Máme plnou pusu lásky. A nevíme o ní skoro nic
33. Čáry v písku - psychoterapeut Honza Vojtko se pustil do tématu, které nás zatraceně umí potrápit.
Někdo AI ignoruje, někdo tvrdí, že ji používá, někdo ji možná dokonce trochu umí. A propast mezi těmito skupinami se nezmenšuje — naopak. Ti, kdo s ní pracují, ji mají stále hlouběji v myšlení, v jazyce, v rozhodování. Ti, kdo čekají — a někdy záměrně, z etického přesvědčení — mezitím přicházejí o kontext, který už nikdo nevysvětluje, protože se předpokládá.
Za poslední rok a půl AI udělala kvalitativní skok. Přestala plnit příkazy a začala uvažovat. Dnes si s ní může naprogramovat aplikaci člověk, který nikdy nenapsal řádek kódu. Agenti plánují, rozhodují a pracují bez toho, aby je někdo krok za krokem řídil — v osobním životě, v týmech, v celých korporacích. Produktivita roste. A s ní rostou i otázky, které nikdo pořádně neřeší nahlas.
Je to dobrá zpráva, nebo špatná? Zkušení manažeři ve středním věku se vymezují — ne z neznalosti, ale z přesvědčení. Etické zábrany nejsou zaostalost. Jsou to čáry, které si lidé kreslí vědomě. Jenže kde přesně ta čára je? Používej AI tam, kde tě nebaví to, co děláš — ale neztrať radost tam, kde ji máš. Zní to jednoduše. V praxi to nikdo moc neumí.
A kam nás to celé vede? Ne ve smyslu dystopických scénářů, ale konkrétně — za tři, za pět let? Když agenti začnou pracovat za nás, co zůstane nám? Jak poznáte, kde vám AI pomáhá, a kde vám tiše bere něco, co vás definuje?
AI tady bude. Otázka není jestli. Je to jak, v čem — a kde si nakreslíte svou čáru.
Na 35. Čarách v písku se budeme těšit v úterý 2. 6. 2026, v 19:00 hod..
Moderují Tomáš Poucha a Tonda Parma.
Vnitroblock, Praha