Budíte se v noci? Třeba to není tak špatně!
Spánkové návyky se za posledních pár set let výrazně změnily. Až do nedávna byl běžný úplně jiný přístup.
Spousta lidí se trápí, když se uprostřed noci probudí a nic - třeba několik hodin nezaberou… Berou prášky na nespavost, trápí se tím a přitom to může být celkem přirozené. Dnes je naprosto běžný názor, že spánek je prostě univerzální nutnost, biologická konstanta, se kterou se dá těžko vymyslet něco nového.
V řadě historických pramenů se objevuje velké množství poznámek, kterým nikdo příliš nevěnoval pozornost, které však ukazují, že před velkou průmyslovou revolucí se spalo úplně jinak.
Ještě v 17. století se pracovalo s tzv. "prvním spánkem". Tento pojem se objevoval ve Francii "premier somme", Itálii "primo sonno", ale důkazy se nachází i ve vzdálených lokalitách, jako je Afrika, jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie, Jižní Amerika a Blízký východ.
V podstatě šlo o to, že se místní obyvatelé ukládali k prvnímu spánku už kolem deváté a o několik hodin později se probudili a následovaly tzv. "hodinky" - překvapivě užitečné okno, v němž se dělaly různé věci. Toto noční bdění trvalo zhruba od 23:00 do 01:00, podle toho, v kolik hodin šli obyvatelé spát.
Za slabé záře měsíce, hvězd, ohně nebo olejových lamp se lidé věnovali běžným úkonům, někdo vařil na druhý den, spravovalo se oblečení, sedláci kontrolovali hospodářská zvířata. Křesťané se museli složitě modlit – dokonce byly na tento časový úsek předepsány konkrétní modlitby. Nejvíce ze všeho se však „hodinky“ hodily ke společenskému styku, lidé často zůstávali v posteli a povídali si a také to byla nejlepší doba k sexu.
Zase ten sex
Mezi námi, pokud jste celý den tvrdě manuálně pracovali, možná jste neměli večer úplně náladu na nějaké špásování. První spánek tak manžele a manželky zbavil vyčerpání a období po něm bylo považováno za vynikající čas pro početí dětí. Vedle toho byl také málokterý pár v posteli sám...
Jak to vypadalo v posteli?
V minulosti spala většina lidí „komunitně“. Často se k sobě přitulilo větší množství lidí a aby se minimalizovaly nepříjemnosti, dodržovaly se při spánku přísné společenské konvence - byly určeny polohy pro spaní, aby se minimalizoval fyzický kontakt nebo přílišné vrtění. Například děti ženského pohlaví obvykle ležely na jedné straně postele, nejstarší z nich nejblíže ke stěně, následovaly matka a otec, pak děti mužského pohlaví - opět seřazené podle věku - a nakonec členové domácnosti, kteří nepatřili do rodiny.
V období po prvním spánku se všichni rozutekli po své práci a po pár hodinách se zase všichni vrátili do postele. Následoval "ranní" spánek a trval až do svítání, případně i později.
Zvířata v tom jedou také
V principu, úplně stejně dodnes žije řada živočichů, kteří objevili výhody rozdělení spánku do dvou nebo více oddělených úseků. Pomáhá jim to zůstat aktivní v nejpříznivějších denních dobách, například když je největší pravděpodobnost, že najdou potravu, a zároveň se vyhnou tomu, aby sami skončili jako svačina nějakého predátora.
Jak se hodinky vytratily?
Odpovědnost padá na průmyslovou revoluci a s ní spojený přechod k závislosti na čase a také na lepší osvětlení. I když už lidé nechodili spát kolem deváté, ráno se stále museli probouzet ve stejnou dobu - takže jejich odpočinek byl zkrácen. Vědci se domnívají, že díky tomu byl spánek hlubší, protože byl stlačený.
Jedním z hlavních vedlejších účinků velké části změny spánkových návyků lidstva byla změna postojů. Za prvé jsme se rychle začali stydět za ty, kteří zaspali, a vyvinuli jsme si zájem o souvislost mezi brzkým vstáváním a produktivitou.
Takže se jde v devět
Nemusíte hned zavádět velké změny v životě. Vědci se shodují na tom, že současné návyky nejsou škodlivé. Stěžejní je prostě spát dostatečně – ať už přerušovaně, nebo na jeden zátah. Supermani a superpodnikatelé rádi vytváří dojem, že spát jen pár hodin, ideálně vůbec je přímou cestou k úspěchu. Je to jen zaručený recept na zdravotní, ale i psychické problémy. Spát by se prostě mělo a to ideálně kolem 8 hodin denně. Ale "hodinky" si někdy můžete zkusit, jen byste měli mít ráno dost času se dospat.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj pexels.com