Tlak shora i zdola - od dětí i rodičů, znáte to?

Nedávno jste byli „nová množinová koncepce“ na základce, do života vstupovali se sametovou revolucí, proběhlo cestování, objevování pracovního světa, svatby, posunutější termíny narození dětí, vysněné dovolené a najednou, ještě než přijde důchod (přijde-li vůbec), stane se z vás zároveň příslušník sendvičové generace.

Dnešní vývoj světa kolem nás je rychlejší než rychlý a občas se vyplatí dát si od všech informací na čas detox, protože jinak by se točila hlava fičákem větším než centrifuga. Nicméně z některých situací se úplně utéct nedá. Třeba z těch, že vám dospívá dítě v pubertálních záchvatech, vy přitom máte první přechodové příznaky (platí pro muže i ženy) a do toho i rodiče začínají potřebovat pomoc.

Sendvičová generace popisuje z 80% převážně ženy, které se octly v pozici uprostřed sociodemografických jevů: děti i rodiny se odkládají na později, nabídka na cokoliv kromě starostí se rozšiřuje, odchod do důchodu se prodlužuje a stejně tak i věk dožití lidí.  Nejednoduchá situace často způsobuje míň a míň času vlastně na všechno, ztrátu energie, všudypřítomný tlak a mnohde i finanční problémy. A pak najednou přijde ještě okamžik, že rodiče najednou nejen že alespoň občas nepomohou, ale naopak pomoc sami potřebují.
A mnohoúhelník povinností se rozrůstá. Všechny parametry se natahují, jen jeden průsečík zůstává: vysílená žena (obvykle, protože starat se je přeci ženská role - ale tato role padá čím dál častěji i na muže, obzvlášť na jedináčky), která se stará o děti, o rodinu, o partnera,
o rodiče. Občas se sice rovnice vychýlí (přibude další dítě, zmizí partner, jeden z rodičů zemře), ale problém zůstává: co dřív. V jaké míře. A kdy už není čas na hrdinství. Jak zvládnout koexistující světy – rodinný, pracovní, partnerský a … vlastní. Ano, i ten existuje
a má právo na péči.

Žena ze sendvičové generace, která si málokdy může dovolit zůstat doma a pečovat
o potřebné v rodině, v první chvíli může zachránit její myšlení. Neměla by spadnout do černé díry, ale vedle hloubání a rezignace začít hledat pozitiva. I když se to občas nezdá, existují. Péče o mladší i starší generaci najednou přináší možnost být blízko těch, kterým můžete do jejich života hodně dát. A od kterých můžete do života svého i hodně brát, protože generace se navzájem neoddiskutovatelně obohacují. Rodiče jsou ti, kteří si pamatují vše podstatné z vašeho života. Mají životní zkušenosti z období, které vás ještě čeká. Mají nadhled a vědí, co je podstatné. S nimi nestárnete, jste stále dítětem. Díky péči o své rodiče učíte i své děti rodinnému životu a připravujete na to, že jednou budete potřebovat pomoc samy – rodinu to utužuje, přibližuje a tmelí v těžkých okamžicích. Společně se definuje to podstatné a pokud se nespadne do stereotypu, dá se najít i hodně světlých okamžiků.

A pokud všeho začínáte mít nad hlavu, protože únava roste, důchod se vzdaluje, stereotyp vás ubíjí, den nemá více hodin a energie dochází, můžete se podívat kolem a nechat si pomoci:

• je dobré začít s přemýšlením (co jde dělat líp, poučit se z podobných zkušeností jiných)
• přikročte k využití různého druhu služeb a rozdělení úloh v rodině
• neobětujte se, nezapomeňte na péči o sebe za pomoci těch, kteří tomu rozumí – kdo totiž řeší pozdě, řeší špatně. A vystavuje se vysokému riziku rozvoje psychických onemocnění, zdravotních potíží, sociální exkluze nebo partnerských problémů
• využijte služeb sociální péče, odlehčovacích a respitních služeb
• absolvujte včas workshop na toto téma (pořádají Centra pro rodiny a sociální péči)
• uvědomte si, že na odlehčení i delegaci povinností opravdu není nic špatného a rozhodně to neznamená, že něco nezvládáte nebo se rodičům za péči neodvděčujete tak, jak je očekáváno.
• využívání služeb sociální péče, odlehčovacích a respitních služeb, nemluvě o pomoci pro samotného pečujícího je legitimní, normální, nepotřebuje omluvy a je dobré zajistit dříve než později. A pokud na ně není, buď je třeba něco vymyslet, přeházet priority nebo si zjistit, která pomoc státu se může využít
• nemusíte hledat tzv. „legitimní omluvy“, společensky akceptovatelné omluvenky z péče.
• do péče o starší generaci zapojte i tu mladší – nejen že to obohatí život všech zúčastněných, ale znormalizuje to systém, který tady s prodlužující se délkou života s námi zůstane. Protože důchody se vzdalují, pracovat budou skoro všichni a pomáhat si navzájem bude nutné i v rozšířené sendvičové generaci, kdy se péče bude rozšřižovat nejen o děti a rodiče, ale možná i prarodiče a vnoučata.

Odhaduje se, že v České republice žije více než dva miliony pečujících o své děti i rodiče zároveň. Je těžké o problémech sendvičové generace mluvit, protože se nedá říct, že by je tížila jedna velká věc, ale mají de facto „jen“ tisíc malých problémů. Jejich podpoře příliš nepomáhá, že péče o blízké není prestižní ve společenském žebříčku a pečující se tak dostávají spíše do izolace, než do popředí.

Navíc mnoha lidem je zatěžko si přiznat, že stejnou péči, jakou dáváte všem okolo, si zasloužíte i sami. Nemusíte se cítit provinile, ale naopak se za toto uvědomění pochvalte. Protože když vy budete vysílení a zničení, nemůžete pomáhat těm okolo. Nastavování hranic nejen vlastních, ale i těm okolo, je skvělá dovednost. A vyjasnění si, že i péče o členy rodiny užší či šiřší má svou hodnotu i cenu a nemusí vás zničit, je dovednost nutná. Takže: není to jednoduché, ale zvládnutelné – myslíte si to také?

Autor: Hana Pavlínová

Foto zdroj pexels.com