
Filip Rajmont: Proč jsem flámy vyměnil za brokolici?
Úspěšný český herec otevřeně o svojí profesi, Pavlovi Novotném, coming outu, terapii i o tom, proč už místo piva raději cvičí. To vše v Magnoli Universe.
Tahle znepokojivě praktická otázka tvoří základ nové epizody podcastu Houby zle od Tomáše Pouchy – podcastu, který vám servíruje hluboké (a často vtipné) vhledy do lidského chování, kdy se ukazuje že to není tak špatné, jak se může zdát. Tentokrát se zaměříme na to, jak moc jsme (nebo nejsme) pány svého “já”.
Kdo jsem bez kávy? Možná někdo úplně jiný
Kolik z vás se cítí jako lepší člověk po dobré večeři? Kolik z vás by za jiných okolností nikdy nezahodilo mobil o stěnu, kdyby nebylo hladových, nevyspalých nebo po třetím kafi? Pokud jste právě kývli, vítejte v klubu. Tomáš se tentokrát pouští do zkoumání biochemických sabotáží, které nám vlezou do rozhodování, nálady, paměti, a ano – i do duše.
Vtipně, ale s vědeckou razancí, pokládá otázku, kterou si málokdo troufne formulovat nahlas: "Co je ještě mé pravé já a co už jen výsledek toho, že jsem se nenajedl?"
Na vině nejsi ty. To kortizol
A to není výmluva. Když spíte málo, v mozku se zvedne hladina kortizolu. To není karma, to je chemie. Vaše podrážděnost, sklon k chybám a nepochopitelný pocit, že se vás snaží celý svět sabotovat – to je jen nedostatek REM fáze.
A když se rozhodujete hladoví? Studie ukazují, že volíte impulzivněji, riskantněji a často dost nešťastně. Dokonce i soudci rozdávali přísnější tresty před obědem. A vy si vyčítáte, že jste někomu odsekli? Nechte se pozvat na knedlíky, spraví se to.
Chemická symfonie nebo punk?
Náš mozek je jako DJ na večírku, který neustále mění styl podle toho, co do něj právě teče: káva, cukr, pohyb, sex, dotek, slunce, víno nebo nedejbože ranní porada bez snídaně.
Někdy hraje symfonii. Jindy jazz. Občas punk. To „já“, které si myslíme, že je pevné a jasné, je často jen souhra chemických hrátek a neuroprocesů, které tančí podle rytmu, který neřídíme vědomě. A přesto to není důvod ke skepsi. Naopak – může to být osvobozující.
Věda potvrzuje: Dobrá nálada začíná ve střevech
Tak třeba střeva. Více než 90 % serotoninu vzniká právě tam. Takže jestli se dnes necítíte nejlíp, možná místo meditace potřebujete kysané zelí.
Nebo pohyb – během cvičení se uvolňují endorfiny, serotonin i proteiny podporující růst neuronů. Výsledkem je nejen lepší nálada, ale i kreativita a paměť. Nechcete nový nápad? Zkuste pár dřepů.
A pak je tu spánek – starý známý klíč ke všemu. Nedostatek spánku zvyšuje reakce amygdaly až o 60 %. Zjednodušeně řečeno: blbě spíte = blbě reagujete.
A co s tím? Nejste líní. Jste jen unavení.
Tomáš vybízí, abychom se přestali ptát “Proč jsem takový?” a začali se ptát:
"Kdy se cítím nejvíc jako já a co tomu předcházelo?"
To není manipulace. To je péče o sebe. A nejen o sebe – i o ostatní. Protože když víte, kdy se vy nebo váš partner cítíte nejlépe, můžete ten stav vědomě navozovat. Ne kvůli výkonu, ale kvůli větší laskavosti. A třeba i kvůli menšímu počtu hádek o ponožky v obýváku.
Chemie je všude, ale není to všechno
Nakonec však přijde zásadní moment: Chemie je rámec, ale ne celý obraz. Nedá vám smysl. Neřekne vám, co je pro vás důležité. Neurčí hodnoty. Může vám dodat energii jít, ale neřekne, kam a proč.
Rozhodnutí – to opravdu lidské rozhodnutí – vzniká v okamžiku, kdy víte, že jste protivní, ale přesto se chcete chovat jinak. Ne díky dopaminu. Ale díky volbě. A právě tam – uprostřed celé té chemické párty – se objevuje opravdové „já“.
Shrnutí pro ty, co nemají čas (nebo serotonin)
Poslechněte si celou epizodu podcastu „Houby zle“ –
a možná příště, místo sebekritiky, zvolíte banán a dvacet minut spánku.