Jak se poslouchat? Hlavní doporučení...

S Janou Hemelíkovou Baudisovou jsme dělali nedávno podcast (najdete ho zde), kde nám Jana popsala své životní trauma, které jí přivedlo k tomu, čemu se věnuje. Psali jsme také o tom, co je to vlastně body psychoterapie, které se Jana věnuje (článek je zde).

Jana zažila silné trauma, které jí změnilo život. To už v tomto článku nebudeme připomínat, jen se pojďme podívat na pár nejzajímavějších myšlenek, které na večeru, který měl velmi příjemné plynutí, zazněly.

Moje tělo a já

Většinu toho špatného si děláme sami – v těle se nám projevují všechny principy našeho fungování, rovnováhy, ale i nerovnováhy. Toho, jak rozumíme nebo nerozumíme nějakým situacím, ale i emocím.

Měli bychom umět vnímat, zda je naše tělo v souladu s tím, co se nám děje a obzvláště dávat pozor, jestli nám, náhodou, nevykazuje něco jiného. To je v podstatě také jedno ze stěžejních doporučení, které zaznělo – měli bychom (a často to stačí) vnímat soulad mysli a těla – zda se cítí stejně, zda se nám nezdá, že něco je v nepořádku, abychom sami sobě neodporovali. Zkrátka se zastavit a chytnout signál, že se necítím dobře. Vlastně na tom nic není a dost často je až překvapivě jednoduché si pomoci, ulevit. 

Chovejte se, jako váš pes

Pokud se do nějaké nerovnováhy dostaneme, měli bychom se co nejdříve  tlaku nebo napětí zbavit. Umí to skvěle naše zvířata – která si rozumově nevysvětlují, že něco počká, nebo že je všechno v pořádku a prostě se hned po vypjaté situaci uvolní. Nemusíme se válet na zemi nebo skákat do výšky, ale můžeme se vydýchat, nebo se na svůj dech soustředit, smát se, zklidnit se, nebo se klidně jen „vyklepat“ – třást rukama a nohama a prostě nechat stres a napětí odejít.

Dobré je uvědomovat si u toho, jak se cítím, co dělá, jak to pomáhá a z čeho to může pramenit.

Uvědomění jako základ

Hodně věcí je spojené se zvědomováním si toho, co je dobře a co je špatně. Řadě situací se nemůžeme vyhnout, ale můžeme si je uvědomit a zpracovat - nechat systémem projít, dobře na ně reagovat a pomoci si něčím tak jednoduchým, jako je

• dobrý spánek,
• uvolnění ventilu v podobě sportu,
• můžeme si peprně zanadávat
• nebo prostě mlátit rukou do polštáře.

Prostě  to musí ven.

V průběhu těžké situace je dobré si opět uvědomovat, co děláme, jak se cítíme:

• Jsme ztuhlí?
• Jak hodně, hluboko, pravidelně nebo dlouho dýcháme?
• Kde jsme stažení?
• Kde cítíme nebo necítíme pevnou oporu?
• Nespěcháme?

Moje tělo a vztahy

To, co si děláme sami, nám umí způsobit přímo nebo zprostředkovaně i naše okolí a vztahy. Tady je dobré si jako základní princip fungování, rovnováhy a nerovnováhy uvědomovat, co je moje a co už ne - v čem se necháme rozčílit, nebo co neřekneme, že se nám nelíbí.

Doporučení – kromě toho výše uvedeného je navíc i snaha otevřeně a jasně komunikovat s druhou stranou a také se pokusit zastavit a nenechat se na vzteku nebo rozladění vézt.

Z auditoria také zazněl hezký tip – je dobré si vyjasnit v jaké situaci jsme - Chci / můžu nebo musím? Pokud chci nebo musím, moc toho nenadělám a v podstatě to ani nedělá tak zle – to si umíme udělat, pokud můžeme – tam dochází ke křivdám nebo nevyváženosti.

Otevřeli jsme ještě jedno téma a tím je jízda na autopilota – Intuici, ale o tom zase někdy příště ;). 

Každopádně se budeme těšit na další Magnoli setkání - Čáry v písku.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj Magnoli, David Seibert, Antonín Parma