
Bydlení ve velkém na vsi a malý byt ve městě?
Venkovský klid a městský ruch – dva protiklady, které se mohou dokonale doplňovat. Objevte, jak z tohoto spojení vytvořit harmonii pro vaše bydlení.
Americké univerzity rozpitvávají všechny možné parametry úspěchu v byznyse, a tak není překvapivé, že analyzují také štěstí, náhodu nebo zázraky. Tyto závěry neplatí jen pro podnikání, ale můžeme je použít i v běžném životě. Štěstí a náhodě v životě se tak věnují třeba na Stanfordu, kde definovali tři základní parametry, které se projevují mezi těmi, kdo mají v životě hodně štěstí.
Prvním a základním principem je neustále porušovat svoji komfortní zónu, tedy dělat něco nového, jiného, jinak, nově. V principu to všichni hodně dobře umíme už z dětství – jinak bychom neudělali svůj první krok, nerozjeli bychom se na kole nebo bychom se neodvážili udělat čáru při kreslení našeho prvního popelářského auta. Problém je v tom, že na to v průběhu života zapomínáme.
Jít do rizika přitom neznamená, že začneme skákat pod auta nebo vyhledávat životu nebezpečné situace. Do rizika můžeme jít v oblastech mentálních, pracovních, vztahových, tělesných. Zkrátka je to o kontinuálním přístupu a to v naprosto odlišných oblastech.
Jak si to vyjasnit? Zkuste si to hodit na papír, zpřehlednit si oblasti, možnosti „rizika“ a určit, do jakého rizika nebo nepříjemného rozpoložení vlastně chodíme a kde to (třeba zbytečně) neděláme. Určitě pomůže to s někým probrat a také svoje přístupy porovnat s někým z našeho okolí.
Samotné uvědomění ale nestačí – dalším krokem je začít to nějak měnit, posouvat se mimo naši komfortní zónu. Například se programově začneme bavit s neznámými lidmi, začneme hledat řešení pracovních nebo osobních problémů jinak, zkusíme uvařit nové jídlo, přečíst si něco, co by nás normálně ani nenapadlo.
Druhá věc pro více šťastných náhod je uvědomit si, že spousta lidí, kteří nám na naší cestě nějak pomohli nebo pomáhají, si zaslouží náš vděk a poděkování.
Výzkumy ukazují, že většině lidí přijde trapné nebo zbytečné někomu děkovat nebo někoho pochválit. Může to znít trochu ezo, ale v podstatě jde o to, abychom začali oceňovat lidi v našem okolí, uvědomovat si jednotlivé aspekty jejich přínosu a v neposlední řadě i začali být více empatičtí a otevření k tomu, co se děje kolem nás. Navíc tím nesmírně zvyšujeme nejen svůj vlastní pocit štěstí, ale i pravděpodobnost šťastných náhod.
Poslední věc, na kterou bychom si měli dávat pozor, je přístup k našim vlastním nápadům. Ty totiž nejsou jenom dobré nebo špatné – mezi nimi je obrovské množství nuancí. Špatné nápady, pokud se na ně podíváme pozitivním přístupem a hledáme v nich to dobré, se mohou stát inovativními a překvapivými, a nakonec se může ukázat, že nejsou vůbec tak špatné. Opakem dobrého nápadu nemusí být nutně špatný nápad, ale třeba jen jiný dobrý nápad.
V principu by se dalo říct, že mít štěstí v životě není otázkou osudu, ale přístupu. V průzkumech a analýzách se ukazuje, že neexistuje nic jako blesk z čistého nebe – ti, kteří mají v životě štěstí, jsou spíše v neustále vanoucím větru než v jednotlivých náhodných záblescích štěstí.
Jedním z často přehlížených aspektů štěstí je připravenost. Lidé, kteří mají v životě více šťastných náhod, nejsou jen pasivními příjemci osudu, ale aktivně se připravují na příležitosti. To znamená učit se nové věci, rozvíjet dovednosti, být otevření novým zkušenostem a aktivně se vystavovat situacím, které mohou vést k nečekaným pozitivním událostem.
Štěstí může být také otázkou zvyku. Ti, kteří pravidelně reflektují své úspěchy a pozitivní momenty, mají větší tendenci vnímat život jako šťastný a bohatý na příležitosti. Vedení deníku vděčnosti nebo pravidelné zamýšlení se nad pozitivními aspekty života může pomoci kultivovat vnímání štěstí.
V konečném důsledku se štěstí ukazuje jako soubor postojů a návyků, které si můžeme osvojit a aktivně rozvíjet. Není to jen o čekání na přízeň osudu, ale o vytvoření prostředí, ve kterém se šťastné náhody mohou přirozeně odehrávat.
Shrnutí: Co si z toho vzít?
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: pexels.com
Zdroje: