Tereza Pergnerová: Stárnutí jako cesta k přijetí sebe sama

Tereza Pergnerová – ikonická osobnost české televizní scény, která si prošla jednou z nejklikatějších cest životem. Bývalá moderátorka Esu, žena s nezaměnitelným hlasem a osobitým projevem, je dnes symbolem odvahy přijmout život se všemi jeho radostmi i strastmi. V rozhovoru pro Magnoli.cz otevírá témata, která rezonují zejména mezi ženami, jež procházejí obdobím zrání – od stárnutí, přes přijetí minulosti, až po hledání klidu a autenticity v dnešní uspěchané době.

„Stárnu, a je to v pořádku“

„Je mi padesát. A cítím se skvěle, protože si už dovolím být sama sebou,“ říká Tereza Pergnerová s úsměvem na otázku, jak vnímá stárnutí. Přiznává, že tlak společnosti na zachování mládí a dokonalého vzhledu ji dlouhou dobu svazoval. „Bylo to jako nekončící závod – mít hladkou pleť, energii dvacítky a pořád dokazovat, že jsem mladá. A víte co? Jednoho dne jsem si řekla: Ne. Takhle to dál nejde,“ dodává.

Tereza přirovnává stárnutí k osvobození. „Každá vráska, kterou mám, něco znamená. Je to otisk mého života – dobrého i špatného. Proč bych se za to měla stydět?“ říká. Inspiruje tak další ženy, aby se nebály přijmout svůj věk a přirozenost.

Cesta plná lekcí a poznání

Život Terezy Pergnerové nebyl nikdy jednoduchý. Sama o něm mluví jako o horské dráze – chvílemi šplhala vysoko, aby se vzápětí prudce zřítila dolů. „Naše cesty se mohou zdát klikaté, ale já je vnímám jako přirozený pohyb. Někdy jdete nahoru, někdy dolů, ale důležité je pořád jít,“ říká.

Jedním z největších zlomů byl boj se závislostí. Přestože by si přála, aby jí byl tento boj ušetřen, dnes říká, že jí právě tyto těžké chvíle pomohly růst. „Vidět sebe sama v těch nejhorších barvách je bolestivé, ale přináší to obrovskou lekci. Naučila jsem se díky tomu být k sobě laskavá a přijímat sebe samu takovou, jaká jsem,“ sdílí.

„Čas je náš spojenec“

Jedním z klíčových poselství, které Tereza v rozhovoru předává, je důležitost trpělivosti. „Čas pracuje vždycky pro nás, pokud mu to dovolíme,“ vysvětluje. Pro ni samotnou se čas stal nástrojem k uzdravení i ke zklidnění.

Tereza je velkou zastánkyní toho, že je potřeba umět si dopřát pauzu. „V dnešním světě, kde nás všechno nutí spěchat, je obrovským luxusem říct si: Potřebuji čas pro sebe. A to je něco, co bych doporučila každému. Naučit se zpomalit, odmítnout věci, které nás rozptylují, a zaměřit se na to, co je opravdu důležité,“ říká s důrazem.

Ztracená rodina: Projekt, který ji formuje

Aktuálním projektem, kterému se Tereza věnuje, je televizní pořad „Ztracená rodina“. Tento pořad, kde pomáhá spojovat členy rodin rozdělených osudem, si získal obrovskou přízeň diváků. „Je to formát, který mi dovoluje zrát. Nevyžaduje dokonalost, jen lidskost,“ říká Pergnerová.

Pro ni samotnou je projekt i terapeutickým zážitkem. „Díky ‚Ztracené rodině‘ jsem pochopila, jak je důležité respektovat proces druhých lidí. To, že dva lidé najdou jeden druhého, není konec příběhu. Je to začátek cesty, která může být radostná, ale i složitá. A obojí je v pořádku,“ popisuje.

Autenticita místo dokonalosti

Tereza Pergnerová je důkazem toho, že cesta k vnitřnímu klidu a štěstí vede skrze přijetí sebe sama. „Dnes už nemám potřebu vysvětlovat každému, co dělám a proč to dělám. Důležité je, že rozumím sama sobě,“ říká s pokorou.

Vzkazuje ostatním ženám, aby si dovolily být samy sebou, přestaly se porovnávat a hledaly štěstí v jednoduchých věcech. „Život nemusí být dokonalý, aby byl krásný. Naopak. V tom nedokonalém je jeho kouzlo,“ uzavírá Tereza Pergnerová.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Magnoli

Zdroje: Rozhovor Magnoli.cz