Kolik toho vlastně slyšíme? Věděli jste, že lidské ucho dokáže zachytit více než 400 000 různých zvuků? A přesto si většinu z nich ani neuvědomujeme! Sluch je jedním z našich nejkomplexnějších smyslů a přitom ho mnohdy bereme jako samozřejmost – dokud nezačne selhávat.
Podobně jako tělo nebo mozek, i náš sluch potřebuje péči a trénink. Proč? Nejen, že nám to umožní lépe slyšet, ale podle výzkumů může pravidelné cvičení sluchu snížit riziko ztráty sluchu až o 30 %! A co víc, díky lepšímu sluchu si můžete vychutnat vše – od šeptání přes hudbu až po zpěv ptáků – v plnějších detailech.
Meditujte
Sluch je z velké části ovlivněn úrovní našeho soustředění. Kolikrát se vám stalo, že jste se s někým bavili a najednou jste přes celou místnost zaslechli své jméno, i když jste ho neposlouchali? Je to tím, že spoustu zvuků filtrujeme a tudíž nevnímáme. Pomocí meditace potom můžeme zlepšit svou schopnost soustředit se na konkrétní zvuky.
Zkuste zavřít oči a poslouchat různé zvuky - auta v dálce, tiché bzučení elektrických zařízení, šumění vody nebo třeba zpěv ptáků. Identifikací jednotlivých zvuků a místa, odkud přicházejí, můžete trénovat svůj mozek, aby vybíral zvuky z rušného prostředí, a díky tomu zlepšovat své sluchové schopnosti.
Hrajte karty a stolní hry
Mozek určuje, jak zpracováváme zvuky, které přijímají naše uši. Tak, jako jiné části našeho těla potřebují procvičovat, ani s mozkem tomu není jinak. Ideální jsou na to různé typy hlavolamů a her, které mohou zlepšit nejen zdraví vašeho mozku, ale ve výsledku i váš sluch.
Třeba hraní karet nebo jiných oblíbených stolních her zlepšují sluch, aniž byste si to uvědomovali, protože stimulují mozek a vaši schopnost naslouchat. Kromě toho udržují a rozvíjí vaši schopnost slyšet také mluvení a komunikace s ostatními lidmi.
Poslouchejte hudbu
Poslech složitější hudby a soustředění se na drobné nuance je základ muzikoterapie - může to nejen pomoci zlepšit váš sluch a schopnost vnímat odlišné zvuky, ale může také podpořit úlevu od bolesti, zlepšit rekonvalescenci u osob, které se zotavují po poranění mozku nebo mrtvici, a také posiluje schopnost poslechu řeči, jako takové.
I když k dosažení maximálního účinku potřebujete muzikoterapeuta, pouhé soustředění na hudbu může stačit ke stimulaci mozku a zlepšení schopnosti soustředění.
Cvičte jógu nebo tai-či
Vaše uši jsou ovlivňovány stresem i krevním oběhem, takže mezi nejlepší způsoby, jak můžete podpořit zdravý sluch, patří uklidňující, lehká cvičení, která zároveň podporují krevní oběh, jako je jóga nebo tai-či. Pomalá protažení uvolňují tělo, podporují krevní oběh, zatímco poklidnost cvičení vám může pomoci udržet si čistou hlavu a soustředit se, což snižuje stres.
Vyhýbejte se hlasitým zvukům - Nadměrný hluk je jednou z nejčastějších příčin ztráty sluchu. Ztlumte hlasitost, používejte špunty do uší, pokud musíte být v hlasitém prostředí.
Mějte uši v suchu a v teple – Nadměrný chlad, ale i vlhkost mohou vést k problémům, infekcím a hromadění vosku, což může způsobit problémy se sluchem.
Nekuřte - výzkumy ukazují, že kouření může více než zdvojnásobit riziko ztráty sluchu. Je to proto, že průtok krve a kyslíku je klíčový pro udržení zdravých buněk ve vnitřním uchu a obojímu brání nikotin a oxid uhelnatý. Kouření také dráždí sliznici středního ucha a narušuje normální funkci Eustachovy trubice.
Pozor při užívání léků - Některé léky na předpis mohou mít vedlejší účinky související se ztrátou sluchu…
Pozor na nadměrné hromadění ušního mazu - Může ovlivnit váš sluch a způsobit, že se vám zvuky budou zdát tlumené. S vatovými tyčinkami je to trochu sporné – obecně se moc nedoporučují – lepší je zajít za odborníkem
Pravidelně navštěvujte odborníka – ať už svého lékaře, nebo pravidelné vyšetření sluchu – nic tím nezkazíte – naopak.
Typů je ještě celá řada - psali jsme o tom třeba ZDE
Autor: Magda Vaňková
Foto zdroj pexels.com
Zdroj:
Sedíte u rodinné večeře a držíte to už třetí týden. Ve všední dny nepijete, moučník necháváte být, po jídle jdete radši ven. Doma vám to jde skoro samo. A pak hostitelka nalévá, zastaví se u vašeho prázdného skla a s úsměvem dodá: „No tak, to si dneska nedáš ani skleničku?
Je půl třetí odpoledne a vy sedíte u stolu čtvrtou hodinu v kuse. Záda ztuhlá, šíje jako ze dřeva, myšlenky pomalejší než ráno. Po obědě přišel útlum, který znáte — a s ním tichý slib, že „dneska si po práci půjdete zacvičit".
Je večer a na displeji telefonu svítí 9 214 kroků. Skoro splněno, dnes to byl dobrý den. Chodíte každý den — se psem, do práce, na nákup. Trochu vás mrzí, že „to není žádný sport", je to jenom chození.
Se psem chodíte stejnou trasu kolem domu už léta, ráno na autobus a večer zpátky. Je to zvyk, ne rozhodnutí — nikdy jste o tom nepřemýšleli jako o tréninku. Když se vás kolegyně, která třikrát týdně běhá, zeptá, jestli taky sportujete, zaváháte.
Půl třetí ráno. Oči otevřené. Myšlenky se rozběhly dřív než vědomí stihlo říct ne. Padesátidvouletý muž se vzbudí bez zjevného důvodu. Žádný hluk, žádný rušivý sen. Jen najednou je vzhůru s pocitem, že ho čeká náročný den — přestože si večer myslel, že je v klidu.
Tři měsíce chodíte do posilovny přesně podle plánu — pondělí, středa, pátek, nic nevynecháváte. Přesto jste od druhé poloviny odpoledne unavení a večer dosednete na gauč s pocitem, že tělo je vypnuté, i v den, kdy jste cvičili.
Pondělní ráno v dubnu. Budík v sedm. Za oknem šedé nebe. Čtyřiapadesátiletá žena vstane, rozsvítí světlo v koupelně, udělá kávu a sedí nad telefonem třicet minut, než vyjde ven. Celý den pak zívá.
Kolem padesátky se dá cvičit roky a přemýšlet o svalech jenom jako o nástroji. Něco, co zvedne tašky z kufru auta, udrží rovná záda u počítače, umožní vyjít do třetího patra bez zadýchání.
Sklenka červeného k večeři. Druhá u filmu. Příjemné teplo, ramena povolí, oči těžknou. Usnete dřív než obvykle a s pocitem, že jste si konečně dali to, co tělo potřebuje. Pak se vzbudíte ve tři čtvrtě na čtyři.
Tři týdny fungovalo skoro všechno. Ranní pohyb, jídlo s dostatkem bílkovin, večerní rituál před spaním beze zbytečného světla z telefonu. Kalendář na ledničce má tři čisté řady odškrtnutých dní.
Je půl jedenácté večer. Ložnice vyvětraná, světla ztlumená, telefon odložený. A přesto ležíte a nejde to. Tělo je unavené, ale jako by neumělo přepnout do spánku. Většina lidí v takové chvíli hledá vinu v hlavě — ve starostech, v kávě po obědě, v tom, že „neumí vypnout".
Na jaře to vzal vážně. Po večeři začal chodit, upravil jídelníček, přihlásil se do posilovny. První dva týdny to šlo skoro samo — ráno se probudil s chutí a večer si tenisky obul bez přemýšlení.
Pětapadesátiletý muž je tři měsíce zpátky v posilovně. Chodí dvakrát týdně, poctivě. Přidal bílkoviny, po tréninku strečink, doma činky. A přesto ho svaly bolí dýl než dřív, síla se skoro nehne a ráno vstává, jako by večer vůbec necvičil.
Rozhodnutí padlo v neděli večer. Od pondělka hodina cvičení denně a konečně pořádná změna jídelníčku. První tři dny jdou skvěle — energie, hrdost, pocit, že tentokrát to vyjde. Pak přijde středa.
Stojíte na váze. Číslo je tam, kde být nemá — vyšší než před třemi lety, přestože jíte přibližně stejně. Lékař řekne „to je věk" a má pravdu, ale tahle odpověď nic nevysvětluje. Věk je zkratka za čtyři konkrétní fyziologické mechanismy, které mají přesná jména a které lze z velké části ovlivnit.
Neděle před polednem, košík plný věcí, kterým byste před deseti lety řekli „docela zdravé". A přesto za tři roky přibylo sedm kilogramů. Co třída výrobků zvaná ultra-zpracované potraviny s tělem skutečně dělá — proč se jich jí automaticky víc, proč to po čtyřicítce bolí víc, a co s tím konkrétně v úterý v Bille.
Muž, dvaapadesát let. Po poslední preventivní prohlídce před dvěma lety přestal doslazovat kávu. Začal kupovat celozrnný chleba místo bílého. Omezil pečivo, dvakrát týdně chodí do posilovny. Dnes sedí znovu u svého praktika. Krevní tlak trochu nad hranicí, cholesterol „hraniční", a pas — o dva centimetry víc než posledně.
Ráno po čtyřicetiminutové cestě autem vystoupíte a noha se na chvíli nechce narovnat. Není to bolest — je to ztuhlost, mírná a krátká, tělo potřebuje pár vteřin, než se rozjede. Před deseti lety jste si toho nevšímali.
Probudíte se po celkem slušné noci a stejně vstáváte s pocitem, že vám něco chybí. Ne bolest, ne teplota, nic, co byste popsali lékaři jako příznak. Jen tupá únava, která se drží celý den a druhý den je zase tady.
Pátý deník za deset let. Nebo osmý — přesné číslo se ztratilo. Jo-jo efekt zvenku vypadá jako selhání vůle. Uvnitř probíhá přesný opak: tělo dělá přesně to, co má. Co se při každém cyklu hubnutí a návratu skutečně děje — a kudy vede cesta ven, ne další rychlou dietou.
