Martin Červinka: O „čidlech“ na talenty, doručování rohlíků i odkazu Davida Stypky

Martin Červinka je jméno, které v titulcích hudebních hitů sice neuvidíte, ale bez jehož intuice by česká pop music vypadala úplně jinak. Jako hledač talentů a zakladatel nahrávací společnosti SinglTon formoval kariéry těch největších jmen současnosti. V otevřeném rozhovoru pro podcast Magnoli Universe popisuje, jak se z osmnáctiletých začátečníků stávají hvězdy s vyprodanými stadiony, proč v kultuře chybí peníze na psychology a jaké to je, když vás práce ani po třech dekádách nepřestane bavit.

Intuice, která se nedá naučit

Zatímco ve sportu jsou skauti a týmy analytiků běžnou součástí byznysu, v hudbě se Martin Červinka spoléhá především na své „vnitřní čidla“. Podle něj je jeho práce kombinací empatie, zkušenosti a těžko pojmenovatelné intuice. „První krok je vycítit něco mimořádného, co jiní nevnímají nebo neslyší,“ vysvětluje proces objevování budoucích hvězd.

Tento „čich“ na talent se mu potvrdil mnohokrát. Když potká mladého umělce, kterému je kolem 18 let, přirovnává ho k houbě – takoví lidé do sebe nasáknou rady a zkušenosti během pár měsíců, což v pozdějším věku trvá roky. Jeho úkolem ale není jen talent najít, ale také ho chránit před „slepými uličkami“, které by mohly slibnou kariéru zbytečně zbrzdit.

Od Litvínova po severní Moravu: Kde se berou hvězdy?

Historicky se v Česku mluvilo o různých „líhních“ talentů. V 90. letech to byl Litvínov, odkud vzešli Lunetici nebo Martin Maxa. Poslední roky však dominuje severní Morava, která světu dala Richarda Krajča, Evu Farnou, Tomáše Kluse či Davida Stypku. Červinka se však domnívá, že jde spíše o shodu náhod než o nějaký systémový regionální recept na úspěch.

Zajímavostí je, že sám Červinka začínal v úplně jiném oboru – ve výtvarném umění. Před revolucí pracoval v podniku Dílo a v 90. letech působil jako galerista. Ačkoliv ho svět výtvarna stále zajímá, hudba ho pohltila natolik, že v ní zůstal přes 30 let.

Showbyznys vs. Sport: Proč chybí mentální koučové?

V rozhovoru zazněla zajímavá paralela se sportem. Zatímco elitní sportovci mají k dispozici týmy fyzioterapeutů a psychologů, v kultuře tato role často padá na bedra jediného člověka – manažera či objevitele. Důvod je prostý: v kultuře je mnohem méně peněz.

Červinka tak často musí suplovat roli mentora. „Snažím se umělce držet v pocitu, aby nad svou kariérou měl nadhled,“ říká. Nebezpečným okamžikem je totiž chvíle, kdy mladý talent nabude podezření, že je „vyvolený“. V tu chvíli se mohou narušit charakterové vlastnosti, což škodí nejen umělci, ale i celé jeho kariéře.

Slavné příběhy: Marek Ztracený a skupina Jelen

Mezi nejúspěšnější „zářez“ Martina Červinky patří bezpochyby Marek Ztracený a Eva Farna. U Marka Ztraceného vzpomíná na období, kdy se po prvním velkém úspěchu „utrhla stavidla“ a přišly divoké časy, které však zpěvák díky své inteligenci a pudu sebezáchovy dokázal včas zastavit. Dnes jsou tito dva umělci schopni vyprodat stadiony pro desítky tisíc lidí, což bylo v 90. letech naprosto nepředstavitelné.

Realita českého hudebníka ale není vždy jen o lesku reflektorů. Červinka otevřeně zmiňuje, že během covidové pandemie členové úspěšné skupiny Jelen rozváželi rohlíky pro službu Rohlík.cz, protože jejich příjmy nejsou tak obrovské, aby si mohli dovolit dlouhé výpadky bez práce.

Fenomén David Stypka a posmrtné album

Jednou z nejemotivnějších částí rozhovoru je vzpomínka na Davida Stypku. Červinka ho potkal, když mu bylo téměř 40 let, což je v pop music netradiční věk pro start velké kariéry. Stypku popisuje jako charismatického, existenciálního umělce, který na zádech nesl „tíhu světa“.

Rozhodování o vydání jeho posmrtného alba „Dýchej“ bylo velmi náročné. V době streamovacích služeb už takový krok nemá komerční motivaci, byl to čistě osobní závazek. „Buď ty demo snímky vymažeme, nebo se to pokusíme dokončit,“ popisuje dilema, které nakonec vyřešil ve prospěch dokončení alba Davidovými nejbližšími spolupracovníky. Nyní mají za sebou i série koncertů s filharmonií jako oslavou jeho tvorby.

Budoucnost: AI a konec globálních ikon?

Červinka se zamýšlí i nad digitální dobou. Přiznává, že jako starší generace má rád vinyly, ale streamování plně respektuje – dnes tvoří už 25 % příjmů jeho umělců. K tématu umělé inteligence přistupuje s humorem. I když se dočetl, že AI dokáže s 99% jistotou předpovědět hit, věří, že lidská originalita je stále nenahraditelná.

Zároveň však vnímá obrovskou nadprodukci. „Kvantita je vždycky na úkor kvality,“ varuje a dodává, že napsat sedm písniček týdně neznamená, že budou dobré. Co se týče budoucnosti globálních hvězd typu Beatles nebo Rolling Stones, není si jistý, zda se takové dlouhověké fenomény ještě zopakují, protože hudba už neurčuje životní styl tak silně jako v 60. letech.

Osobní život a „recept“ na nevyhoření

Martin Červinka má dospělého syna, úspěšného rapera Lipa. Přiznává však, že jejich profesní spolupráce nefungovala – jako otec nemohl být dostatečně upřímný, aby synovi neubližoval, nebo naopak nepůsobil, že ho protežuje. Nyní mají skvělý vztah právě proto, že spolu hudbu pracovně neřeší.

I když má Červinka také další dvě malé děti a v oboru se pohybuje přes 30 let, tvrdí, že nikdy nepocítil syndrom vyhoření. Práce s mladými lidmi ho udržuje duševně svěžím a každé ráno se na svou práci stále těší.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE ZDE

Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha

Foto: archiv Magnoli

Zdroj: Magnoli Universe

Článek vznikl s podporou AI.