V novém podcastu Víš, co mi vadí (ZDE) jsme otevřeli téma, které se dnes často zjednodušuje na generační konflikt. Ukázali jsme, že nejde o věk, ale o rozdílné zkušenosti, tempo světa a způsoby, jakými se snažíme zvládat složitost kolem sebe. Teď přichází další krok. Místo mluvení o generacích obecně se chceme ptát konkrétně.
Dejte vědět, co si o tom myslíte?
Dotazník, na který tímto článkem zveme, není o tom, kdo má pravdu. Nejde o stížnosti ani o ventilování frustrace. Jde o sběr vzorců. O to zjistit, co se opakuje napříč firmami, rodinami, týmy i přátelskými vztahy.
Vyplnit můžete ZDE
Proč má smysl ptát se přímo
Většina generačních debat se odehrává bez účasti těch, kterých se týká. Mluví se o mladých bez mladých. O starších bez starších. Výsledkem jsou stereotypy, které se dál posilují, protože nikdo nedostane prostor říct, co mu skutečně vadí a proč.
Zkušenost z mentoringu i práce s týmy ukazuje jednu věc: napětí většinou nevzniká z rozdílů samotných, ale z toho, že zůstávají nepojmenované. Lidé si domýšlejí motivace druhých, místo aby se jich zeptali. A čím déle to trvá, tím těžší je začít mluvit normálně.
Proto dává smysl udělat jednoduchou, ale poctivou věc. Zeptat se přímo. Nehledáme soudy, ale vzorce
Zajímá nás, kde lidé nejčastěji narážejí. Co považují za nepochopitelné. Co v nich vyvolává pocit, že „si nerozumíme“. A také to, co na té druhé generaci oceňují, i když se o tom mluví méně.
Právě kombinace kritiky a uznání je klíčová. Bez ní se dialog vždy zvrhne buď v obhajobu, nebo v útok.
Co z toho může vzniknout
Výsledky dotazníku nechceme nechat v šuplíku. Budou sloužit jako podklad pro další díly podcastu, články i práci v mentoringu. Ne jako definitivní pravda, ale jako mapa toho, kde dnes lidé nejčastěji narážejí.
Cílem není generace smířit. Cílem je dát lidem jazyk, kterým mohou o rozdílech mluvit bez zbytečné obrany.
Pozvání (ještě jednou)
Pokud Vás to téma zaujalo, zveme Vás k vyplnění krátkého dotazníku. Zabere jen několik minut.
Možná už jen tím, že si otázky přečtete, si ujasníte, co Vám na té druhé generaci vlastně vadí. A co naopak funguje lépe, než si běžně připouštíme. A právě tam začíná další posun. Ne v hodnocení druhých. Ale v přesnějším pojmenování reality. Posunout sebe nebo jiné.
Vyplnit (tedy) můžete ZDE
Děkuji!
Tomáš Poucha
Foto: Pexels.com
Péče o nejbližší. Samozřejmé? Naplňující? Také sebezničující. Máme jedno zdraví, jednu energii, jeden život. A do toho se musíte postarat o sebe, o svoje děti i rodiče.
Můj kamarád je nevěrný své ženě s kolegyní z práce. Sousedé volí naprosto neakceptovatelné politiky. Děti si ničí život tím, že nejí maso. Máme rozhodně právo s tím nesouhlasit, ale máme pravdu?
Ve vztahu není důležité, jak často máte sex, ale jaký. Psychoterapeuti vyjmenovali osm typů intimity, které udržují vztah silný, zdravý a především živý.
Někteří lidé v našem životě tiše berou víc, než dávají. Naučte se rozeznat lidi nebo vztahy, které vás tiše ničí.
Nemusí být bouřky ani křik. Někdy se vztah rozpadá potichu, bez slov, bez rozvodu. Jen z něj postupně zmizí to, co ho drželo pohromadě
Jednou za měsíc se zastavit, vypnout a být spolu - udělejte si čas pro partnera, přátele nebo i děti. Jednoduchý způsob, jak si do života vrátit společný čas – a klidně i ve formě vánočního dárku.
Přinášíme závěry posledních Čar v písku, tentokrát s Klárou Holečkovou
Proč v našich dětech někdy vidíme své rodiče. A proč nás to dojímá víc, než jsme čekali
Znáte je. Jsou rychlé, chytré, digitální. Ale co když jsou dnešní děti v jádru stejné jako my? Jenom používají jiné nástroje a jiná slova.
Odchod dětí na vysokou školu bývá vnímán jako konec jedné éry. Ale co když je to spíš začátek – a to nejen pro ně, ale i pro vás?
Češi mluví otevřeně o nemocech, sousedských poměrech i partnerských krizích. Ale zeptejte se jich, kolik vydělávají, a místnost ztichne.
Krátký únik od světa vás může zachránit před stresem – věda ukazuje, že i 15 minut o samotě má mocné účinky.
Téma počasí je stále nepřekonatelné. Zjistěte, co lidé otevírají s cizími, co sdílí jen s přáteli a co raději nikdy nevysloví.
Setkávání s lidmi není pro každého snadné. Ale i introverti a nesmělí lidé mohou objevit nové obzory – pokud udělají první krok.
Asi je kolem sebe máte. Typ A plánuje, typ B improvizuje. Spolu však tvoří výjimečné přátelství.
Skutečná blízkost není otázkou kilometrů, ale odvahy pustit druhého k sobě. Vztah po letech může zrát – pokud mu dovolíme růst.
Někteří lidé nás rozpalují, jiní nás ukotvují. Může být láska k jednomu člověku stabilní a přesto neúplná? A co když skutečná rovnováha leží mezi dvěma lidmi?
Nohy se nám rozklepou z lidí, kteří nám jsou podobní – ale šťastné a dlouhodobé vztahy často tvoří ti, kteří se navzájem doplňují. Jak to tedy vlastně je?
Když jde o sex, většina lidí se srovnává, mlží, nebo rovnou lže. Přitom „normální“ sex neexistuje. Co na to říká věda a co radí sexuologové?
Je v tom kus pravěku – náš mozek se vyvinul pro život v malých tlupách. Výzkumy ale ukazují, že dnes je všechno jinak a někomu stačí méně kontaktů, aniž by mu něco chybělo.
