Je vám milejší stařena anebo Jaga?
Dříve získala žena kolem padesátky přízvisko stařena a „šuplík“ s velmi omezenými životními možnostmi. A dnes?
Pracuji na českém překladu knihy jungiánské analytičky Jean Shinody Bolen Crones don’t whine, která je určená pro ženy kolem padesátky. Zdráhám se použít slovo stařena, protože časy se od dob, kdy na Staré Bělidlo dorazila 55letá babička v bílé plachetce, přece změnily, ne? A tak obcházím odborníky, ptám se přátel. Sbírka utěšeně roste: bába, starka, vědma, babizna až po „no, já vlastně nevím “. Hubený výsledek.
Podle Aristofana dávají slova naší mysli křídla. Anebo ji také mohou srazit k zemi. Znamená absence vhodného slova neviditelnost, na kterou si ženy ve zralém věku občas stěžují? Možná je načase najít jiné slovo, které by ženu v této životní fázi lépe vystihovalo.
Jaká vlastně je?
- Má jiskru, miluje život, obdivuje jeho krásu, ale zároveň nezavírá oči před jeho náročnými stránkami.
- Více než módním trendům a společenským konvencím věří sobě.
- Ví o svých i cizích slabostech, ale má pro ně spíš shovívavé pochopení než odsuzující kritiku.
- Pečuje o sebe i o druhé a za rodinu považuje nejen ty, s nimiž je spojena pokrevním poutem.
- Nechybí ji kuráž a pouští se do nových věcí ne proto, aby se někomu zalíbila, ale proto, že sama chce.
- Není ji osmnáct ani pětadvacet, neboť než se k takovým kvalitám propracuje, nějakou dobu to trvá.
- Možná udivuje, možná trochu nahání strach.
A tak odpářu slovo „baba“ a zbyde mi Jaga, bytost silná, nezávislá a svobodná. Přesně jako žena kolem padesátky.
Autor: Věra Šimonová
Foto zdroj pexels.com
