Covid-19, starosti v rodině i v práci, související frustrace, touhy dětí, potřeba se pomazlit, králík zemřel už dávno… Těch důvodů se v tomto případě sešlo více. Kladete si podmínky typu „ale budete ji/ho venčit, starat se, já to jenom zaplatím!“ a přitom pomalu ale jistě podléháte tomu, že prostě chcete, aby byla vaše rodina šťastná. A najednou máte psa!
Aby to bylo fér, je třeba napsat, že podmínek bylo nakonec víc – nesmí línat, musí být krásný, nepotkáte ho na každém rohu a vyberete mu jméno (samozřejmě schválené ostatními). Ale to vlastně s důvody, které autor textu uvádí vůbec nesouvisí. Pokud máte rádi zvířata.
1. Pohyb = zdraví
Takový přírůstek do rodiny přirozeně způsobí, že se i ti méně pohybliví začnou více hýbat. Pravidelné procházky, hraní si se štěňátkem a posléze s větším psem, to všechno vás dostane od počítače nebo TV a jednoznačně vám to prospěje.
2. Socializace = kontakty
Je to jako chodit s kočárkem, kolemjdoucí vás vnímají jinak, zeptají se co a jak a taková ta klišé „ježiš ten je krásnej a kolik je medvídkovi let?“ vám přestanou s vlastním psem jít na nervy. Začnete jinak a vesměs pozitivněji poznávat neznámé lidi a na věčně nafrněnou Rusku (pardon) s implantáty většími, než je pejsek samotný, se můžete vykašlat…
3. Seznamka = láska a sex
Existují tisíce případů, kdy se pejskař s pejskařkou zapovídali a skončili před oltářem. Pro ty, co se hůře seznamují, může být taková situaci odbouráním komunikační bariéry a překročením studu někoho sympatického oslovit. Proč je muž s kočárkem nebo psem takovým afrodisiakem, nechť popíší ženy.
4. Skok na jedno = relax
Především pánové, kluci, tatínkové mohou zbystřit. Jít se v kteroukoliv denní či noční hodinu proběhnout s rodinným pokladem přináší takřka geniální symbiózu pohybu, dobrého skutku a možnosti se zastavit na „jedno“ točené v nedaleké hospůdce. A skvělé je i to, že na druhé většinou nedojde, pes vás prostě odtáhne, nebaví ho to.
5. Antistres = čistá hlava
Pro ty z nás, kteří jsou roztěkanější a hůře odvádějí pozornost od každodenních stresů je venčení psa balzám na duši, především večer nebo časně z rána. Tím, že hlídáte, aby nepokousal nějaké dítě, nepočůral sousedovi blatník a svoje exkrementy neumístil před domem vašeho starosty, odvede vaše chmury alespoň na chvíli z hlavy.
6. Disciplína = prioritizace
Ta pravidelnost je velký bonus, nejen pro ty z nás, co se neustále přemlouvají k návštěvě fitcentra či abstinenci nebo ukončení prokrastinace. Přece nechcete, aby vám nový koberec v obýváku pejsek proměnil v Máchovo jezero. A nechcete ho hlavně zklamat – zakousnete se a vyrazíte, ani hromy blesky vás nezadrží.
7. Ultimátní láska = víc než přátelství
Můžeme diskutovat o jednoduchosti psů a jejich sloužících povahách (kočka se na vás většinou vykašle a dělá si co chce), ale pokud máte štěstí na přátelskou povahu, nezklame vás. Zazlobí, zkusí, kam až může zajít, ale svou náklonnost vám projeví často ve chvílích, kdy není nikdo poblíž a potřebujete ji cítit. A že jde často jen o „žrádlo“? Ale ty psí oči…
Napadají vás další důvody, proč si psa v jakémkoliv věku (poprvé) pořídit?
Autor: Antonín Parma
Foto: zdroj archiv autora
Pocit váhání a vyčerpání z rozhodování známe všichni. Jak se v tom vyznat? Jak si pomoci? Tady je celá řada tipů.
Zaujal vás náš výběr toho nejzajímavějšího ve světě hudby v roce 2024? Tady je pro vaše pohodlí další Magnoli playlist
Co je luxus? Kolik stojí a co za to stojí? Co je nejčastěji vnímáno jako luxusní a proč toho máme v životě málo? Čeho si, naopak, moc nevážíme a co s tím?
Mluví se o něm všude. Jenže co když nejde o nemoc, ale o přirozenou reakci mozku? Možná nejste porouchaní – jen žijete v příliš hlučné době.
Návod, jak přejít od nárazových kurzů k trvalému a radostnému růstu.
Proč se naše diplomy a rychlokurzy staly největší brzdou vašeho růstu po čtyřicítce, a proč to potvrzují neúprosné statistiky?
Naše schopnost učit se nekončí s diplomem – ale s předsudkem, že už „víme dost“.
Jednoduchý reflex, složité emoce. Husí kůže je biologický podpis silného prožitku.
Peníze používáme každý den, ale mluvíme o nich raději co nejméně. Přitom rozhodují o vztazích, pocitu bezpečí i o tom, jak vnímáme sami sebe. A často víc, než si připouštíme.
Někteří lidé se bojí pavouků. Jiní zubařů. Ale pak je tu nový druh tiché úzkosti: strach z odpočinku. Proč se tolik lidí děsí chvíle, kdy nic nemusí?
Krátký únik od světa vás může zachránit před stresem – věda ukazuje, že i 15 minut o samotě má mocné účinky.
„Střední věk bolí – tělo protestuje, energie se tříští a smysl se schovává. Ale právě v téhle chvíli máme největší šanci svůj život znovu poskládat – podle sebe a lépe.“
Co nám chce naše mysl říct mezi půlnocí a budíkem?
Známý pocit husí kůže, náhlého mrazení či zastavení dechu není žádná náhoda. Frisson je neurologická reakce, která odhaluje víc, než se zdá.
I když dnes patří tetování mezi běžné módní doplňky, ve společenském podvědomí stále žije hluboko zakořeněný předsudek. Co když není jen výstřelek rebelů?
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Nemusíte sedět v tureckém sedu a čekat na osvícení. Hlavu si můžete vyčistit mnohem přímočařeji. Funguje to okamžitě a dlouhodobě si můžete udržet mysl v klidu.
Touha po společenském postavení je jako tichý jed. Sladce chutná, ale zanechává pachuť prázdnoty. Jak se z tohoto začarovaného kruhu vymanit?
Každý den řešíme desítky úkolů, ale tu nejdůležitější schůzku často vynecháme – setkání se sebou samým. Sto minut denně jen pro sebe může být zásadní.
Budík zvoní. Vy jej posunete. Jen deset minut. Jenom trochu se "dopeču". Je to záchrana, nebo past? Není to tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát.
