
Sdílená radost, sdílená bolest: Proč je dobré mluvit o tom, co cítíme?
Tíží vás něco nebo naopak máte radost? Sdílení emocí, ať už dobrých nebo těžkých, je víc než jen vylévání srdce – je to investice do zdraví a vztahů.
V dětství přátelství vznikají samospádem. Kdo sedí vedle vás ve školní lavici, stává se "nejlepším kámošem", protože má stejný penál nebo podobně smýšlející nechuť k tělocviku. Ale jak stárneme, přátelství už není samozřejmostí. Musíme pro něj najít čas – a chuť.
Podle globálního výzkumu "The Friendship Report" od Snapchat je průměrný věk, kdy potkáme své nejlepší přátele, 21 let. Právě tehdy máme relativně dost času, naše zkušenosti jsou intenzivní a formativní, a jsme otevření novým vazbám. Jenže – přátelství potřebuje investici. Aby se z někoho stal opravdu blízký přítel, je podle výzkumu potřeba zhruba 200 hodin společně stráveného času – tedy něco jako šest týdnů intenzivního kontaktu.
S přibývajícím věkem přátel ubývá. Proč?
Po třicítce (a rozhodně po čtyřicítce) začíná přátelství dostávat na frak. Děti, práce, hypotéky, partneři, péče o rodiče… sociální kalendář se smrskne na svatby a narozeniny. A často i ty přestaneme stíhat.
Studie z Harvardu (2023) ukazuje, že přibližně 40 % dospělých ve vyspělých zemích hlásí, že se cítí osaměle. A zdaleka nejde jen o introverty. Sociální izolace totiž neznamená být fyzicky sám, ale cítit se bez skutečného spojení s ostatními. A co je horší – osamělost má na tělo srovnatelný dopad jako kouření 15 cigaret denně.
Kolik přátel je "tak akorát"?
Tady věda říká: méně je více, ale nemít žádné je průšvih.
Psycholog Robin Dunbar přišel s teorií tzv. Dunbarova čísla – podle které je mozek člověka biologicky uzpůsobený udržet zhruba 150 sociálních vztahů, z toho:
Jde samozřejmě o rámce, nikoli o přísné limity. Ale ukazují, že nejde o kvantitu, ale o kvalitu.
Kdo je (a není) skutečný přítel?
Psychologie definuje blízké přátelství jako vztah založený na reciprocitě, důvěře a sdílených hodnotách. Zní to vznešeně, ale jde o něco jednoduchého: můžeme být sami sebou a víme, že i když ukážeme své slabé stránky, druhý nás přijme.
Ve střední Evropě hledáme v přátelích zrcadlo sebe sama – lidi s podobnými názory, smyslem pro humor i životním stylem. Proto se často říká, že dospělý člověk má jen 2–3 opravdové přátele – najít někoho, kdo nám "sedne", není snadné.
Mladší generace jsou otevřenější diverzitě – přátelí se napříč pohlavími, věkovými kategoriemi i sociálními bublinami. Zatímco my dáváme přednost živým rozhovorům, 88 % lidí na světě dnes preferuje komunikaci s přáteli online – protože je rychlejší, pohodlnější a multitasking-friendly.
Přátelství jako životabudič
1. Přátelé léčí – doslova
Dlouhodobé studie, jako je Harvard Study of Adult Development (běžící už 85 let), ukazují, že kvalita našich vztahů je největším prediktorem spokojeného a dlouhého života – více než cholesterol, sport nebo kariéra.
Přátelství pomáhá:
2. Přátelství rozvíjí mozek
Neurologové z Oxfordu zjistili, že lidé s bohatšími sociálními vztahy mají větší objem šedé hmoty v oblastech mozku, které souvisí s empatií, rozhodováním a emocemi. Jednoduše – přátelé nás činí chytřejšími.
3. Přátelé nás dělají odolnějšími
Sdílení problémů, i těch každodenních ("Můj pes sežral dárkovou tašku."), snižuje vnímanou zátěž a posiluje psychickou odolnost. Navíc máme komu zavolat, když se svět zblázní – a to je k nezaplacení.
A proč se s přáteli potkávat osobně?
Když spolu sedíme v kavárně, jdeme na výlet nebo jen tak klábosíme v parku, dochází ke kombinaci několika zázračných jevů:
Tak co z toho plyne?
V dnešní době investujeme do zdravé stravy, bio jogurtů, fitness programů, mentální hygieny a vzdělávání. Ale možná zapomínáme na něco podstatného: pěstovat přátelství.
Takže – zvedněte telefon. Zavolejte kamarádce, kterou jste půl roku neviděli. Pošlete zprávu bývalému kolegovi. Domluvte si procházku. Nebo si jen sedněte na kávu a povídejte si o všem a o ničem. Protože v tom je ten kouzelný recept.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: Pexels.com
Zdroje: