Tomáš Rychnovský: O bolesti, která začíná v hlavě, a svalu, který povolí, až když si přiznáte pravdu

Může fyzioterapeut poznat, že máte problémy v manželství, jen tím, že vám sáhne na záda? Dr. Tomáš Rychnovský, host podcastu Magnoli Universe, dokazuje, že tělo a duše jsou spojené nádoby víc, než si jsme ochotni připustit. V rozhovoru s Tondou Parmou otevírá témata, o kterých se v ordinacích běžně nemluví – od vlivu přísné výchovy na dětskou páteř až po to, proč jsou „zázračné“ pilulky na uklidnění jen slepou uličkou.

Fyzioterapeut s duší herce (a pacienta)

Možná jste ho zahlédli ve filmu Vratné lahve, kde mu jako zákazníkovi v supermarketu spadnou banány. Ačkoliv má Tomáš Rychnovský k umělcům blízko (a Jana Svěráka mezi ně počítá), jeho hlavní scéna je v pracovně fyzioterapeuta.

K celostnímu pohledu na člověka ho nedovedla jen skripta, ale vlastní bolest. Už na základní a střední škole trpěl bolestmi břicha a hlavy. Klasická medicína krčila rameny, teplo nezabíralo. „Až potom mně došlo, vlastně z čeho to bylo,“ vzpomíná. V roce 2007, pár let po škole, si uvědomil, že u mnoha pacientů standardní „napravování“ nefunguje. Viděl lidi, kteří byli neustále stažení, a pochopil, že pokud nevyřeší jejich vnitřní napětí, jejich tělo se nikdy neuzdraví.

Diagnóza: 60 % tělo, 40 % hlava

Když k němu přijdete, nečekejte jen technický popis stavu vašich obratlů. Rychnovský se ptá: Co žijete? Z čeho jste naštvaní? Kde cítíte smutek? Tvrdí, že u jeho pacientů tvoří čistě fyzický problém asi 60 %, ale zbylých 40 % má původ v hlavě.

„To, co ta hlava v tom těle dělá, to svoje napětí a neklid vždycky někam pošle,“ vysvětluje.

Nejčastější projevy: Trávicí potíže, bolesti břicha, migrény, ramena, bedra.

Specialita: Koleno – to je podle něj taková „fajnovka“, která také může signalizovat psychický problém.

Fascinující moment nastává, když se podaří propojit bolest s konkrétní emocí. Rychnovský popisuje situace, kdy najde zablokované žebro a zeptá se pacienta na strach. Ve chvíli, kdy si člověk přizná: „Ano, bojím se, že selžu,“ sval se často sám rozpustí. Bez jehliček, bez manipulace. Jen silou pravdy.

Muži, ženy a umění trpět

V rozhovoru padlo zajímavé srovnání, jak k bolesti přistupují muži a ženy.

Ženy: Vydrží strašně moc. Často až příliš. Přicházejí s migrénami, cystami či bolestmi v podbřišku, protože roky potlačovaly své pocity. Bály se doma říct, co cítí, aby nebyl konflikt, nebo proto, že je partner neposlouchal.

Muži: Často ignorují signály těla a „jedou na sílu“. Rychnovský zmiňuje muže, kteří cvičí tvrdě plank a bench-press, čímž si zabetonují páteř, a odmítají pochopit, že potřebují spíše uvolnění a flexibilitu.

Pro oba tábory ale platí to samé – tělo nelže. „Je neskutečný, jak to tělo vám nelže. Prostě já tam šáhnu, najdu si pár míst a vím to,“ říká Rychnovský.

Když rodiče ničí dětem záda

Jedním z nejsilnějších témat rozhovoru je vliv výchovy. Rychnovský otevřeně říká, že občas musí rodičům promluvit do duše. Když vidí dítě, které se hrbí nebo má bolesti, často za tím vidí nesoulad a obrovský tlak ze strany rodičů.

„Všichni jsme vychovaní na studu, na strachu se projevit,“ upozorňuje na generační problém. Věty typu „Nesmíš být takový, co by si lidi řekli“ nebo „Zklamal jsi mě“ kódují do dětského mozku program: Nejsem dost dobrý. Tento program si pak neseme do dospělosti, kde nám způsobuje chronický stres a s ním spojené bolesti.

Rychnovský se snaží být pro děti v ordinaci spíše „kámošem“ a vytvářet bezpečné prostředí, kde ten tlak na chvíli zmizí. Někteří rodiče to ale neunesou a odejdou – nejsou ochotni slyšet, že příčinou potíží jejich dítěte může být jejich vlastní ambice.

Sebeúcta jako lék, který v lékárně neseženete

Slovo, které se rozhovorem vine jako červená nit, je sebeúcta. Mnoho úspěšných lidí, manažerů i známých osobností, uvnitř trpí pocitem, že za nic nestojí.

Rychnovský dává příklad z partnerského života: Když manželka muži něco vyčítá, muž to často slyší jako „Jsi špatný, selhal jsi“. To v něm vyvolá obranou reakci a stres. Rychnovský ale radí změnit úhel pohledu: Co když žena jen neobratně vyjadřuje svou vlastní potřebu nebo strach? „Já jsem odpovědnej za to, jak se cejtím a jsem odpovědnej za svojí reakci,“ říká. Pokud si vybudujeme zdravou sebeúctu, kritika druhých nás tolik nerozhodí a naše tělo nebude muset reagovat stažením žaludku nebo bolestí zad.

Zkratky nefungují: Hořčík duši nespasí

V dnešní době je populární biohacking, doplňky stravy a snaha o dlouhověkost. Rychnovský je k tomu skeptický. „Mě na tom baví to, že... nás jako zachrání ten hořčík s kreatinem,“ směje se. Pokud je naše mysl (konkrétně hypothalamus v mozku) neustále naladěná na stres a pocit ohrožení, žádná pilulka to nepřebije.

„Ta zkratka prostě nefunguje,“ říká jasně. Je to jako jít k zubaři, který vám jen vytrhne zub, místo aby ho léčil. Cesta k uzdravení vede přes nepohodlnou práci na sobě – přes přiznání si vlastních emocí a změnu myšlenkových vzorců.

Naděje existuje v každém věku

Může to znít depresivně, ale opak je pravdou. Rychnovský sdílí příběh 50leté pacientky, která přišla s tím, že se jí „nechce žít“. Cítila se jako služka svých rodičů. Po pár týdnech terapie a uvědomění si vlastní hodnoty přišla s tím, že si možná najde partnera. „Začalo jí na sobě záležet,“ popisuje Rychnovský ten zlom.

Jeho vzkaz na závěr je prostý a silný: Šance na změnu je tu vždycky. Každá situace, ať je jakkoliv těžká, je příležitostí začít se k sobě chovat laskavěji. A když budeme laskaví k sobě, uleví se nejen naší duši, ale konečně přestanou bolet i ta záda.

CELÝ PODCAST SI MŮŽETE POSLECHNOUT ZDE!

V úterý 3.2. 2026 v 19:00 můžete s naším hostem diskutovat osobně na Čarách v písku v holešovickém Vnitroblocku. VSTUPENKY v síti GoOut nebo přímo ZDE!

Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha

Foto: archiv Magnoli

Zdroj: Magnoli Universe

Článek vznikl s podporou AI.