Když (a jak) mozek stárne jinak?

Když se řekne stáří, většině z nás se vybaví šediny, brýle na čtení a paměť, která už není, co bývala. Jenže existuje skupina lidí, kteří tuhle představu obracejí vzhůru nohama. Jsou jim osmdesát a více, přesto si pamatují detaily stejně přesně jako jejich děti – nebo dokonce vnoučata. Tito výjimeční senioři dostali označení „superageři“ a jejich studiu se vědci věnují už čtvrt století.

Ukazuje se, že jejich výjimečnost nespočívá jen ve zdravém životním stylu nebo štěstí na geny. Výzkum odhaluje fascinující rozdíly v jejich mozku a zároveň i v povahových rysech. Proč se některé mozky brání stárnutí lépe než jiné? A můžeme se k nim přiblížit i my?

Kdo je vlastně superager?

Pojem superager vznikl na Northwestern University v Chicagu kolem roku 2000. Tehdy vědci začali sledovat seniory starší 80 let a testovali jejich paměť. Jeden z nejpoužívanějších testů je prostý: předčítá se seznam patnácti slov a po půlhodině se účastníci pokusí co nejvíce z nich zopakovat. Většina osmdesátníků si jich zapamatuje jen několik. Ale superager? Ten zvládne devět a více, což je výkon srovnatelný s lidmi o dekády mladšími.

Od té doby prošly výzkumem stovky takových osobností. Někteří z nich dokonce věnovali po smrti svůj mozek vědě, aby pomohli odhalit, v čem se jejich orgán odlišuje od běžné populace.

Společenskost jako společný jmenovatel

Co mají tito lidé společného? Překvapivě to není zdravá strava ani každodenní běhání, ačkoliv mnozí z nich žili aktivně. Jediným konzistentním rysem se ukázala být vysoká míra společenskosti. Superageři bývají otevření, družní, žijí naplno, často po svém a bez ohledu na společenské stereotypy o „klidném stáří“.

Vědci tento rys měří pomocí standardizovaných osobnostních dotazníků a zjišťují, že superageři vykazují vyšší skóre v oblasti sociální angažovanosti, nezávislosti a pozitivního přístupu k životu. Zdá se, že právě bohatý společenský život a zvědavost chrání jejich mozky před úbytkem paměťových schopností.

Mozek, který se neřídí věkem

Při detailním zkoumání mozků superagerů se ukazuje, že stárnou jinak než mozky jejich vrstevníků. Zde jsou klíčové rozdíly:

1. Silnější mozková kůra

S přibývajícím věkem většině lidí mozková kůra postupně řídne. To se podepisuje na paměti, koncentraci i schopnosti řešit problémy. U superagerů se však ukazuje, že řídnutí kůry je výrazně pomalejší, a to zejména v oblasti předního cingulárního kortexu. Tato část mozku souvisí s rozhodováním, motivací a sociálním chováním.

2. Speciální typ neuronů

Vědci v mozcích superagerů objevili vyšší množství tzv. von Economo neuronů. Tyto vzácné buňky jsou spojovány s intuicí, emocionálním vnímáním a sociálním chováním. U běžné populace jich s věkem ubývá, ale u superagerů se drží déle a ve větším počtu.

3. Zdravější buňky v hipokampu

Hipokampus je oblast mozku zodpovědná za paměť a orientaci. U superagerů se v entorhinální kůře našly neurony, které vypadají „mladě“ – jsou větší, plnější a zdravější než u lidí i o padesát let mladších.

4. Odolnost vůči Alzheimerově chorobě

Někteří superageři měli v mozku stejné patologické změny, jaké se objevují u Alzheimerovy choroby – amyloidové plaky a tau proteiny. Přesto se u nich neprojevila výrazná kognitivní porucha. Jiných se tato patologie dokonce vůbec nedotkla. To naznačuje, že mozek superagerů je vůči těmto změnám odolnější.

5. Nižší míra zánětu

V mozku se vyskytují i imunitní buňky zvané mikroglie. Ty mají chránit nervové buňky, ale při nadměrné aktivitě spouštějí zánět, který poškozuje mozek. U superagerů je jejich aktivita nižší, což může být dalším faktorem chránícím před úbytkem paměti.

Dlouhodobý výzkum

Studie probíhá více než 25 let a zahrnuje kolem 290 účastníků. Zhruba čtvrtina z nich se rozhodla věnovat svůj mozek vědě i po smrti. To umožňuje vědcům porovnávat výsledky testů za života s detailní analýzou tkáně po úmrtí.

Kombinace psychologických testů, moderního zobrazování mozku a mikroskopických studií dává výjimečně přesný obraz o tom, co dělá superagery odlišnými. Každý nový mozek přinesený do laboratoře znamená další dílek do skládačky, která může jednou pomoci všem.

Co si z toho můžeme odnést my?

Zda se někdo narodí jako superager, ovlivňuje bezpochyby genetika. Ale výzkum zároveň ukazuje, že životní styl a osobnostní nastavení hrají významnou roli. Zde jsou tři hlavní poselství:

• Buďte společensky aktivní. Setkávání s přáteli, zapojení do komunit a zvědavost po novém prostředí stimulují mozek a pomáhají vytvářet nové nervové spoje.
• Pěstujte samostatnost. Superageři často odmítají pasivní roli „důchodce“ a žijí podle svých pravidel. Tato autonomie může posilovat motivaci a mentální odolnost.
• Udržujte zvědavost a výzvy. Mozek potřebuje stimulaci – učení nových věcí, zájmy a koníčky, které vyžadují zapojení paměti a kreativity, mohou přispět k jeho vitalitě.

Budoucnost výzkumu

Vědci doufají, že studium superagerů přinese nejen odpovědi na otázku, proč někteří lidé stárnou pomaleji, ale i praktické tipy pro prevenci demence a podporu zdravého stárnutí. Možná nikdy nezjistíme přesný recept, ale každé nové zjištění přibližuje možnost, že jednou bude více z nás prožívat stáří s pamětí čtyřicátníků.

Autor: David Seibert

Foto: Pexels.com

Zdroje

• https://www.nationalgeographic.com/health/article/superagers-brain-personality-differences
• https://www.health.com/superagers-brains-social-sets-them-apart-11793243
• https://news.feinberg.northwestern.edu/2025/08/12/what-makes-a-superager
• https://neurosciencenews.com/superager-memory-neuroscience-29547
• https://www.medicalnewstoday.com/articles/what-makes-superager-brains-more-resistant-to-aging
• https://www.verywellmind.com/what-is-a-superager-6826372