„Není větší bláznivý nápad než to, co jsem udělal já – odejít do New Yorku a chtít hrát jazz,“ říká slavný kytarista Linka.
Kde má domov světoobčan?
Kde je domov? Na to by mohla existovat jednoduchá odpověď. Ale když se na to zeptáte Rudyho Linky, zase tak jednoduchá rozhodně nebude. Narodil se v Praze, emigroval do Švédska, žije v New Yorku, ale často se vrací na Šumavu. Má za sebou neuvěřitelnou hudební kariéru, spolupráci s jazzovými velikány a také více než dvacetiletý boj s českou byrokracií při organizaci festivalu Bohemia JazzFest. A přesto působí, jako by ho nic nerozhodilo.
„Domov je tam, kde jsou moji přátelé a rodina,“ říká v novém rozhovoru pro Magnoli Universe. A když se ho zeptáte na Česko, Ameriku, hudbu nebo život, dostanete odpovědi, které jsou stejně inspirativní jako jeho hudba.
New York: Svoboda být, kým chcete
New York je město, které buď milujete, nebo vás semele. Rudy v něm žije už 40 let a pořád ho považuje za svůj druhý domov. „Je to jediné místo na světě, kde se můžeš cítit doma, i když jsi odkudkoliv,“ říká.
Podle něj to souvisí s neuvěřitelnou tolerancí a energií, kterou město má. „Můžeš být jakýkoliv blázen a je to úplně v pohodě,“ směje se.
Jenže i New York se změnil. Po posledních politických turbulencích a pandemii se podle Rudyho atmosféra města posunula k něčemu, co zažil jen jednou – po 11. září. „Cítíš to ve vzduchu. Ta energie zmizela, lidi jsou unavení a trochu vyděšení.“
Ale pořád je to místo, které inspiruje. A hlavně – kde jsou lidé otevření, což je něco, co podle něj v Česku chybí.
Rozmanitost jako výhoda
Rudy je jazzový kytarista z Prahy. To není úplně typická kombinace. „Není větší bláznivý nápad než to, co jsem udělal já – odejít do New Yorku a chtít hrát jazz,“ říká.
Ale přesně tahle jinakost mu pomohla uspět. „V Americe lidi oceňují, když jsi jiný. V Česku je to spíš handicap,“ přemýšlí.
Jeho dcera Stephanie, která se narodila v New Yorku, se cítí být Češkou i Švédkou, a přesto je naprostá Američanka. A když se jí Rudy zeptal, proč tak tvrdě pracuje, odpověděla: „Protože jsem dcera emigranta.“ Podle ní právě emigranti vždycky pracují víc – protože musí.
15 let učení zdarma v Bronxu
Rudy strávil 15 let učením dětí v Bronxu. „Bylo to možná důležitější pro mě než pro ně,“ říká.
Byly to děti, které se nikdy neviděly moře, přestože mohly metrem dojet na pláž. Děti, které vyrůstaly v tvrdých podmínkách a které jazz propojil. „Byly to neskutečné talenty,“ vzpomíná Rudy. A i když učil zdarma, dostal za to možná nejlepší honorář svého života – povolení na parkování kdekoliv v New Yorku.
Festival Bohemia JazzFest: Nevděk v Česku?
Jeho Bohemia JazzFest přivádí do českých měst špičkové světové jazzmany a přitom je zadarmo. Jak se to stane?
„V New Yorku máš hudbu v parcích. Platíš za všechno, ale město podporuje kulturu. Tak jsem si řekl, proč by to nešlo i tady?“ vysvětluje.
Jenže česká realita je jiná. Festival ročně dostával 200 000 Kč z grantů – zatímco jiné akce, kde se prodávají lístky, miliony. „Přitom my nabízíme něco, co lidem otevře oči. Už jsem ale rezignoval na vysvětlování,“ říká Rudy.
Letos festival slaví 20 let. A i když každý rok slibuje své ženě, že je to naposledy, stejně pokračuje dál.
Každý Čech by měl emigrovat na dva roky
Jedna věc, kterou Rudy říká s naprostým přesvědčením, je tahle: Každý Čech by měl na dva roky emigrovat.
Proč? Protože vás to naučí slušnosti, otevřenosti a vděčnosti. „Jakmile jsi venku, zjistíš, že slušnost a důvěra ve slovo jsou klíčové. A že optimismus není na škodu,“ vysvětluje.
Česko se podle něj za 35 let od revoluce neuvěřitelně posunulo. Máme lepší silnice, lepší auta, lepší domy. „Ale duševní pohoda? Ta jde mnohem pomaleji.“
Co dnes svět potřebuje za hudbu?
Svět se mění rychleji než kdy dřív. A jakou hudbu tahle doba potřebuje?
„Tu, která spojuje. Která lidem připomene, že je na světě krásně,“ říká Rudy.
V New Yorku to pochopili – a proto se hudba dostává zpět do ulic. A je jedno, jestli je to jazz nebo Eagles. Důležité je, že lidé jsou zase spolu.
Jazz, humor a svoboda
Rudy Linka je jazzman, který se prosadil ve světě, učil zdarma děti v Bronxu a založil festival, který dává Čechům hudbu na náměstích.
Jeho energie a optimismus jsou nakažlivé. A pokud by měl jednu radu pro Čechy, byla by to tahle: „Necítíme se dostatečně dobří. A to je škoda. Protože jsme.“
Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE.
Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha
Foto: archiv Magnoli
Zdroj: Magnoli Universe
Článek vznikl s podporou AI.
