Jan Budař: Snílek, který proměňuje vize v realitu

„Snění není únik, ale způsob, jak měnit realitu.“
Tímto mottem by se dal shrnout přístup Jana Budaře – herce, režiséra, hudebníka, spisovatele a producenta, který svou tvořivostí přesahuje hranice jedné profese. V našem rozhovoru se otevřeně rozpovídal o tom, proč je snění nejen krásné, ale i praktické, jak si uchovat dětskou zvědavost a proč se nebát dělat nové věci, i když si nejsme jistí výsledkem.

Snění jako hnací motor

Na začátku rozhovoru jsme se bavili o tom, jak by jeho život vypadal, kdyby si nevybral hereckou dráhu. „Možná bych byl kosmonaut, možná fyzik, možná cestovatel. Když jsem byl malý, chtěl jsem být popelářem – nevím proč, ale tehdy mi to připadalo úžasné,“ říká se smíchem.

Ačkoliv popelářem ani fyzikem se nestal, jeho životní cesta je stejně rozmanitá. Hrál ve desítkách filmů, režíroval, skládal hudbu, napsal knihy. Na první pohled by se mohlo zdát, že přeskakuje od jednoho k druhému, ale on to vidí jinak: „Všechno, co dělám, souvisí s tvořivostí. Ať už je to film, hudba nebo psaní – vždy je to o hledání nových cest, o objevování.“

Mnoho lidí si pod pojmem „snílek“ představí někoho, kdo si staví vzdušné zámky, ale nikdy nic nedotáhne do konce. Jan Budař tento stereotyp boří. „Snílek není ten, kdo si jen něco představuje. Snílek je ten, kdo si dovolí mít vizi a pak k ní hledá cestu,“ říká s přesvědčením.

Proč je důležité být snílkem?

Podle Budaře je snění klíčem k osobnímu rozvoji. „Sny nám ukazují, co opravdu chceme. A pokud je dokážeme následovat s dostatečnou vytrvalostí, mohou se stát skutečností,“ říká.

Jeho vlastní zkušenosti to potvrzují. Když před lety rozdal DVD s ukázkami své práce v Madridu s přáním, že by si jednou rád zahrál ve filmu Pedra Almodóvara, netušil, že se jedno z nich dostane do rukou španělského režiséra Javiera Rebolla. Ten ho obsadil do svého filmu a otevřel mu dveře do zahraniční kinematografie.

„Byl to zvláštní okamžik, kdy se ukázalo, že když něco skutečně chcete, někdy vám vesmír vyjde vstříc. Ale není to jen o štěstí – musíte udělat ten první krok, musíte něco pro svůj sen aktivně udělat,“ vysvětluje.

Dětská zvědavost jako klíč k tvořivosti

Jan Budař věří, že tvořivost pramení z dětské zvědavosti. „Děti si přirozeně hrají, malují, zpívají, aniž by se ptaly, jestli jim to jde. Jenže jak rosteme, začne nám okolí říkat, co je správné, co se má a nemá dělat. A tak se mnozí přestanou tvoření věnovat,“ říká.

On sám se snaží tuto přirozenou hravost a zvědavost uchovat. „Kdykoliv se pouštím do něčeho nového – ať už je to filmová režie, psaní knihy nebo skládání hudby – vždycky tam mám pocit dobrodružství. Samozřejmě, že mám pochybnosti, ale to je součást procesu. To je na tom krásné.“

Kniha Snílek – symfonie emocí a myšlenek

Mluvili jsme i o jeho projekt Snílek. „Je to kniha, která odráží můj vnitřní svět. Obsahuje povídky, úvahy, vzpomínky, reportáže – je to taková literární symfonie,“ popisuje Budař.

Kniha je pozvánkou do světa tvořivosti a snění. Není to jen autobiografie nebo sbírka příběhů. Je to inspirace pro každého, kdo si chce dovolit znovu snít a tvořit. „Když si lidé přečtou Snílka, často mi říkají, že se v něm vidí. Že je to kniha i o nich. To mě moc těší,“ dodává.

Překonávání strachu z neúspěchu

Jednou z věcí, která brání lidem v tvořivosti, je strach, že nebudou dost dobří. „Já taky pochybuju. Když se pouštím do nového projektu, mám vždycky obavy, jestli to zvládnu. Ale právě ten proces učení a překonávání překážek je na tom nejkrásnější,“ říká.

„Mnoho lidí se bojí neúspěchu natolik, že raději ani nezačnou. Ale já si říkám – co je nejhoršího, co se může stát? Že to nebude dokonalé? No a co. Hlavní je ten zážitek z tvoření,“ dodává.

Snílek, ale i realista

Přestože se označuje za snílka, Jan Budař dobře ví, že sny se neplní jen tak samy od sebe. „Snílek nutně potřebuje svého realistického protějška a také kritika. Tyto tři role musí být v rovnováze, aby se sny daly uskutečnit,“ vysvětluje.

Produkování filmu Princ Mamánek bylo podle něj obrovskou školou. „Musel jsem se naučit nejen snít, ale i řešit spoustu praktických věcí – finance, produkci, distribuci. To mě naučilo, že snění samo o sobě nestačí. Musíte mít plán, musíte mít strategii, musíte být ochotni pro ten sen tvrdě pracovat,“ říká.

Proč si dovolit snít?

Na závěr našeho rozhovoru jsem se zeptal, co by vzkázal lidem, kteří mají sny, ale bojí se je uskutečnit.

„Dovolte si snít. Dovolte si tvořit. A hlavně – dovolte si udělat první krok. Nečekejte, až budete mít všechno perfektně připravené. Prostě začněte. Snění je začátek, ale až ta cesta za snem vás skutečně promění,“ uzavírá Budař.

A jeho vlastní cesta je toho důkazem. Ať už je to film, kniha nebo hudba, všechno začalo snem – a on se nebál ho proměnit ve skutečnost. A co vy? Jaký je váš sen?

Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE

Autor: Tomáš Poucha

Foto: Magnoli

Zdroj: Rozhovor Magnoli.cz