Spousta lidí se trápí, když se uprostřed noci probudí a nic - třeba několik hodin nezaberou… Berou prášky na nespavost, trápí se tím a přitom to může být celkem přirozené. Dnes je naprosto běžný názor, že spánek je prostě univerzální nutnost, biologická konstanta, se kterou se dá těžko vymyslet něco nového.
V řadě historických pramenů se objevuje velké množství poznámek, kterým nikdo příliš nevěnoval pozornost, které však ukazují, že před velkou průmyslovou revolucí se spalo úplně jinak.
Ještě v 17. století se pracovalo s tzv. "prvním spánkem". Tento pojem se objevoval ve Francii "premier somme", Itálii "primo sonno", ale důkazy se nachází i ve vzdálených lokalitách, jako je Afrika, jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie, Jižní Amerika a Blízký východ.
V podstatě šlo o to, že se místní obyvatelé ukládali k prvnímu spánku už kolem deváté a o několik hodin později se probudili a následovaly tzv. "hodinky" - překvapivě užitečné okno, v němž se dělaly různé věci. Toto noční bdění trvalo zhruba od 23:00 do 01:00, podle toho, v kolik hodin šli obyvatelé spát.
Za slabé záře měsíce, hvězd, ohně nebo olejových lamp se lidé věnovali běžným úkonům, někdo vařil na druhý den, spravovalo se oblečení, sedláci kontrolovali hospodářská zvířata. Křesťané se museli složitě modlit – dokonce byly na tento časový úsek předepsány konkrétní modlitby. Nejvíce ze všeho se však „hodinky“ hodily ke společenskému styku, lidé často zůstávali v posteli a povídali si a také to byla nejlepší doba k sexu.
Zase ten sex
Mezi námi, pokud jste celý den tvrdě manuálně pracovali, možná jste neměli večer úplně náladu na nějaké špásování. První spánek tak manžele a manželky zbavil vyčerpání a období po něm bylo považováno za vynikající čas pro početí dětí. Vedle toho byl také málokterý pár v posteli sám...
Jak to vypadalo v posteli?
V minulosti spala většina lidí „komunitně“. Často se k sobě přitulilo větší množství lidí a aby se minimalizovaly nepříjemnosti, dodržovaly se při spánku přísné společenské konvence - byly určeny polohy pro spaní, aby se minimalizoval fyzický kontakt nebo přílišné vrtění. Například děti ženského pohlaví obvykle ležely na jedné straně postele, nejstarší z nich nejblíže ke stěně, následovaly matka a otec, pak děti mužského pohlaví - opět seřazené podle věku - a nakonec členové domácnosti, kteří nepatřili do rodiny.
V období po prvním spánku se všichni rozutekli po své práci a po pár hodinách se zase všichni vrátili do postele. Následoval "ranní" spánek a trval až do svítání, případně i později.
Zvířata v tom jedou také
V principu, úplně stejně dodnes žije řada živočichů, kteří objevili výhody rozdělení spánku do dvou nebo více oddělených úseků. Pomáhá jim to zůstat aktivní v nejpříznivějších denních dobách, například když je největší pravděpodobnost, že najdou potravu, a zároveň se vyhnou tomu, aby sami skončili jako svačina nějakého predátora.
Jak se hodinky vytratily?
Odpovědnost padá na průmyslovou revoluci a s ní spojený přechod k závislosti na čase a také na lepší osvětlení. I když už lidé nechodili spát kolem deváté, ráno se stále museli probouzet ve stejnou dobu - takže jejich odpočinek byl zkrácen. Vědci se domnívají, že díky tomu byl spánek hlubší, protože byl stlačený.
Jedním z hlavních vedlejších účinků velké části změny spánkových návyků lidstva byla změna postojů. Za prvé jsme se rychle začali stydět za ty, kteří zaspali, a vyvinuli jsme si zájem o souvislost mezi brzkým vstáváním a produktivitou.
Takže se jde v devět
Nemusíte hned zavádět velké změny v životě. Vědci se shodují na tom, že současné návyky nejsou škodlivé. Stěžejní je prostě spát dostatečně – ať už přerušovaně, nebo na jeden zátah. Supermani a superpodnikatelé rádi vytváří dojem, že spát jen pár hodin, ideálně vůbec je přímou cestou k úspěchu. Je to jen zaručený recept na zdravotní, ale i psychické problémy. Spát by se prostě mělo a to ideálně kolem 8 hodin denně. Ale "hodinky" si někdy můžete zkusit, jen byste měli mít ráno dost času se dospat.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj pexels.com
Průměrný lidský mozek se po 40. roce věku zmenšuje přibližně o 5 % za desetiletí. To může mít zásadní vliv na paměť a soustředění, ale může také vést v konečném důsledku k demenci.
Přinášíme (často překvapivé) metody, jak dlouhodobě, ale i okamžitě zlepšit schopnost zapamatovat si lépe to, co potřebujeme.
Venku je pořád zima, stromy holé a rána studená. A přesto se ozve zpěv. V tu chvíli se nabízí otázka, nezačíná už jaro? Odpověď není ani jednoduché ano, ani definitivní ne. Je to něco mezi.
Dnes racionalizujeme všechno – výkon, únavu, bolest i smysl – a tělo se stává posledním místem, kde se pravda ještě nedá obejít. Ono, prostě, nese důsledky.
Odpočinek jsme povýšili na disciplínu. Naučili jsme se vypínat telefony, sledovat dech a zapisovat spánek do aplikace. Jenže i přesto býváme unavení víc než kdy dřív. A ono nic
Sex není jen o potěšení. Je to fascinující směs biologie, psychologie, kultury a historie. Připravte se na fakta, která vás možná překvapí, rozesmějí i inspirují.
Na první pohled jednoduchá otázka. Ale odpověď vás možná překvapí.
Tělo nepočká na večerní cvičení. Posilte se přímo u pracovního stolu – diskrétně, bez převlékání a efektivně.
Nejde jen o to, kolik toho naspíte. Mnohem důležitější může být, kdy spíte. A jak pravidelně to děláte.
Snažíme se šetřit a přitom nám peníze utíkají. Kde je to nejčastěji? Kde nám to nedochází a jak můžeme překvapivě mnoho ušetřit nebo si více užívat život?
Lenost v sobě nese stigma slabosti a zbytečnosti. Ale co když je to ve skutečnosti signál těla a duše, že je čas zpomalit, přehodnotit, nebo se k sobě začít chovat jinak?
Budíte se rozlámaní, i když jste spali osm hodin? Možná není problém ve věku, ale v poloze, ve které noc co noc trávíte třetinu života.
Mozek funguje na rytmech jako rádio. Nová metoda využívající zvukové frekvence slibuje během čtvrthodiny uklidnit přetíženou mysl – a má za sebou seriózní vědu.
Podzim se hlásí o slovo, ale slunce to ještě nevzdává. Je bezpečné se opalovat i v září? Ano – pokud víte, jak na to. Babí léto může být nejen krásné, ale i zdraví prospěšné.
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Módní výzvy slibují zdraví, energii i životní restart. Jenže někdy nám přinesou spíš frustraci než užitek.
Jak je možné, že někteří lidé v osmdesáti letech zvládají paměťové úkoly stejně dobře jako čtyřicátníci? Vědci odhalují překvapivé tajemství.
O tom, že klimatizace je v parných dnech skvělá nikdo nepochybuje, ale jak je to s tím, že může být i zdrojem únavy, kašle či infekcí? Co na to mikrobiologové?
Slovo „ultra-zpracované“ dnes zní skoro jako diagnóza. Ale je to opravdu tak jednoduché, jak se říká? Možná se pod tou etiketou skrývá víc, než čekáte.
Zapomeňme na magických 10 000. Studie ukazují, že 7 000 kroků denně přináší téměř stejné zdravotní přínosy – a ještě nám zbyde energie na radosti života.
