Kroužková: Kniha rozhovorů, novinařina a síla mateřství

Léto, které hrálo hudbou

„Pojďme mluvit o muzice,“ navrhla hned na začátku rozhovoru. Ačkoliv většina lidí ji zná z televizní obrazovky, pro Barboru Kroužkovou je hudba velká vášeň. Letos sice nestihla tolik koncertů, jak by chtěla, ale radost má z toho, že se hudební scéna po covidových letech probudila.

„Vyrostla jsem na rocku – The Cure, Rolling Stones, Pink Floyd, Depeche Mode. V 80. letech jsem poslouchala hitparádu na Hlasu Ameriky pod polštářem. Lidé si myslí, že si vymýšlím, ale opravdu to tak bylo,“ směje se. A dodává, že dnes se snaží hudbu vnímat alespoň prostřednictvím reportáží a zážitků své dcery, která se vydává i na velké DJ akce.

Od revoluce do redakce

Sametová revoluce ji zastihla na gymnáziu. Brzy nato jí život přinesl šanci – a ona se vrhla do novinařiny. „Byla to úplná náhoda, ale strašně mě to chytlo. V 90. letech to byl obrovský mejdan – přes den jsme pracovali od sedmi do sedmi, večer jsme šli do klubů a ráno zase do práce. Kombinace práce a hudby, to byl můj život.“

Od té doby prošla redakcemi, moderovala zásadní pořady a stala se jednou z tváří české žurnalistiky. A co ji u toho drží dodnes? „Že žádný den není stejný. Každý rozhovor je jiný, každá situace jiná. To mě baví.“

Kniha, co otevírá duši

Loni vydala knihu Odstíny mateřství – sérii rozhovorů s osobnostmi, které prošly těžkými životními zkušenostmi. Vznikl tak unikátní soubor příběhů o rodičovství, naději i o překonávání bolesti.

„Chtěla jsem ukázat, že i v těžkých chvílích se dá najít světlo. Že lidé nejsou sami. Bylo až neuvěřitelné, jak otevřeně se respondenti svěřovali. Často říkali, že to pro ně bylo terapeutické.“

Osobní příběh: když se zastaví dech

Do knihy promítla i vlastní zkušenost. Její mladší dcera se narodila s vrozenou vadou jícnu. Ačkoliv byl porod plánovaný, první hodiny po narození přinesly šok. „Nikdy si nezvyknete na něco, co vás tak zasáhne. Přijmete to, ale je to pořád přítomno,“ říká.

První týdny na jednotce intenzivní péče v motolské nemocnici byly plné strachu – a také zásadního prozření. „Umřelo moje ego. Najednou jsem věděla, že jediná cesta je být vnitřně klidná. Když jsem se bála, dítě to cítilo. Když jsem byla v pohodě, bylo v pohodě i ono.“

Smrt ega a nový pohled na svět

Kroužková mluví o duchovním obratu, který jí změnil život. „Člověk se naučí rozlišovat mezi hlasem ega a hlasem srdce. Strach vychází z ega. Ale když se ho dokážete pustit, přijde klid.“

Dodává, že od té doby vnímá lidi jinak. „Poznáte to lidem na očích. Každý něco vyzařujeme. Neumím se zlobit. Samozřejmě si zanadávám, ale uvnitř necítím hněv. A to je zásadní rozdíl.“

Skleněné děti a rovnováha lásky

Vedle péče o nemocné dítě nesměla zapomenout na svou starší dceru. „Dnes se těm zdravým sourozencům říká skleněné děti – protože nejsou tolik vidět. Já se snažila, aby nikdy nebyla na druhé koleji. Dělaly jsme si dívčí víkendy, trávily spolu čas.“

Obě dcery dnes vnímá jako parťačky. „Já se spíš učím od nich. Oni mě vedou. To je dar, který jsem dostala.“

Práce jako ventil

Novinařina se pro ni stala únikem i terapií. „Když jsem byla v práci, paradoxně jsem odpočívala. Adrenalin vysílání mě nutil soustředit se na přítomnost a nevrtat se v obavách. Byla jsem na sebe přísná – nechtěla jsem, aby kdokoliv poznal, čím si doma procházím.“

Říká tomu „dveře a dveře“. „Jedny zavřu, začíná jiný svět. Každý má kus mě, ale nechci, aby se míchaly.“

Novinářka a politici

Kroužková je známá i svými tvrdými rozhovory s politiky. „Lidé s mocí mají skládat účty. Proto se ptáme za občany. Samozřejmě, že někdy musíme přerušit a vracet je k odpovědi – jinak by si jen přišli odříkat, co chtějí.“

Ví, že žádný rozhovor není dokonalý. „Ale pro mě je důležité, aby otázky byly relevantní a aby bylo vidět, že vím, o čem mluvím.“

A co bude dál?

Plánuje další knihu, tentokrát na jiné téma. „Psaní a rozhovory v psané podobě jsou pro mě stejně důležité jako vysílání. Chci v tom pokračovat.“

A co by chtěla, aby si jednou její dcery odnesly z tohoto rozhovoru? „Že máma je pravdivá a pořád říká to samé.“

Životní poselství

Rozhovor s Barborou Kroužkovou není jen o hudbě, novinařině nebo mateřství. Je o odvaze jít s pravdou, o přijetí těžkých situací a o schopnosti najít v nich nový smysl.

„Každý malý krůček může být velkým krokem,“ říká. A právě to je její vzkaz – nejen dcerám, ale i čtenářům.

Celý rozhovor najdete ZDE.

Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha

Foto: archiv Magnoli

Zdroj: Magnoli Universe

Článek vznikl s podporou AI.