Hudebník, moderátor, politik, vzdělanec – Michal Prokop je bez přehánění jedním z nejpozoruhodnějších lidí své generace. V otevřeném a hlubokém rozhovoru s Tondou Parmou z Magnoli se dotýká těžkých momentů, návratů, pochyb i víry, že i ve složité době má smysl tvořit. A právě teď finišuje novou desku, jejíž vydání je za dveřmi.
Silné ticho před hudbou
Rozhovor otevírá vzpomínka na mimořádně těžký večer – předloňský vánoční koncert, který se konal pár hodin po tragédii na Filozofické fakultě. Prokop si vzpomíná, jak se o střelbě dozvěděl těsně po zvukové zkoušce:
„Přišla produkční, sdělila mi, co se stalo. A najednou bylo na mně rozhodnout, jestli se bude hrát.“
Rozhodování trvalo dlouho. Nakonec vyšel sám na prázdné jeviště a pronesl několik silných slov, než zazněla první nota. „Chtějí nás rozklížit, zastrašit. A právě proto musíme hrát dál,“ řekl tehdy publiku. Dnes přiznává, že měl husí kůži z toho, jak hluboce publikum jeho postoj ocenilo.
Comebacky, které nečekal
Prokop o sobě říká, že je mistr návratů. Vlastně to jsou dva plnohodnotné comebacky – jeden v 80. letech po období nejistoty a rozpadlé kapely, druhý po roce 2006, po dlouhé etapě v politice a televizi.
„Myslel jsem, že po 17 letech bez desky mě už nikdo nechce slyšet. A najednou byla Lucerna plná.“
Zlom přišel s albem Poprvé naposledy. Dnes říká, že tehdy vůbec nečekal, že ještě někdy bude hrát tak intenzivně. „Já si šel pro radu k Richardu Tesaříkovi, jestli bych si mohl půjčit pár kluků do dechové sekce. Říkal jsem mu – hele, jen na rok. No a hrajou se mnou doteď.“
Nová deska? Díky mladým klukům z kapely
A právě tahle chemie s novými spoluhráči je i hybatelem nové desky, kterou Prokop dlouho připravoval. Tři z mladších členů kapely mu začali spontánně posílat dema s texty Michala Bulíře – a on překvapeně zjistil, že ho to inspiruje natolik, že sám zasedl k práci.
„Vzali mě ztečí. A to mě rozhejbalo. Vzniklo 12 písniček. Něco je ode mě, něco od nich. Mám radost.“
Deska se bude jmenovat Ostraka. „Je v tom naděje, reflexe, i taková zvláštní pokora. Jednu píseň jsem napsal o konci. O tom, že jednou přijde, ale že ještě není čas. Nevěděl jsem, jestli si to vůbec můžu dovolit zpívat.“
Čeština, streamy a umělá inteligence
Jak se dívá na dnešní hudební svět plný streamovacích platforem a TikToku?
„My jsme sháněli písničky na burzách, nahrávali je z rádia. Dnes máte všechno na kliknutí. Je to super, ale je toho moc. A hudba ztratila výjimečnost.“
Na jazyk je Michal Prokop obzvlášť citlivý – a vadí mu, jak se i čeština mění pod tlakem globalizace. „Streamovací služba – budiž. Ale proč říkáme backstage, když máme zákulisí? Je to někdy touha po světovosti, která spíš rozbíjí jazyk.“
S jistou obavou mluví i o umělé inteligenci: „Tohle mi děsí. Není to zatím uchopené. A to, že dneska může desku natočit kdokoliv v kuchyni, má svoje kouzlo, ale i hrozbu.“
Politika, která ztratila smysl
Prokop je jeden z mála hudebníků, kteří se přirozeně stali i politiky. V devadesátkách byl poslancem, náměstkem ministra, později šéfem Rady Českého rozhlasu. Dnes politiku sleduje spíš se smutkem.
„Z politiky se vytratily cíle. Dneska už jde jen o moc. A moc sama o sobě je prázdná.“
Na otázku, zda věří, že se to zlepší, odpovídá opatrně optimisticky:
„Věřím, že přijdou noví lidé. V historii vždycky přicházejí vlny. Jen se bojím, aby ta dnešní civilizační úroveň – s internetem, jadernými zbraněmi – nepřinesla nevratné chyby.“
Co nám promíjí čas
Když se řeč stočí k jeho písni Snad nám naše děti prominou, Prokop přiznává, že ji dlouho nehrál – považoval ji za výpověď své generace před rokem 1989. Ale dnes ji zpívá znovu.
„Ta píseň je bohužel nadčasová. A výčitky zůstávají. Neudělali jsme všechno, co jsme mohli. Ani pro děti, ani pro jazyk, ani pro planetu.“
Hudba mu ale dává sílu. „Vrací mi, co jí dávám. A když jednou nebudu moct hrát, bude po mně.“
Ale zároveň dodává s úsměvem: „Willy Nelsonovi je přes devadesát. Rolling Stones vydali desku, která válcuje žebříčky. Tak proč bych měl končit já?“
Co si z rozhovoru odnést?
Lidskost: V každém slově je cítit, že Prokop není jen pozorovatel doby, ale stále její součástí.
Moudrost: Nehraje si na všeuměla, přesto dokáže pojmenovat věci přesně a s citem.
Naděje: I když mluví o krizích, vždy hledá, jak z nich ven.
Michal Prokop je důkazem, že když máte co říct, věk není překážka. A že hudba – pokud je opravdová – může spojit i ty nejrozdílnější světy.
Celý rozhovor pro Magnoli Universe si můžete poslechnout ZDE
Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha
Foto: archiv Magnoli
Zdroj: Magnoli Universe
Článek vznikl s podporou AI.
Úspěšný český herec otevřeně o svojí profesi, Pavlovi Novotném, coming outu, terapii i o tom, proč už místo piva raději cvičí. To vše v Magnoli Universe.
„Orfeus je první vlaštovkou z mého nitra, které se konečně odvažuji naplno ukázat světu,“ naznačuje Terezie osobní rozměr své tvorby. Album „ZINKA“ vzniklo osudu navzdory.
Když chcete být jako Beatles a skončíte jako legenda fotografie. Robert Vano o snech, zdraví a radosti z maličkostí.
Hledá poezii v temnotě a tvoří hudbu, která se nevejde do žádného žánru. Monika Načeva o svobodě, divadle i kosmických zvucích.
Od útěku před režimem až po platinové fotografie. O životní síle, která inspiruje i v osmdesáti. Mistrovská lekce pokory a života od Roberta Vana.
„Je to taková psychohudba,“ říká o své nezařaditelné tvorbě zpěvačka a herečka Monika Načeva. Jak zraje poklad české moderní hudby?
Michal Prokop otevřeně o hudbě, emocích, politice i strachu z umělé inteligence. A hlavně o nové desce, která brzy vyjde.
„Naprostá většina z nás nepotřebuje žádného experta ani diety. Nezapomínejme respektovat a vnímat svoje tělo“, říká známá blogerka.
Povídali jsme si s Margit Slimákovou, nejznámnější českou výživovou specialistkou, blogerkou, a ženou, která odvážně pojmenovává to, co v naší společnosti dlouhodobě nefunguje.
„Chtěl bych vám vzkázat, abyste si užívali muziky, ať už v klubech, nebo velkých halách,“ vzkázala národu z videa absolutní legenda české moderní hudby.
Co spojuje válku, ADHD a lezení? Tomáš Etzler. Bývalý zpravodaj CNN a České televize vypráví o životě v neustálém pohybu.
„Není větší bláznivý nápad než to, co jsem udělal já – odejít do New Yorku a chtít hrát jazz,“ říká slavný kytarista Linka.
Světově uznávaný jazzový kytarista, vypráví o životě mezi New Yorkem a Šumavou, svobodě, emigraci a o tom, proč by každý Čech měl na dva roky opustit svou zemi.
O zasnoubení v Brazílii, rodině i o tom, co nás učí naše děti. Ester Geislerová v otevřeném a upřímném rozhovoru.
Ester Geislerová je známá nejen jako herečka a vizuální umělkyně, ale také jako spoluautorka populárního projektu Terapie sdílením. Co ji nejvíc ovlivnilo a co plánuje do budoucna?
Jak se z výtvarníka stal jeden z nejlepších českých scenáristů? Petr Jarchovský odhaluje, jak vznikaly Pelíšky i proč je humor největší zbraní.
Jak se novinářka dostane do válečné zóny? Cesta k válečnému zpravodajství, o životě na volné noze i o tom, proč ji války přestaly bavit.
„Hudba je moje štěstí. A ve studiu mi bylo dobře“, říká v exkluzivním rozhovoru pro Magnoli hudební legenda. Co o sobě ještě řekl?
„Hudba pomáhá s úzkostmi, radostí i stářím,“ říká v novém rozhovoru legendární hudebník Vladimír Mišík.
Kniha Je to vaše volba! přináší úlevu a praktické tipy. Co také řekl její autor v rozhovoru?
