Tetování - proč se ho stále bojíme? A co nám může dát?

Když se řekne „tetování“, mnoha lidem z generace narozené před rokem 1980 se vybaví buď námořní kotva na předloktí, slza pod okem kriminálníka nebo tribální ornament někde z devadesátek. Zkrátka – něco, co patří do světa buď drsných mužů, nebo mladistvých výstřelků. Ale realita je o dost zajímavější – a hlavně rozporuplnější.

Když předsudek mluví víc než inkoust

Tetování je jednou z nejstarších forem lidského sebevyjádření. Nejstarší doložené tetování má slavný Ötzi, „ledový muž“ z doby měděné – jeho tělo pokrývá přes 60 tetování, pravděpodobně spojených s léčebnými praktikami. Jenže přestože si lidé po tisíciletí kreslili příběhy pod kůži, moderní společnost jim až donedávna nedávala pokoj.

V pracovním světě se tetování dlouho považovalo za znak neserióznosti. V konzervativních profesích – jako je bankovnictví, právo nebo zdravotnictví – bylo často vnímáno jako „nevhodné“, někdy dokonce jako stigma. A přestože dnes už většina zaměstnavatelů uznává, že schopnosti nejsou napsány na kůži, předsudky přežívají.

Aristokracie bez inkoustu?

Jedním z častých argumentů odpůrců tetování je, že „lidé ze starých peněz“ by si něco takového nikdy neudělali. Tetování je přece doména „nových peněz“, exhibicionistů, nebo někoho, kdo si potřebuje dokazovat identitu. Ale jak je to doopravdy?

Veřejně doložené příklady aristokratů s tetováním jsou vzácné – možná proto, že aristokracie je přirozeně opatrná, co se týče osobní prezentace. Ale i zde se věci mění.

Například princezna Eugenie má malé tetování za uchem – diskrétní černý kruh. Nic extravagantního, ale je to signál, že i v královských kruzích se „věci pod kůží“ přestávají skrývat. Lady Amelia Windsor, sestřenice prince Williama, má tetování hned několik – medvídky, tygra, dokonce i dekorativní symboly.

A co princ Harry? Objevily se spekulace, že má tetování spojené s Invictus Games – konkrétně logo „I AM“. Ale nic oficiálně potvrzeného. Možná jde o reklamu, možná o osobní gesto. V každém případě – hranice se posouvají.

Tetování jako forma terapie

Zatímco společnost diskutuje o tom, jestli je tetování vhodné, psychologové přicházejí s překvapivým zjištěním: tetování může mít terapeutický účinek.

Lidé si nechávají tetovat významné symboly poté, co přežili těžké životní zkoušky – nemoc, ztrátu blízkého, rozvod. Někdy jde o portrét, jindy o slovo, které jim pomohlo přežít. Tetování se tak stává jakýmsi „viditelným deníkem“ – připomínkou síly, kterou v sobě člověk našel.

Navíc, neurovědci upozorňují, že proces tetování (a hlavně rozhodnutí ho podstoupit) může posílit pocit kontroly nad vlastním tělem a životem. Jinými slovy: je to akt sebeurčení.

Proč si (ne)nechat něco vytetovat?

Kritici často říkají: „Ale co když toho budeš litovat?“ A mají pravdu – tetování není nákup v sekáči. Ale právě proto může mít hlubší hodnotu. V tetování není kouzlo jen v tom, co ukazuje navenek, ale hlavně v tom, co znamená pro toho, kdo ho nosí.

Na druhé straně je ale fér říct, že tetování není pro každého. Pokud máte vztah k estetice čistoty, pokud vám je bližší elegance neviditelného než výkřik barev a symbolů – je to naprosto v pořádku. Krása tetování je v tom, že má být dobrovolná.

Ale co rozhodně nepatří do moderní společnosti, je odsuzování. Ne každý potetovaný člověk je nezodpovědný bohém – a ne každý, kdo má čistou kůži, je „lepší člověk“. Podle výzkumů z posledních let je dnes v USA potetováno přes 40 % lidí ve věku 30–50 let. A v Evropě? Čísla rostou i u nás – především ve městech a mezi lidmi se středním a vyšším vzděláním.

Vstupenka do rozhovoru

Zajímavé je i to, že tetování otevírá prostor ke komunikaci. Máte-li zajímavé tetování, lidé se vás ptají. Může to být začátek hlubšího rozhovoru, než jen obligátní: „A co děláte?“. V určitém věku a v určité společnosti to může být i forma decentní rebelie – signál, že nejste „hotoví“, že se stále vyvíjíte.

A co starší generace?

Zde přichází jedna z největších změn posledních let. Mnoho lidí kolem padesátky nebo šedesátky si dnes nechává udělat první tetování. Proč? Protože si to „v mládí nemohli dovolit“, nebo „to nebylo vhodné“. A teď, když už nejsou vázáni předsudky a touhou po společenském schválení, se rozhodnou pro gesto svobody. Možná malé, ale o to osobnější.

Shrnutí? Kůže jako plátno života

Tetování není jen ozdobou těla. Je to způsob, jak si nést svůj příběh. Může být extravagantní, symbolické, vtipné nebo dojemné. Ale hlavně: není určeno pro ostatní – je určeno pro vás.

Ať už si nikdy žádné nenecháte udělat, nebo o něm tiše přemýšlíte, zkusme se zbavit zbytečných předsudků. Tetování nejsou známkou špatného vkusu nebo „krize středního věku“. Jsou známkou toho, že člověk něco zažil – a chce si to připomenout. Třeba navždy.

Autor: Tomáš Poucha

Foto: pexels.com

Zdroje:

https://people.com/did-prince-harry-secretly-get-a-tattoo-during-his-surprise-visit-to-an-n-y-c-parlor-8720012
https://people.com/princess-eugenie-debuts-behind-ear-tattoo-at-jubilee-pageant-7485567
https://people.com/lady-amelia-windsor-tiger-tattoo-beach-vacation-7492382
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5836017/
https://www.apa.org/monitor/2018/07-08/inked-identity
https://www.psychologytoday.com/us/articles/202001/the-meaning-ink