Jak se rozhoduje pes – a co si z toho můžeme vzít my?

Mám sedmiletého, bláznivého maďarského hoře. Jmenuje se Bruno. Je vychovaný, poslušný, mlsný. Hrozně rád běhá a má zbožňuje klacky. A také je (jako každý maďar) závislý a chce být stále u páníčka, bere si dost osobně, pokud před ním zavřeme dveře na záchod, nebo ho necháme samotného doma.

Nebojte, nebudu se tady nad ním rozplývat. Ale napadlo mě, že by mohlo být zajímavé podívat se, jak jsou na tom psi obecně s rozhodováním a hlavně, co si z toho můžeme vzít mi do našeho běžného života, nebo rozhodování.

Na první pohled se psi rozhodují jednoduše. Ale když se na to podíváme jinou optikou, zjistíme, že v jejich rozhodování fungují stejné principy jako u nás: instinkt versus analýza, rychlé a pomalé myšlení, vliv emocí a zkušeností, výběr mezi krátkodobým potěšením a dlouhodobým ziskem​.

1. Instinkt volá! Ale kdy ho poslechnout?

Bruno vidí své úhlavní nepřítele – kočku nebo ježka. Jeho mozek spouští automatické rozhodnutí založené na instinktu – pronásledovat! Ale pak přichází vnější podnět – zazní „Bruno, ke mně!“ Najednou se musí rozhodnout jinak. Často volí taktiku „taktické hluchoty“ – čili předstírání, že povel neslyšel, dokud si není jistý, že si může dovolit neposlechnout.

 Lidská verze: V naší hlavě probíhá podobný proces. Když vidíme něco lákavého – třeba impulzivní nákup nebo rychlou reakci v hádce – často máme tendenci automaticky reagovat. Jenže vědomé rozhodování znamená umět se zastavit a zhodnotit situaci​.

Brunova lekce: Instinkty nejsou špatné, ale ne vždy vedou k nejlepším výsledkům. Krátká pauza před rozhodnutím nám často ušetří problémy.

2. Kdy se vyplatí loudění?

Bruno ví, že loudění není důstojné, ale taky ví, že když správně načasuje psí pohled, má šanci na úspěch. Pokud to nevyjde, přichází plán B – dotek, emoce, neverbální komunikace.

Lidská verze: Vyjednávání není jen o logice, ale i o emocích a správném načasování. Jak ukazují výzkumy, lidé často rozhodují ne na základě faktů, ale podle toho, jak se při rozhodování cítí​.

Brunova lekce: Správná strategie není jen o argumentech, ale i o tom, jak a kdy je použijeme.

3. Svoboda nebo odměna? Dilema na procházce

Klasické dilema na procházce. „Bruno, ke mně!“ – zní jasný povel. Ale co když támhle voní zajíc? V hlavě se mu přehrává analýza:

• Poslechnout povel → získá odměnu.
• Neposlechnout → zažije pět vteřin absolutní euforie.

Vyhrává kombinovaná strategie – rozběhne se, ale jen na pár metrů, pak se otočí a poslušně se vrátí. Dostane svobodu i odměnu.

 Lidská verze: Hledání rovnováhy mezi krátkodobým potěšením a dlouhodobými cíli je klíčem k lepšímu rozhodování​.

Brunova lekce: Místo buď/anebo někdy existuje i třetí cesta.

4. Spravedlnost a vyjednávání

Psi mají překvapivě silný smysl pro spravedlnost. Studie ukázaly, že pokud dva psi vykonají stejný úkol a jen jeden dostane odměnu, ten druhý začne protestovat a odmítne spolupracovat. Bruno to potvrzuje – když dáme pamlsek jinému psovi, a ne jemu, je schopen se opravdu urazit a to na docela dlouho.

Lidská verze: Lidé se rozhodují nejen podle logiky, ale i podle vnímání spravedlnosti. Když máme pocit, že je s námi zacházeno nefér, naše rozhodnutí se mění​.

Brunova lekce: Férovost je zásadní – v práci, ve vztazích i v životě. Pokud chceme mít dobré vztahy, musíme být konzistentní a spravedliví. A jiné průzkumy i jasně ukazují, že být fér nám výrazně méně vyčerpává mozek.

5. Rozhodovací paralýza neexistuje

Bruno někdy prostě přestane řešit věci. Leží na sluníčku, ignoruje všechny podněty a jen si užívá. Nerozhoduje, neřeší, prostě je.

 Lidská verze: My se naopak často dostáváme do rozhodovací paralýzy – přemýšlíme tak dlouho, až nakonec nerozhodneme nic​.

Brunova lekce: Nemusíme mít všechno pod kontrolou. Někdy je nejlepší strategie prostě nechat věci být a odpočívat.

Jak využít psí moudrost v běžném životě?

Bruno neřeší hypotéky, kariéru ani vztahy. Ale jeho přístup k rozhodování je překvapivě efektivní. Tady je pár věcí, které bychom si z něj mohli vzít:

Zbytečně nepřemýšlet – Pokud váháme mezi dvěma podobnými možnostmi, prostě si jednu vyberme a jdeme dál​.

Motivace funguje – Když máme odměnu za dobře udělanou práci, motivuje nás to k dalšímu rozhodování​.

Trocha drzosti neuškodí – Pokud něco chceme, občas stačí si o to říct. Nejhorší, co se může stát, je, že to nevyjde.

Chyby neřešit příliš dlouho – Pokud něco nevyjde, nepřemýšlet nad tím věčnost, ale jít dál. Bruno taky netráví den tím, že by analyzoval, proč mu utekl zajíc​.

Velká rozhodnutí dělat promyšleně – Někdy je potřeba zastavit se a zvážit všechna pro a proti​.

Užívat si přítomnost – Nemusíme pořád něco řešit. Někdy je nejlepší strategie prostě si užít sluníčko​.

Psi se rozhodují rychle, efektivně a často logicky. Umí kombinovat instinkt s učením, motivací a emocemi. Možná bychom se od nich mohli naučit být trochu víc v přítomnosti, méně se trápit detaily a dělat si život jednodušší.

Až budete příště sledovat svého psa, jak se rozhoduje mezi tím, jestli si lehnout na slunce nebo do stínu, zkuste si všimnout, jak jednoduché a přitom efektivní jeho rozhodování je.

Autor: Tomáš Poucha

Foto: Tomáš Poucha
Zdroje:

• kniha autora: Je to vaše volba!
• https://www.scientificamerican.com/article/how-do-dogs-think/
• https://www.nationalgeographic.com/animals/article/how-dogs-make-decisions
• https://www.psychologytoday.com/us/blog/canine-corner/201810/how-do-dogs-really-make-decisions