Nedáme si pár let pauzu?

Stále častěji se objevují páry, které si dávají ve vztazích přestávku, když mají pocit, že by měli vyzkoušet něco nového, ale nechtějí, aby vztah skončil. Proč se to děje a co s tím?

Dlouhodobé vztahy s sebou nevyhnutelně nesou určitou míru omezení. Mohou znamenat závazek zůstat v určitém městě, slevit z některých svých přání a ambicí a zůstat sexuálně monogamní. Lidé chtějí prostor pro objevování různých zájmů, cestovatelských zážitků a - v některých případech - sexuálních partnerů. Ve světě, kde se vztahy stávají stále rozmanitějšími, se někteří rozhodují napsat si vlastní pravidla.

Někdy od 60. let minulého století je celosvětově na vzestupu individualismus – tedy důraz na nezávislost a jedinečnost v životě. Lidé mají často pocit, že by se neměli nechat omezovat a do popředí se mnohem více dostávají jejich osobní cíle, ambice nebo zájmy. A přirozeně to vede k oslabení tradiční konstrukce dlouhodobých vztahů nebo manželství jako místa kompromisů a sebeobětování.

Vedle toho mnoho lidí přistupuje ke vztahům stále pružněji a také mnohem šířeji definuje, jak vypadá úspěšné manželství nebo partnerství. Stále více lidí se zapojuje do netradičních vztahových struktur, častější je konsensuální nemonogamie a platoničtí životní partneři.

Tolerance k širšímu spektru vztahů - včetně těch, v nichž si páry dávají čas od sebe - by možná mohla udržet do budoucnosti více páry pohromadě. Místo toho, aby lidé opouštěli vztah, ve kterém se cítí nešťastní nebo nenaplnění, mohou ho naopak přizpůsobit potřebám obou partnerů.

Pro někoho může být návrh partnera, že by měli trávit čas odděleně, varovným signálem. Nejčastějšími důvody, proč se páry rozhodnou pro pauzu, jsou nuda, touha po sexuálním poznání a přesvědčení, že štěstí lze najít mimo současnou situaci. Pokud partneři nemají stejný názor na to, proč si chtějí dát pauzu, může se vztah rychle rozpadnout.

Roční pauzy ve vztahu však mohou fungovat - zejména pokud je komunikace prioritou obou partnerů. Důležité je myslet na praktické otázky, jako jsou společné výdaje, povinnosti a případné mimořádné události, stejně jako na emocionální složitost odloučení. Nutné je také dohodnout se na definitivním datu ukončení a na tom, jaké chování je přijatelné, když jsou od sebe odděleni.

Odborníci také doporučují, aby bylo vyjasněno, jak pár pozná úspěch – tedy, že doba odloučení byla úspěšná. Doporučuje se vytvořit vizi budoucího vztahu a zajistit, že chování obou partnerů bude v odloučení sloužit vztahu, který chtějí udržet i v budoucnu.

Pečovat o vztah během dlouhého období odloučení může být náročné, ale pro mnoho párů to může manželství spíše posílit, než rozbít.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj pexels.com

Články s podobnými tématy