Jak si přestat nadávat a začít se mít rád (bez narcisismu)

Všichni víme, jak si říkat milá slova před zrcadlem, ne? „Jsi nejlepší!“, „Dneska ti to sluší!“ – zní to fajn, jenže jak dlouho to vydrží? A také, kdo to dělá? Mít dobrý vztah k sobě znamená víc než jen ranní poklony v koupelně. Než se člověk doopravdy začne mít rád, potřebuje poznat vlastní vzorce, zvládnout sebezkoumání a… no, tak trochu si projít tím, co by psycholog nazval „přijetí osobního mixu kladů a nedostatků.“ A právě o tom to celé je.

Takže, jak na to?

Krok 1: Sebepoznání alias „Co na sobě vůbec vidím?“

Tak, přiznejme si, někdy je těžké vidět na sobě i to dobré. Když ale chceme vztah k sobě zlepšit, je dobré vybalancovat jak dobré, tak méně pěkné stránky. Sebepoznání může připomínat třídní schůzky – zpětná vazba je často tvrdá, ale potřebná.

Tady nám pomůže pár konkrétních otázek: Co mám na sobě rád(a)? Kde obvykle ztrácím klid? S touto inventurou může přijít i trochu zaskočení. Možná objevíme něco, co jsme na sobě netušili. Jak říkají odborníci, když víme, kdo jsme, přestaneme být svým vlastním překvapením.

Krok 2: Sebepřijetí bez cukru, ale s trochou soli

Zatímco první krok bylo lehké sondování, sebepřijetí už vyžaduje mírně jiný přístup. Na rozdíl od cukrového obalu „mám se rád/a přesně takový/á, jaký/á jsem“, je to spíš o tom: „Ano, mám trochu divné návyky, ale pořád se mám rád/a.“ Že jo? Sebepřijetí zkrátka nepřijde na zavolanou, ale přichází s praxí a s trochou empatie k sobě. Cílem není odstranit všechny chyby, ale spíše se naučit s nimi pracovat.

Zkuste si občas říct: „Dělám to, co umím nejlépe, i když někdy trošku na vlastní způsob.“

Krok 3: Sebedůvěra – protože proč ne?

Důvěra v sebe je jako budování domečku z karet. Postupně přidáváte jednu kartu za druhou, tedy jedno rozhodnutí za druhým, až jednou přijde moment, kdy najednou zjistíte, že už se na sebe dokážete spolehnout. Sebedůvěra se totiž nerodí přes noc, je to výsledek toho, že se přestaneme porovnávat s ostatními a začneme si všímat, co nám jde.

Říkejte si: „Já vím, že tohle umím. Možná to nebude perfektní, ale je to můj styl!“ Sebedůvěra je v tom, že nepodceňujete, co zvládnete, ani se nepřeceňujete. Znáte svůj rytmus.

Tak a jak na opravdovou sebelásku?

Pojďme to shrnout. Zdravá sebeláska je jako pěstovat kaktus – nezapomenete na ni, ale nepřeháníte to. Žádné přemrštěné narcistické sklony nebo hodinové adorování sebe samého. Jde o to mít se rád ve zdravé míře, tedy tak, aby člověk v sobě našel pohodlí. Jak na to?

1. Zkuste být chvilku sami se sebou – A zjistěte, co se vám opravdu líbí. Možná zjistíte, že máte slabost pro staré filmy nebo že se vám ve volném čase líbí zkoumat různé čajové směsi. Ať už je to cokoliv, je to váš čas, nikdo jiný do něj nemá co mluvit.
2. Nastavte si hranice a říkejte „ne“ – Nebojte se být asertivní, když na vás někdo přehazuje úkoly nebo čeká, že všechno uděláte sami. Sebeláska je také v tom, že umíte říct „ne“, když vás něco tíží.
3. Dejte si občas pauzu – Mějte se na paměti, že si zasloužíte také odpočinek. To, že zůstanete chvíli na gauči a uděláte si pohodu, je nejen povolené, ale dokonce doporučené!
4. Užijte si svůj styl – V každém z nás je něco jedinečného a autentického, tak proč to skrývat? Ukažte, že být sám sebou je vlastně docela vtipné a baví vás to.

Zdravý vztah k sobě je proces, který se mění a přizpůsobuje novým zkušenostem. Ať už jste na jakékoliv úrovni, je důležité na sobě pracovat s úsměvem a humorem. Vždyť jediný člověk, se kterým budeme vždycky, jsme my sami.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Pexels.com

Zdroje: 

• https://www.health.harvard.edu/blog/self-compassion-for-better-mental-health-2020051419885
• https://hbr.org/2018/09/how-self-compassion-can-improve-your-leadership
• https://psychcentral.com/lib/how-to-be-kinder-to-yourself
• https://greatergood.berkeley.edu/article/item/what_is_self_compassion_and_why_is_it_important