Podnikatelka, filantropka, matka dvou dcer – a zároveň vojákyně aktivních záloh Armády ČR. Jak se k armádě dostala? Jaké to je být ženou mezi vojáky?
V otevřeném rozhovoru pro Magnoli Universe mluví o své cestě k uniformě, o překážkách, které musela překonat, i o tom, jak může každý z nás přispět k obraně země.
Cesta k armádě: sen z dětství, který se naplnil až po čtyřicítce
Vojenská kariéra Petry Horákové Krištofové nezačala standardním způsobem. Jako dítě poslouchala vyprávění svého otce o vojně, ale tehdy ženy do armády nepřijímali. Přesto ji fascinoval svět disciplíny, výcviku a týmové spolupráce.
„Táta mi o vojně vyprávěl jako o dobrodružství, žádná šikana, jen zážitky a legrace. Jako malá jsem se proháněla po lesích se vzduchovkou a závodila v orientačním běhu. Ale v dospělosti se mi zdálo, že tahle cesta pro mě není,“ vzpomíná.
Až v roce 2004 se dozvěděla o aktivních zálohách – možnosti, jak skloubit civilní život s vojenskou službou. V té době už s manželem cestovali po světě a měli děti, takže myšlenka zůstala uložena v hlavě. Teprve o mnoho let později, v době pandemie, se rozhodla využít jedinečné příležitosti.
„Během covidu se výcvik zkrátil ze šesti týdnů na tři. Byla to pro mě zřejmě poslední šance. Manžel si klepal na čelo, že chci před naším stěhováním do Finska odejít do Vyškova, ale nakonec jsme se domluvili.“
Vyškov: tvrdá realita vojenského výcviku
Výcvik ve Vyškově nebyl žádný letní tábor. Žádné telefony, minimum spánku, fyzické testy, disciplína.
„Voják je v armádě bezpohlavní. Žádné výjimky, žádné úlevy. Ale ženy to mají v něčem těžší – třeba kvůli menstruaci. Některé berou hormony, aby ji během výcviku potlačily. Tohle muži prostě neřeší,“ popisuje Petra jednu z výzev.
Fyzická náročnost je pro každého jiná. Petra měla výhodu – celý život sportovala, běhá a je zvyklá na disciplínu. Přesto viděla, jak někteří mladší a silnější muži selhávali.
„Nejtěžší to měli dvacetiletí kluci, kteří si mysleli, že všechno znají a zvládnou. Neposlouchali instrukce, dělali chyby. Zato starší muži, často otcové, byli týmoví hráči. Věděli, že spolupráce je důležitější než ego.“
A jak se muži cítili, když je předběhla žena, které táhlo na padesát? „Asi nic moc,“ směje se. „Ale motivovalo je to. A mně to samozřejmě dělalo dobře.“
Ženy v armádě: respekt, nebo překážky?
Aktivní zálohy tvoří asi 4 500 lidí, z toho jen 10 % žen. Jaké to je být v menšině?
„Nikdo na vás nekouká přes prsty. V armádě musíte makat jako všichni ostatní. Možná dokonce víc, protože když jste žena, cítíte, že musíte něco dokazovat.“
Zároveň ale zdůrazňuje, že fyzická připravenost je klíčová. „Pokud vůbec nesportujete, výcvik nezvládnete. Každý tým je tak silný, jak jeho nejslabší člen. Když někdo fyzicky nestačí, zpomaluje ostatní.“
Do budoucna se ale podmínky pro některé profese změní. „Kuchař nemusí uběhnout tři kilometry a udělat stovku kliků. Armáda hledá cesty, jak zpřístupnit zálohy širšímu spektru lidí.“
Jsou Češi ochotní bránit svou zemi?
Téma obrany je v posledních letech stále aktuálnější. Válka na Ukrajině ukázala, že bezpečnost není samozřejmost. Jsou Češi ochotní bojovat za svou vlast?
„Finsko patří mezi země s nejvyšší ochotou bránit svou zemi – kolem 83 %. U nás jsou čísla nižší, ale nevěřím, že by Češi v krizové situaci zůstali lhostejní. Většina lidí říká, že by chránili svou rodinu. Jenže obrana rodiny neznamená čekat na nepřítele s vidlemi před domem,“ říká Petra.
Podle ní by měl každý vědět, jak by mohl pomoci. „Ne každý musí být bojovník. Někdo může vařit, jiný řídit zásobovací vozy. Důležité je být připraven.“
Deník vojíny: jak blog přivedl nové záložáky
Petřiny zážitky z výcviku nezůstaly jen v její paměti. Začala je sdílet na Facebooku, což vedlo k založení blogu a podcastu Deník vojíny.
„Původně to byla legrace. Každý den jsem psala krátké postřehy z výcviku. Lidé mi začali psát, že je to inspiruje. Nakonec mi vojáci řekli, že jsem nejlepší náborový kanál, protože díky mně se lidé hlásí do aktivních záloh.“
Praktická dovednost: rozdělání ohně tamponem
Jedním z momentů, který si pamatuje nejvíc, byla lekce rozdělání ohně.
„Instruktor vytáhl menstruační tampon. Nechápala jsem proč. Pak ukázal, že když ho rozcupujete, je to skvělý podpal. Přihodíte prášek proti bolesti hlavy, křesadlem hodíte jiskru – a máte oheň i za mokra. Tohle mě v životě nenapadlo!“
Co dál? Armáda jako osobní i rodinná inspirace
Dnes žije Petra s rodinou ve Finsku, kde její manžel působí jako diplomat. Přesto dál létá do Česka na cvičení.
„Armáda je můj wellness,“ říká s úsměvem. „Je to čas, kdy se starám jen o sebe. A mé děti jsou na mě pyšné.“
Její dcera Johanka, která má dětskou mozkovou obrnu, jednou po tělocviku řekla: „Maminko, já jsem dcera vojákyně, já se musím pochlapit!“
A možná právě to je největší důkaz, že Petra Horáková Krištofová je inspirací nejen pro ženy v armádě, ale pro všechny, kteří chtějí překonávat vlastní hranice.
Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE
Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha
Foto: archiv hosta, který nám poskytl pro rozhovor
Zdroj: Magnoli Universe
Článek vznikl s podporou AI.
