Obrácený bucket list: Cesta k vnitřní svobodě a spokojenosti

Bucket list: Vzrušující plán… nebo past na štěstí?

Pojďme si to přiznat. Kdo z nás si někdy nenapsal seznam snů, které chce splnit? Navštívit Japonsko, naučit se hrát na klavír, mít dům u moře, vydělat milion. Tyto seznamy nás mají motivovat, pohánět vpřed. Ale co když nám místo toho berou radost? Náhodou jsem narazil na rozhovor s Arthurem C. Brooksem, kterému se stalo úplně to samé, co mě.

Dlouho si takové plány dělám před pár lety jsem našel jeden takový svůj starý seznam toho, co chci dosáhnout. Ve chvíli, kdy jsem ho objevil, zvládl jsem všechno, co tam bylo. To by měla být skvělá zpráva, ale překvapivě nebyla. Hodně mě to zasáhlo a měl jsem z toho deprese. V podstatě to byl začátek velkých životních změn, o kterých jsem psal i ve své knize Je to vaše volba!

Splnil jsem všechny své sny. Každý jeden bod. A byl jsem z toho nešťastný. Jak je to možné? Mělo by přece platit, že čím více toho dosáhneme, tím větší bude naše spokojenost. Jenže není. A Brooks jako sociální vědec věděl, že to není jen jeho pocit – je to zákonitost lidské psychiky.

Nejde o to mít víc, ale chtít méně

Tuto myšlenku by si měl každý přečíst dvakrát. Možná i třikrát. A pak se zamyslet, jestli jeho spokojenost roste s každým dosaženým cílem, nebo zda se štěstí pořád vzdaluje jako fata morgána.

Brooks formuloval jednoduchý model lidské spokojenosti:

Spokojenost = to, co máte ÷ to, co chcete

Pokud chcete stále víc, spokojenost klesá. I když zároveň stále víc získáváte. Takže existují dva způsoby, jak být šťastnější:

1. Zvyšovat množství toho, co máte (což je nekonečný maraton, protože jakmile něco dosáhnete, mozek si okamžitě vymyslí nový cíl).
2. Snižovat množství toho, co chcete (což je cesta k vnitřní svobodě).

A právě v tom druhém spočívá kouzlo obráceného bucket listu.

Obrácený bucket list: Seznam věcí, které přestanete chtít

Brooks přišel s metodou, která mu přinesla opravdovou svobodu. Na své narozeniny si nesepisuje seznam snů. Místo toho si sepíše seznam věcí, kterých se rozhodne vzdát.

Představte si to. Sedíte nad papírem a místo „Chci Lamborghini, vilu na Mallorce a uznání celé společnosti“ píšete:

• Nemusím být bohatší, než už jsem.
• Nemusím mít titul ředitele, abych se cítil úspěšný.
• Nemusím se všem zalíbit.
• Nemusím mít perfektní postavu, abych se měl rád.

A pak? Tyto věci vědomě škrtáte. Ne proto, že by byly špatné. Ale proto, že nad vámi nemají moc.

Proč to funguje?

Naše sny a ambice nejsou jen nevinné motivace. Jsou to často „duchové v naší hlavě“, jak Brooks říká. Pocházejí z limbického systému – staré části mozku, která se vyvinula k přežití, ne ke štěstí.

Limbický systém vám říká: „Musíš chtít víc, jinak tě ostatní předběhnou.“ Ale pokud tuto touhu přesunete do racionální části mozku – prefrontální kůry – získáte nad ní kontrolu. Už nejste jejím otrokem.

A najednou přichází úleva.

Co se stane, když to zkusíte?

Brooks popisuje, že když začal tuto metodu používat, pocítil opravdovou svobodu. Stále se snaží v životě dosahovat věcí, ale už ho neovládají. Pokud se mu něco nepodaří? Nevadí.

Jeho spokojenost už nestojí na „další velké věci“. Není otrokem svých ambicí. A paradoxně – tím, že se odpoutal, dosahuje ještě lepších výsledků.

Protože když přestaneme věci nutně chtít, začneme je dělat s radostí.

Co si z toho vzít do života?

Obrácený bucket list je metoda, která vám pomůže přestat se honit za věcmi, které ve skutečnosti nepotřebujete.

Pokud cítíte, že váš život je jako nekonečné „až pak“ – až zhubnu, až budu bohatší, až mě všichni uznají – zkuste si sepsat svůj vlastní obrácený bucket list.

A možná zjistíte, že už máte vše, co jste kdy potřebovali. Stačilo jen změnit úhel pohledu.

Jak se dělají osobní seznamy?

Pravidelně si dělám osobní vizualizace toho, co v životě chci. Je to hezká technika, co spoustě lidí pomáhá ujasnit si, kam směřují, posiluje to motivaci. Jedním z nejjednodušších nástrojů je vision board – nástěnka vizí, která zachycuje naše sny a cíle v podobě obrázků, slov a symbolů. Může být fyzická (plakát, nástěnka) nebo digitální (např. v Canvě či Pinterestu), sám si ji dělám v keynotes a potom uložím v pdf, abych se k ní dostal.

Samotná tvorba takové nástěnky začíná tím, že si ujasníte, co je pro vás důležité – kariéra, zdraví, vztahy nebo třeba cestování. Pak hledáte vizuální podněty, které vaše cíle vystihují, a sestavíte je do přehledné koláže, kterou je dobré mít na očích, například u pracovního stolu nebo jako tapetu na mobilu.

Proč to funguje? Mozek lépe reaguje na obrazy než na abstraktní myšlenky. Když pravidelně vidíte své cíle, podvědomě k nim směřujete. Klíčové je ho průběžně aktualizovat. Jakmile se mění vaše sny a priority, měnit by se měl i váš vision board – ať vás stále inspiruje a posouvá dál.

Jak si vytvořit vlastní obrácený Magnolist/bucket list?

Zkuste si tento jednoduchý experiment:

1. Udělejte všechno tak, jak jsem popsal výše. Napište, vizualizujte si všechno, po čem toužíte. Bez filtru, bez cenzury. Auto, titul, postava, status, cokoliv.
2. Přečtěte/prohlédněte si seznam a zeptejte se: Co z toho mě skutečně dělá šťastným? A co mě jen nutí chtít stále víc?
3. Začněte škrtat. Vědomě se rozhodněte, že tyto věci nepotřebujete k životu.
4. Cvičení opakujte pravidelně. Každý rok, na narozeniny nebo kdykoliv cítíte tlak.

Tímto způsobem se přestanete hnát za iluzemi a začnete žít.

Zajímavé je, že po uvědomění si toho, že naplnění těch materiálních statků mě vlastně vůbec nepotěšilo, jsem do svého vizuálního přání začal zapojovat výrazně více abstraktních a emotivních přání. Fotka použitá u tohoto článku je toho příkladem a je reálná. Netoužím po psovi, toho mám, ale toužím po tom, aby byl takhle spokojený.

Autor: Tomáš Poucha

Foto: Osobní foto autora

Zdroje:

• Arthur C. Brooks v podcastu Tima Ferrisse
• Studie o spokojenosti a materialismu
• Výzkum o tom, proč víc věcí neznamená větší štěstí
• Kniha Je to vaše volba! Autora tohoto článku.