Co nám poradil Tomáš Šebek?

Když jsme v rámci série Čáry v písku přivítali Tomáše Šebka, bylo jasné, že to nebude jen inspirativní večer. Byl to výkop debaty, která se přímo dotýká každého z nás – bez ohledu na věk, profesi nebo kondici. Zdraví totiž není luxus, který si můžeme nebo nemůžeme dovolit. Je to něco, co máme z velké části ve svých rukou. A právě tuto jednoduchou, a přitom osvobozující pravdu Tomáš Šebek – chirurg, autor, zakladatel virtuální kliniky a občanský aktivista – připomínal s přesností, vtipem i lehkou ironií.

Zdraví není služba, kterou si kupujeme. Je to způsob života

Jedním z nejsilnějších sdělení večera bylo, že zdraví se netvoří v ordinaci. Netvoří se ani v nemocnici, ani ve farmaceutické laboratoři. Tvoří se doma, v práci, na ulici, při jídle i spánku, při každém rozhodnutí, které děláme. Podle výzkumů ovlivňuje zdravotní systém jen 10 % našeho zdraví. Zato náš životní styl tvoří 35 % celkového vlivu. Zbytek připadá na genetiku, socioekonomické faktory a prostředí. To znamená jediné: zdravotní pojištění nás nezachrání, pokud se sami nerozhodneme o sebe pečovat.

Tomáš Šebek tento princip vykládá nejen na základě čísel, ale i vlastních zkušeností chirurga, který dobře ví, kolik pacientů přichází pozdě – a zbytečně. Jako člověk, který věří v sílu dat i lidské zodpovědnosti, nevidí žádný smysl v roli pacienta jako pasivního konzumenta péče. Místo toho nás vyzývá k roli aktivního správce vlastního zdraví.

Pět prstů, které určují zdraví – Šebkův High Five

Na otázku, co tedy konkrétně máme dělat, odpovídá Šebek s jednoduchostí a srozumitelností, kterou by si zasloužila každá učebnice. Jeho „High Five“ shrnuje pět zásadních oblastí, které ovlivňují naše zdraví. Čtyři se týkají těla, jedna duše:

• Pohyb: Nemusíte běhat maraton. Stačí se denně trochu zapotit. Rychlá chůze, schody, práce na zahradě – cokoli, co vás rozhýbe.
• Jídlo: Nejde o diety. Jde o to nejíst zbytečně moc a nejíst blbě. Nenechávat prázdné kalorie vítězit nad skutečnými potravinami.
• Otužování: Nejde o heroické ponořování se do ledové vody. Jde o přirozené vystavení těla chladu, který probouzí regenerační procesy a aktivuje vnitřní obranné mechanismy.
• Spánek: Není nic produktivního na tom spát málo. Kvalitní spánek je základ regenerace a psychické pohody. A často i prevence civilizačních onemocnění.
• Vztahy: To nejdůležitější – a přitom často opomíjené. Dobré vztahy s blízkými, přáteli, kolegy i sousedy jsou největším prediktorem dlouhověkosti a štěstí. A žádná pilulka to nenahradí.

Stárnutí nemusí být konec. Může to být začátek

Velkým tématem večera byl i vztah ke stárnutí. Pro mnohé v publiku ve věku 45+ zaznělo něco, co se běžně neříká: že se stárnutí nemusíme bát, pokud mu porozumíme. Strach ze stárnutí podle Šebka často pramení z nejistoty, co nás čeká. A také z pocitu, že na něj nemáme žádný vliv. Ale opak je pravdou. Mnoho zdravotních problémů lze oddálit nebo zmírnit právě tím, že budeme aktivní – fyzicky, psychicky i společensky.

Zatímco seveřané podle průzkumů prožívají největší krizi kolem čtyřicítky a pak už se těší na stáří jako na novou fázi života, v Česku mnoho lidí padá do pesimismu, rezignace a pocitu bezmoci. Šebek přitom ukazuje, že i sedmdesátiletý člověk může mít aktivní život, pokud do něj investoval už dříve – a pokud začne investovat i teď. Klíčem je vnímat zdraví jako projekt, ne jako náhodu nebo osud.

Zdraví jako osobní strategie i kulturní změna

Tomáš Šebek v průběhu večera opakovaně připomínal, že zdraví není jednorázové rozhodnutí. Není to reakce na problém, ale dlouhodobá strategie. A tu si může vytvořit každý – podobně, jako si plánujeme kariéru, rodinný rozpočet nebo dovolenou. Co nás však často zrazuje, je absence základní orientace. Vědět, co vlastně funguje. Vědět, co je mýtus a co skutečnost. Vědět, jak si informace ověřovat.

Kritické myšlení jako nástroj péče o sebe

V dnešním světě, kde každý článek slibuje „pět potravin, které vám zachrání život“ a „tři chyby, které vás zničí“, je kritické myšlení jedním z největších darů, které si můžeme dopřát. Šebek přiznává, že i on sám odmítá rady, které nejsou podložené daty. Nemá rád, když někdo říká „domnívám se“, místo aby řekl „na základě výzkumu X na vzorku Y víme Z“. Učí nás ptát se, odkud autor čerpá, co tím sleduje, a jestli dané doporučení vůbec dává smysl.

Zdravý životní styl tak není o slepém následování módních trendů, ale o systematickém hledání rovnováhy. O sledování trendů ve vlastním těle – třeba pomocí jednoduchých senzorů, aplikací, nebo alespoň vlastního deníku. Nejde o to být otrokem dat. Jde o to vědět, co mi pomáhá a co mě ničí. Kdy se cítím lépe a kdy hůř. A co z toho plyne.

Zdraví a vztahy: dvě strany téže mince

Možná nejzásadnějším momentem večera byla věta, že duševní zdraví bez vztahů neexistuje. Že nejsilnějším prediktorem spokojeného života není výše příjmu ani délka dovolené, ale kvalita vztahů. Šebek se opírá o výzkumy, které ukazují, že lidé s pevným sociálním zázemím žijí déle, mají méně nemocí, a když už nemoc přichází, lépe ji zvládají.

Zároveň ale upozorňuje, že péče o vztahy není samozřejmost. Musíme o ně stát, musíme se učit mluvit o těžkostech, musíme být ochotni přiznat chybu. A tady narážíme na kulturní bariéru, která se táhne napříč společností.

Chyba není ostuda. Chyba je začátek

Možná nejsilnější závěrečná výzva večera směřovala k tomu, jak přistupujeme ke chybám. Česká společnost podle Šebka trpí chronickým strachem z chybování. Mnozí z nás zažili, že za chybu přijde trest, ostuda, vyloučení. Jenže právě tohle nám brání růst. Chyba je signál. Když o ní mlčíme, opakujeme ji. Když ji přiznáme, můžeme změnit systém, který ji umožňuje.

Šebek otevřeně říká, že napsal svou knihu proto, aby mohl mluvit o vlastních chybách. Aby ukázal, že selhání je běžná součást cesty, a že teprve skrze něj se rodí skutečná změna – osobní i systémová. To platí pro zdraví, pro vztahy i pro společnost.

Změna začíná u každého z nás. A není na ni pozdě

Co si tedy z večera s Tomášem Šebkem odnášíme? Možná to, že nejde o heroické výkony, ale o každodenní drobná rozhodnutí. Že péče o zdraví není projekt na měsíc, ale na celý zbytek života. A že nejde jen o nás, ale i o naše děti a jejich budoucnost.

Na závěr padla jednoduchá otázka: co by měl každý z nás udělat zítra? Odpověď zněla: začít. Ne ideálně. Ne dokonale. Ale vědomě a s respektem k sobě. A možná taky s větší laskavostí k vlastním chybám.

Autor: Antonín Parma, Tomáš Poucha

Foto: Magnoli

Zdroj: Setkání Čáry v písku 17.3.2025