Generativita vs. stagnace: co Erikson netušil o středním věku

Čtení na 9 minut a dozvíte se, že generativita se neváže na věk ani na pohlaví, ale na to, čemu věnujete pozornost.

Porada se táhne a vede ji kolega o generaci mladší. On sedí, poslouchá, přikývne, dá pár věcných poznámek k číslům, která zná lépe než kdokoli v místnosti. Cestou domů si uvědomí, co se právě stalo: tohle je přesně ten typ dne, který si před deseti lety představoval jako „už jsem to všechno předal dál".

Jenže mu to nepřipadá jako naplnění. Připadá mu, že zmizel ze scény o krok dřív, než čekal.

Podle toho, co se o Eriksonovi obecně ví, měl tenhle pocit v jeho věku „přijít sám": generativita, tedy potřeba předávat dál a starat se o něco většího než vlastní kariéru, měla nahradit ambici. Jenže on ten pocit automaticky nemá — a k tomu ještě odněkud slyšel, že ženy to prý mají v sobě přirozeněji. Připadá si, jako by zaostával za rozvrhem, který nikdo nikdy neviděl v žádných datech.

Tenhle text neříká, jak generativitu „získat". Ukazuje, co o vztahu mezi věkem, pohlavím a generativitou skutečně změřili — a proč je otázka „mám už být generativní?" položená špatně.

Sedmé stadium podle Eriksona přichází se středním věkem. Podle dat sotva

Erikson rozdělil lidský vývoj na osm stádií a to sedmé, které umístil do středního věku, nazval generativita versus stagnace — otázka, jestli člověk ve středním věku najde způsob, jak předávat dál to, co umí, nebo se stočí do sebe. Otázka je stará přes sedmdesát let. Data k ní ve pracovním kontextu přibývají tři dekády — a souhrnně se poprvé sečetla teprve nedávno.

Největší dostupný souhrn na téma generativity v práci vzal 31 nezávislých vzorků a 12 813 lidí a spočítal, jak silně spolu souvisí věk a to, nakolik člověk cítí generativní motiv — potřebu být užitečný napříč generacemi. Výsledek: síla souvislosti vyšla na hodnotu 0,101 na stupnici od 0 (žádná souvislost) do 1 (souvislost dokonalá) — blízko nule, tedy velmi slabá. Odhad je navíc poměrně přesný: skutečná hodnota v celé populaci leží se 95% jistotou někde mezi 0,067 a 0,136 — pořád v pásmu slabého vztahu.

Znaménko je tam, kde ho čekáte — s přibývajícím věkem motiv v průměru mírně roste. Síla vztahu ne. Autoři sami tuhle souvislost označují anglickým slovním spojením „rather small", tedy poměrně malá.

Přímo z toho vyvozují závěr, který jde proti populárnímu výkladu Eriksona: generativita se podle nich může projevit v kterémkoli bodě pracovního života a ve středním věku je snad jen o něco výraznější. Ne že by se v padesáti „zapnula". Jde spíš o statistickou tendenci u velkého počtu lidí, ne o vývojový bod, který má přijít na řadu právě u vás. Jinými slovy: pokud v padesáti necítíte to, co podle Eriksona „mělo přijít samo", neznamená to, že máte zpoždění — data ukazují, že u naprosté většiny lidí to takhle jednoznačně automaticky nefunguje.

Je tu ještě jeden detail, který stojí za zmínku, protože ukazuje, jak křehký ten slabý vztah je. Autoři rozdělili vzorky podle toho, jak široké věkové rozpětí zahrnovaly.

Ve studiích, které srovnávaly lidi blízkého věku mezi sebou, vyšla souvislost s věkem prakticky na nule. Ve studiích, které zahrnovaly celou škálu od mladých po starší zaměstnance, vyšla o dost víc, ale pořád jen slabá. Kus toho slabého vztahu k věku je tedy spíš o tom, koho spolu studie srovnávaly — jestli lidi podobně staré, nebo napříč generacemi. Ne o tom, jak silně věk sám o sobě generativitu ovlivňuje.

Co tenhle řádek neříká, je stejně důležité jako to, co říká. Neříká nic o kauzalitě — data jsou průřezová, tedy měřená v jednom okamžiku u mnoha lidí najednou, ne sledovaná v čase u jednoho člověka. A neříká nic o věku 45 až 60 zvlášť — pro žádné věkové pásmo autoři samostatný odhad nepočítali a souhrnný věk účastníků ani zemi v práci neuvádějí.

Ženy nejsou generativnější než muži. Ani v práci, ani podle dat

Možná jste odněkud slyšeli, že v tomhle mají ženy navrch — že jsou přirozeně orientované na druhé, na péči, na vztahy, a generativita je proto „jejich" doména víc než mužská. Ten předpoklad zní důvěryhodně. Největší dostupná syntéza dat ho nepotvrzuje vůbec.

Osmnáct nezávislých vzorků, 7 910 lidí, srovnání pohlaví a generativního motivu v práci: síla souvislosti vyšla přesně na nule, a odhad je natolik přesný, že se skutečná hodnota v celé populaci se 95% jistotou pohybuje jen mezi −0,026 a 0,026. To není malý rozdíl ve prospěch žen. To je žádný rozdíl — odhad je tak přesný a tak těsně kolem nuly, že i drobný, přehlédnutelný rozdíl v jednu nebo druhou stranu je nepravděpodobný.

Autoři to komentují přímo: generativita by se podle běžného stereotypu — že ženy jsou víc zaměřené na druhé než muži — dala čekat vyšší u žen, a data to nepodpořila. Generativita v práci podle nich nezávisí na pohlaví ani na vzdělání.

Co tenhle řádek neříká: neříká nic o tom, jestli muži a ženy generativitu projevují jinak — jen že úroveň motivu je srovnatelná. Neříká nic o generativitě mimo práci, v rodičovství nebo v komunitě. A stejně jako předchozí řádek neříká nic o věku 45 až 60 zvlášť.

Pro čtenáře, který si nesl falešný handicap — že v tomhle „ženy mají navrch" — je i tohle dost. Handicap, který data nepotvrzují, není potřeba nosit dál.

Generativita se neváže na věk ani pohlaví. Váže se na to, co je pro vás důležité

Když věk vysvětluje málo a pohlaví nic, kde tedy generativita vlastně vzniká? Odpověď, kterou tatáž velká syntéza dat nabízí, je jednoduchá a zároveň nepohodlná: ze všech zkoumaných faktorů měla nejsilnější souvislost s generativním motivem jediná věc — jak moc je práce pro člověka osobně důležitá, jak moc se v ní vidí a jak moc jí přikládá váhu. Síla téhle souvislosti (ze 6 vzorků a 1 160 lidí) byla několikanásobně silnější než souvislost s věkem a nejsilnější ze všech faktorů generativity, které autoři zkoumali.

Co to pro vás znamená prakticky: pokud chcete cítit, že v práci předáváte dál to, co umíte, nepomůže vám čekat, až vám bude „ten správný věk". Pomůže vám najít nebo si vytvořit v práci větší osobní důležitost a smysl — to je faktor, který s pocitem generativity souvisí mnohem silněji než počet let, které máte za sebou.

Autoři (Doerwald a spol., 2021) to vykládají jako podporu pro pojetí generativity vázané na kontext: neprojevuje se stejně ve všech oblastech života, ale zvlášť tam, kde má pro člověka osobní význam. Jinak řečeno — generativita není povahový rys, který člověk buď má, nebo nemá, jako výšku nebo barvu očí. Je to spíš to, kam se dá vidět, kde člověk investuje pozornost jako do něčeho, na čem záleží.

Malá studie přesně na mužích v cílovém věku (Clark a Arnold, 2008) — jednačtyřicet mužů mezi 45 a 55 lety — to nezávisle naznačuje z jiného úhlu. Generativita v roli pracovníka u nich nesouvisela s generativitou v rolích otce, občana ani v zájmech. Muž může být hluboce generativní v práci a téměř vůbec ne jako otec, nebo naopak — ty dvě věci nejdou automaticky ruku v ruce.

Ta samá malá studie ukazuje ještě jednu věc, kterou stojí za to nepřehlédnout: mezi typy generativity nejsou si rovny. Silnější souvislost se spokojeností v práci a s vlastním pocitem kariérního úspěchu měla generativita zaměřená na celospolečenský prospěch a na rozvoj kolegů než generativita tvořivě-produktivní. Nejde tedy o to, kolik generativních aktivit člověk nasčítá. Jde o to, jaký typ a v jaké oblasti.

Generativita není samostatná vlastnost, kterou buď máte, nebo nemáte. Je to jedno z míst, kde se pozná, čemu člověk vlastně věnuje svůj čas — a to je stejná otázka, jakou si člověk klade o směřování obecně.

Stagnace u mužů ve středním věku má konkrétní tvar: držet se toho, co už mají

Co teda znamená ta druhá polovina Eriksonovy dvojice — stagnace? Ne podle teorie, podle dat. U týchž jednačtyřiceti mužů 45 až 55 let (Arnold a Clark, 2016) vyšlo, že u mužů, kteří se v kariéře drželi hlavně toho, aby nic neztratili z toho, čeho už dosáhli, byl osobní rozvoj i generativita výrazně slabší. Naopak u mužů, kteří se orientovali na pohyb dopředu — a nemusí jít o postup v hierarchii, stačí posun ve smyslu nebo dovednostech — byly obě věci silnější.

To je jiný obraz stagnace, než jaký si asi představujete. Není to nečinnost ani rezignace. Je to aktivní držení pozice — snaha, aby se nic nezhoršilo, obezřetnost vydávaná za rozvahu.

Muž na poradě z úvodu se necítí, že by rezignoval. Cítí, že je opatrný a zodpovědný. Data u tohohle vzorku naznačují, že právě tahle opatrnost je to, co se stagnací měřilo.

Tohle zjištění ale potřebuje hned připojit jednu poctivou větu, protože samotní autoři ji přidali. Když se do modelu přidaly dva osobnostní rysy — odolnost ega a jeho zralost —, kariérní orientace už osobní rozvoj ani generativitu nevysvětlovala nad jejich rámec. Jinak řečeno: možná to není orientace na kariéru, co stagnaci způsobuje — možná obojí, orientace i stagnace, vychází ze stejné osobnostní výbavy, kterou člověk má odjakživa. Autoři svůj vlastní nález takhle sami korigovali, a tenhle text ho nebude tvářit jistější, než jaký je.

A ještě jedna věc k opatrnosti: tenhle nález a ten předchozí o rolích pocházejí ze stejného vzorku čtyřiceti jedna mužů. Nejsou to dvě nezávislá potvrzení jednoho jevu — je to jedna malá studie, viděná ze dvou úhlů.

Většina mužů, kteří říkají, že „už jen udržují to, co postavili", ve skutečnosti nedělá nic pasivního. Drží pevně. A držení se snadno splete se stabilitou, dokud si člověk nevšimne, že se přesně tímhle způsobem přestal vyvíjet.

Tenhle text neřekl, jak generativitu „nastartovat" — protože pro žádný takový postup neexistuje v dostupné evidenci ani jeden podložený řádek. Řekl něco jiného: že otázka „mám už být generativní, protože mi je tolik a tolik" je položená špatně, protože věk vysvětluje jen zlomek rozdílů mezi lidmi a pohlaví nevysvětluje nic. Generativita se pojí k tomu, čemu člověk věnuje pozornost, ne k datu narození.

Zbývá přiznat, kde tenhle text končí. Nálezy o mužích v cílovém věku stojí na jedné malé studii, ne na dvou nezávislých. Všechna data v článku jsou průřezová, takže o směru příčiny nevíme nic jisté. A pro věk 45 až 60 zvlášť nepočítal odhad nikdo — ani u vztahu k věku, ani u vztahu k pohlaví, ani u centrality práce.

Data říkají, co generativita v průměru znamená napříč tisíci lidmi. Neříkají, jestli oblast, kterou jste si sami zvolili jako tu důležitou, je pořád ta správná.

Vědět, že generativita není otázka věku ani pohlaví, je jedna věc. Vědět, čemu ji sami věnujete, je otázka, kterou musí zodpovědět každý sám — a odpovídá se na ni líp, když máte energii se jí vůbec zabývat, ne jen na přežití dne.

Tady pomáhá program Reset Energie: čtyřtýdenní e-mailový program, každé ráno jeden krátký e-mail s jednou konkrétní akcí — týden 1 spánek, týden 2 strava a metabolická flexibilita, týden 3 pohyb, týden 4 udržení návyků. U každého doporučení je uvedená síla důkazu a zdroj.

Podívat se na Reset Energie →

Zdroje

• Doerwald, F., Zacher, H., Van Yperen, N. W., Scheibe, S. — Generativity at work: A meta-analysis, Journal of Vocational Behavior, 2021.
• Clark, M., Arnold, J. — The nature, prevalence and correlates of generativity among men in middle career, Journal of Vocational Behavior, 2008.
• Arnold, J., Clark, M. — Running the penultimate lap of the race: A multimethod analysis of growth, generativity, career orientation, and personality amongst men in mid/late career, Journal of Occupational and Organizational Psychology, 2016.