Používejte aktivní hlas.

Aktivní hlas znamená, že podmět věty vykonává sloveso. Pasivní hlas znamená, že podmět věty přijímá činnost. I když znamenají totéž, jejich účinek je velmi odlišný. Příklad: Aktivní věta: Karel nese čaj, se lidem čte mnohem lépe, protože si větu dokážou představit.

4. Udělejte to o čtenáři. Položte si tuto otázku u všeho, co píšete: "Proč to čtenáře zajímá?" Tuto zásadu je nejtěžší aplikovat, protože když to uděláte, uvědomíte si, že většinu svého psaní píšete pro sebe - ne pro čtenáře. Uvidíte, jaké vaše psaní pravděpodobně je: sobecké, požitkářské a velkolepé. Pokud se to stane, neshazujte se. Je to běžné. Jen každý autor měl kdy tento problém. Stačí, když přestanete psát o věcech, které čtenáře nezajímají, a zaměříte se na to, co je zajímá.

Překonejte prokrastinaci a spisovatelský blok

Stejně jako téměř vše, co vám brání sednout si a psát, je i prokrastinace příznakem strachu v jiné podobě. Pokud zjistíte, že prokrastinujete, zeptejte se sami sebe, zda věříte svému plánu a osnově. Někdy je prokrastinace vaše podvědomí, které vám říká, že s vaším plánem není něco v pořádku. Podívejte se znovu na osnovu své knihy. Prozkoumejte ji a zeptejte se sami sebe, zda věříte jednotlivým částem. Pokud ne, opravte to tam, kde vidíte problém, a mělo by to být dobré.

Dalším skvělým způsobem, jak porazit prokrastinaci, je také využití veřejné odpovědnosti. Když se v práci na knize opožďujete, napište o tom, a to vám pomůže získat podporu a ujistit se, že najdete vůli pokračovat.

Případně je dobré si položit otázku: Čeho se bojím? Nápověda: téměř vždy je to nějaký strach, kterému nechcete čelit. Jde o to, že to nebude fungovat, pokud k sobě nebudete upřímní. A samozřejmě si musíte být dostatečně vědomi sami sebe, abyste poznali, kdy nejste upřímní.

Rozhodně existují situace, kdy spisovatelský blok není způsoben strachem. Někdy se vám prostě jen nedaří, a to z jiných důvodů, a pro tyto chvíle jsou určeny tyto strategie, které podle mých zjištění fungují (jak u mě, tak u tisíců autorů, kterým jsme pomohli napsat jejich knihy).

  1. Pojďte napsat knihu! Co je na tom těžkého?
  2. Jak udržet disciplínu?
  3. Proč chci vlastně psát?
  4. Píšete knihu? A pro koho?
  5. A o čem tedy vlastně bude Vaše nová kniha?
  6. Osnova kapitol, úvod a závěr
  7. Aby se to hýbalo a vůbec to (všechno) napsali
  8.  Jak vlastně psát?
  9. Nekonečné úpravy a dokončení

Autor: Oto Jasnější

Foto zdroj pexels.com

Články s podobnými tématy