"Jak často máte sex?“ – otázka, kterou se ptá kamarádka, co má čtyři děti, osobní trenér a manžela, který vypadá jako George Clooney. Její výraz naznačuje, že byste měli odpovědět něco jako: „Nejméně obden, protože jinak se necítíme živí.“ A tak se usmějete, pokrčíte rameny a řeknete něco vágního: „No, jak kdy…“
A právě tím to celé začíná – tím nekonečným srovnáváním s ostatními. Jak často to mají oni? Dělají to víc než my? Jsme pořád „normální“?
Ale tady je špatná zpráva: žádná „normální“ frekvence sexu neexistuje. A tady je dobrá zpráva: žádná „normální“ frekvence sexu neexistuje.
Co je normální dnes, může být absurdní zítra
Sexualita není tabulka, není to test z matematiky. Je to něco mnohem tekutějšího, proměnlivějšího a osobnějšího než většina z nás ochotně připouští. Co vám připadalo vzrušující v pětadvaceti, může být ve čtyřiceti nudné. A naopak – to, co vám dřív připadalo jako šílenost, může být dnes lákavé jako čokoládová pěna po dietě.
Podle rozsáhlé studie zveřejněné v Journal of Sexual Medicine má zhruba 25 % žen ve věku 50–59 let sex víc než jednou týdně, zatímco téměř polovina žen v této věkové skupině méně než jednou měsíčně. Tedy: jeden týden – divoký víkend, další měsíc – klid na čtení detektivek. A oboje je v pořádku.
Sex není soutěž. A pokud je, pak vyhrává ten, kdo se nebojí pravidla občas změnit.
Kinseyho statistika a jeden nepříjemný závěr
Kinsey Institute, slavné výzkumné centrum pro studium lidské sexuality, shromáždilo data napříč věkovými skupinami a nabízí pohled, který je možná trochu střízlivý, ale zároveň velmi osvobozující.
Nejprve obecně:
Tato čísla by ovšem měla být brána s rezervou. Jednak se opírají o dobrovolná přiznání respondentů (a jak víme, v oblasti sexu lidé často přehánějí nebo mlží), jednak jsou to průměry, které maskují extrémy – tedy jak vášnivé, tak i zcela asexuální vztahy.
Co je ale důležité: sexuální aktivita s věkem sice klesá, ale rozhodně nekončí. Naopak, řada lidí popisuje, že po padesátce je sex konečně „jejich“, protože už nejsou otroky očekávání, výkonu, estetiky nebo hormonálních výkyvů jako v mládí. Vědí, co chtějí – a hlavně co ne.
Jde tedy spíš než o kvantitu o kvalitu a osobní pohodu. A ta se nedá měřit počtem styků ročně, ale tím, jestli se cítíte žádaní, svobodní a s někým propojení. Ať už je to jednou týdně, nebo dvakrát ročně.
Párová matematika: když každý chce jinak
Jedna z nejčastějších situací, kterou páry řeší, je rozdíl v sexuálním apetitu. Jeden by mohl pořád, druhý má chuť jednou za měsíc – a i to je někdy moc. A co teď?
Odborníci (například Dr. Justin Lehmiller) doporučují nedívat se na sex jako na „buď-anebo“. Chuť se často objevuje až v průběhu – není to blesk z čistého nebe, je to spíš něco, co roste. A někdy je potřeba ji trochu popostrčit – polibkem, erotickou fantazií, společným sledováním něčeho trochu pikantnějšího.
Páry, které jsou otevřené experimentování, podle výzkumů hlásí vyšší spokojenost – ne proto, že by dělaly něco divokého, ale protože se nebojí o věcech mluvit a zkoušet nové věci. A to může být tanec, role-play, nebo třeba jen změna polohy, kterou jste nezkusili od devadesátých let.
Když chuť zmizí úplně
Co když chuť zmizela úplně? Ne z důvodu, že zrovna není nálada, ale že už delší dobu není vůbec. Ani myšlenka, ani touha, ani fantazie.
Tady je důležité pochopit: není to vaše vina. A taky to není vina partnera.
Sexuální nezájem může mít desítky příčin – hormonální změny, únava, stres, deprese, změna vnímání vlastního těla, pocit tlaku, rutina nebo prostě jen to, že vás nic nevzrušuje. Někdy to chce návštěvu lékaře, jindy terapii. Ale hlavně to chce bezpečný prostor pro rozhovor.
Protože, a to je zásadní: největším zabijákem sexu není únava nebo nedostatek času, ale povinnost. Jakmile máte pocit, že „musíte“, je to jako kdyby vám někdo servíroval čokoládový dort se slovy: „Tak si to koukej užít, jinak bude průšvih.“
Kvalitu sexu nelze změřit stopkami ani počtem
Jednou z největších lží moderní kultury je představa, že čím častější a intenzivnější sex, tím lepší vztah. Jenže ono je to jako s dovolenou: někdo si ji užije v kempu pod stanem, jiný potřebuje pětihvězdu v Dubaji. Není důležitý počet nocí ani množství aktivit, ale to, jak se během toho cítíte.
Výzkumy ukazují, že páry, které otevřeně hovoří o svých potřebách, bývají ve svém vztahu spokojenější. A netýká se to jen sexu, ale celkové emocionální blízkosti. Pokud dokážete říct partnerovi: „Tuhle věc bych chtěla zkusit“, nebo: „Tohle mi už nevyhovuje“, děláte pro svůj vztah víc než ti, co spolu mlčí a přitom chodí každou středu do ložnice jako do práce.
Empatie jako afrodiziakum
Zkuste na chvíli zapomenout na sex jako aktivitu. Místo toho se zaměřte na empatii. Jak se partner cítí? Co potřebuje? Co by mu udělalo radost? A zkuste totéž směrem k sobě.
Sexuální touha totiž nevzniká v podbřišku. Začíná v hlavě. A často i v srdci. Když se cítíme pochopení, milovaní, když víme, že nás partner vnímá – to všechno má větší vliv než polohy z učebnice jógy.
Možná to zní jako klišé, ale právě ono „jak se cítíš?“ má větší sílu než „pojď dneska zkusit něco nového.“ Protože když víme, že jsme spolu na jedné vlně, máme větší chuť se v té vlně nechat unést.
Normálnost je přeceňovaná
Na začátku jsme se ptali, jak často máte sex. Teď je čas položit jinou, důležitější otázku: Jste se svým sexuálním životem spokojení? A pokud ne – co byste chtěli jinak? Ne kolik, ne jak dlouho, ne v jaké poloze. Ale co vám chybí? Co vám dělá radost? Co byste si přáli prožít?
Sexuální život není stabilní entita. Je to jako řeka – někdy plyne, jindy vysychá, někdy se rozvodní. A není potřeba se bát, že nejste „v normě“. Protože norma neexistuje.
Existuje jen vaše realita, vaše touha, vaše tělo, vaše hlava. A pokud o tom všem dokážete mluvit se svým partnerem – pak jste dál než 90 % lidí.
Autor: Tomáš Poucha
Zdroje:
https://kinseyinstitute.org/research/publications.php
https://www.jsm.jsexmed.org/
https://www.lehmiller.com/blog/
Foto zdroj: //www.pexels.com/
Pravidelný sex prospívá tělu, vztahu i duši. A někdy je dobré se k němu i trochu přemluvit. Proč je „domácí milování“ lepší než vitamíny a jak ho dostat zpět do dlouhodobého vztahu
Nemáte mezi nimi nááááhodou taky nějaké oblíbené nesmysly? A neděláte si tím úplně zbytečně zle?
Nezapomínáte na sebe a na sex samotný? Jak se více zaměřit na potěšení? Jaké techniky mohou zlepšit naše sexuální zážitky?
Sex (nejen) ve zralém věku je často tabuizovaným tématem. Přemýšleli jste, jakou může hrát roli v našich životech a co všechno přináší?
Rozpoznání správného okamžiku k zásahu a určení vhodného způsobu, jak pomoci někomu truchlícímu, je klíčové.
Kdy jindy, než v období stresu a vánočních příprav se může hodit rychlá a příjemná relaxace, nebo vyčištění hlavy. Víte, co myslíme…
Proč se vlastně stydíme mluvit o intimních věcech, i když jsou pro nás tak důležité? Je to zrovna u vás jeden z těchto důvodů?
Oba termíny jsou spojené s lidskou sexualitou, ale mají různé významy a hlavně přínosy. V podstatě jsou oba velmi příjemné, ale je dobré se na ně podívat trochu více do detailu.
Ve vztahu často očekáváme, že ten druhý bude automaticky vědět, co máme rádi. A také předpokládáme, že co se líbí nám, bude milovat i náš partner. Máme to správně?
Umíte zpestřit a osladit život celé rodině i mimo oficiální svátky a oslavy? Může to být nejen moc milé, ale i překvapivě jednoduché.
Pojďme se podívat a možná jen připomenout pár tipů, jak si vylepšit intimní chvilky a tím ještě více prohloubit váš vztah.
Co je dobré si uvědomit, na co si dát pozor a co je dobré zkusit a změnit v posteli, ale i mimo ní? Proč nemít erotiku na mysli výrazně častěji?
Až se příště někoho zeptáte, jak se mu daří, neberte to jako prázdnou frázi. Zajímejte se o jeho odpověď a nespokojte se s odpovědí "dobře". Má to mnohem více návazností, než by se na první pohled mohlo zdát…
U dětí je velmi dobře vidět, jak významnou roli v jejich světě hraje vyprávění příběhů. Je to úplně jiné, když jim čteme knihu, nebo když celou odvyprávím s tím, že se můžeme dívat jeden druhému do očí. Co si budeme povídat, máme to rádi všichni i v dospělém věku.
Na první pohled jednoduchá otázka. Ale odpověď vás možná překvapí.
Tělo nepočká na večerní cvičení. Posilte se přímo u pracovního stolu – diskrétně, bez převlékání a efektivně.
Odchod dětí na vysokou školu bývá vnímán jako konec jedné éry. Ale co když je to spíš začátek – a to nejen pro ně, ale i pro vás?
Nejde jen o to, kolik toho naspíte. Mnohem důležitější může být, kdy spíte. A jak pravidelně to děláte.
Češi mluví otevřeně o nemocech, sousedských poměrech i partnerských krizích. Ale zeptejte se jich, kolik vydělávají, a místnost ztichne.
Lenost v sobě nese stigma slabosti a zbytečnosti. Ale co když je to ve skutečnosti signál těla a duše, že je čas zpomalit, přehodnotit, nebo se k sobě začít chovat jinak?
