Sexuální fakta, která vám rozšíří obzory (a možná i postelové rituály)
Sex není jen o potěšení. Je to fascinující směs biologie, psychologie, kultury a historie. Připravte se na fakta, která vás možná překvapí, rozesmějí i inspirují.
„Nebuď takový snílek!“ – a proč by to vlastně mělo být špatně?
Vzpomínáte si, jak jste jako děti dokázali celé hodiny bloumat, vymýšlet pohádkové příběhy nebo si představovat, kým vším jednou budete? A kdy přesně jsme se rozhodli, že snění je pro slabochy, nepraktiky a lenochy?
Naše kultura bývá posedlá obrazem tvrdě pracujícího člověka, který se chlubí dvanáctihodinovou pracovní dobou, neochvějným soustředěním a neochotou „ztrácet čas“. Zároveň se ale ukazuje, že až 96 % lidí přiznává, že během dne sní – a často i vícekrát. Nejsme tedy náhodou spíš pokrytci, když se tváříme, že snění je frivolní nesmysl?
Odborníci denní snění definují jako „spontánní proud myšlenek v bdělém stavu, během kterého se věci odehrávají jinak než v realitě“. A že je o co stát – protože nejde jen o zbytečné utíkání z reality, ale o proces s překvapivě bohatým významem.
Co se nám honí hlavou?
Možná si říkáte, že denní snění je jen o „Co bych dělal, kdybych vyhrál loterii?“. Jenže škála je mnohem širší:
A právě tato rozmanitost ukazuje, proč je denní snění tak zajímavé. Psychoanalýza mu kdysi dávala poněkud temnou nálepku. Freud tvrdil, že je to „korekce neuspokojivé reality“ a domníval se, že snění je spíš známkou neštěstí a potlačených tužeb. V jeho době se soudilo, že slušný člověk nemá čas na takové „nesmysly“.
Dnes se ale na to díváme jinak: schopnost snít je znakem zdravé psychiky. Je to způsob, jak se vyrovnáváme s nepříjemnými skutečnostmi, jak zpracováváme emoce, a dokonce i jak plánujeme budoucnost.
Proč bychom měli snít?
Denní snění je víc než únik. Výzkumy ukazují, že může:
Ale není snění taky past?
Ano – denní snění není jen růžové obláčky a rozkvetlé louky. Vědci mluví o tzv. maladaptivním snění – kdy se člověk až příliš upne na svůj vnitřní svět. Často se to stává lidem s traumatickou zkušeností, kteří se tak snaží uniknout nepříjemné realitě.
Pokud nám snění nenabízí naději na dosažení lepšího života, může se návrat do skutečnosti jevit až bolestně prázdný. Snění samo o sobě tedy není vždy lékem – záleží, co v něm vidíme.
Kdy snít?
Věda posledních let ukazuje, že denní snění není jednorozměrné. Má „správnou“ a „nesprávnou“ podobu – a to záleží hlavně na obsahu a kontextu:
Jak snít lépe?
Zajímavým zjištěním je, že samotné uvědomění procesu hodně mění. V jedné studii lidé přiznávali, že se předtím nikdy nezamýšleli, kam jejich myšlenky bloudí. Jakmile to ale začali sledovat, otevřelo jim to oči.
Mindfulness (všímavost) tu hraje zásadní roli. Pomáhá rozpoznat, když se naše myšlenky dostanou do škodlivých smyček – třeba do opakovaného přehrávání chyb. Naopak nás podporuje v tom, abychom je nechali jít tam, kde mohou být prospěšné: k fantazii, řešení problémů, radosti.
Přijměte snění jako součást života
Pokud tedy máte pocit, že „ztrácíte čas“ tím, že bloumáte, přehrajte si to v hlavě jinak. Snění není slabost. Je to způsob, jak se naše mysl regeneruje, učí, plánuje a objevuje nové cesty.
Je to čas pro sebe. Pro své nápady, pro své touhy. Pro únik i pro řešení. A možná právě tam – v té zdánlivě plané, rozostřené krajině myšlenek – najdete něco, co vám změní život.
Autor: Tomáš Poucha
Foto: Pexels.com
Zdroje: