Kdy se z fotografa stává umělec? Na tuto otázku odpověděl hned na začátku rozhovoru fotograf a pedagog Tomáš Třeštík. „Možná v momentě, kdy to o sobě začneš tvrdit sám. Anebo až tehdy, když tě tak označí odborná veřejnost,“ říká s úsměvem. Podle něj ale není odpověď jednoznačná. Umění i status umělce jsou především dohoda, která se proměňuje v čase a společenském kontextu.
Demokratizace fotografie
Třeštík otevřeně mluví o tom, jak se profese fotografa změnila během posledních dvou dekád. Zaznamenal tři zásadní zlomové okamžiky: nástup digitální fotografie, explozi sociálních sítí a současný nástup umělé inteligence.
„Digitál z roku na rok smazal rozdíly mezi profesionálními studii a studentem, který si koupil foťák a pár světel. Sociální sítě zase odvedly rozpočty z velkých reklamních kampaní k influencerům. A AI? Tu zatím sleduju zpovzdálí, ale je jasné, že bude třetím velkým přelomem,“ vysvětluje.
Fotografie se podle něj nedá zničit. Jen se stále proměňuje – a s ní i role fotografa. Z dávných „rockových hvězd devadesátek“ se dnes stali profesionálové, kteří si své místo musí vybojovat důsledností a kvalitou.
Digitál versus analog
Na rozdíl od mnoha kolegů netrpí Třeštík sentimentem k analogové fotografii. „Pro mě byla analogová éra vlastně jen dobou studií. Digitál je praktičtější a dává mi svobodu. Samozřejmě chápu, že někoho baví fotit na film – je to jako jet Tour de France na kole s obřím předním kolem. Taky to jde, ale musíš vědět, proč to děláš,“ směje se.
Analog považuje spíš za volbu životního stylu než technologickou nutnost. Jeho srdce dnes bije pro efektivitu a možnosti digitálu.
Pedagog a studenti
Vedle práce fotografa působí Třeštík i jako pedagog na VOŠ Michael. „Baví mě to, protože zůstávám v kontaktu s mladší generací. Přinášejí vlastní pohledy, intimní témata a upřímné výpovědi. Přes fotku se dozvídám, jak žijí, co řeší, co je tíží,“ popisuje.
Co ho na studentech nejvíce překvapilo? „Křehkost. Zdá se mi, že jsou daleko zranitelnější než naše generace. Často z nich po čase vylezou nejistoty a vnitřní tísně. A také mají neochvějnou víru v AI – diplomky píšou s její pomocí naprosto samozřejmě. Zároveň mě to inspiruje, abych si ji sám víc osahal,“ dodává.
Fascinace příběhy
Když se ho ptají, jaká je jeho „životní téma“, odpovídá prostě: lidé a jejich příběhy. „Fotografie je pro mě nástroj, jak se s lidmi potkat. Ať už jsou to bezdomovci před domem, skejťáci malující vagony, nebo bagristé kopající před barákem. Fotka mi dává možnost je oslovit, poznat a zachytit.“
Pro Třeštíka není důležité jen samotné dílo, ale i proces setkání. I proto je jeho tvorba tak pestrá – od dlouhodobých projektů až po balkonové portréty kolemjdoucích.
Kdy nefotit?
Jako pedagog i praktik zdůrazňuje, že fotograf musí umět rozpoznat, kdy kameru odložit. „Technika tvoří možná dvacet procent práce. Zbytek je empatie a komunikace. Musíš vědět, kdy se zeptat, kdy mlčet a kdy to prostě zrychlit, aby člověk netrpěl. Fotograf je v daný moment pánem situace – musí vzbudit důvěru, jinak se focení rozpadne.“
Sběratelská vášeň
Vedle fotografie je Třeštík i vášnivý sběratel. Tenisky, hodinky, skateboardy, cedule, vinily – jeho domácnost je malým muzeem. „Mám to po tátovi. On sbíral umění, porcelán, známky. Já sbírám trochu povrchněji, víc do šířky než do hloubky,“ přiznává.
Sbírky jsou pro něj způsobem, jak si odpočinout a zaměstnat hlavu. „Neumím úplně vypnout. Když se ponořím do historie hodinek nebo skejtu, odpočívám. Někdy je to na hraně obsese, ale baví mě to.“
Rodina, rozvod a děti
Třeštík mluví otevřeně i o soukromí. Má dvě děti, které žijí s ním i s bývalou partnerkou Radkou. „Zažil jsem rozvod, ale byl klidný a racionální. Radka byla velkorysá, bydlíme jen pár set metrů od sebe. Děti si k nám kdykoli přeběhnou pro pastelku. Podstatné je, že vidí spokojené rodiče, kteří se respektují.“
Na děti přenáší i svou sběratelskou vášeň – synovi pořídil podepsaný skateboard legendy Steva Caballera. „Chci, aby vnímali věci spíš skrze radost a příběh než přes cenu. Každý dostal své první G-Shocky, aby měl zodpovědnost a vědomí, že být dospělý znamená mít i vlastní čas.“
Nejhorší moment a schopnost nevypnout
Dokáže fotograf vypnout? „Blbě,“ přiznává Třeštík. „Všude vidím detaily, které by šly zlepšit. I tady ve studiu přemýšlím, jak posunout televizi, aby to vypadalo líp.“ Jen výjimečně se mu podaří zastavit, třeba na dovolené. Jinak jeho hlava jede nepřetržitě.
Nejhorší moment zachytila fotografie, kterou náhodou pořídil jeho syn – pár dnů před velkou výstavou. „Byl jsem vyčerpaný, ale sám jsem to neviděl, dokud jsem se na tu fotku nepodíval. Lekl jsem se sám sebe,“ říká upřímně. Přesto dodává, že v životě měl štěstí a zásadní rány se mu zatím vyhýbaly.
Závěr: Život jako hledání
Pro Třeštíka je fotografie způsobem, jak se ptát na svět kolem. Ať už jde o portrét studenta, příběh bezdomovce, nebo raritní hodinky. „Baví mě pozorovat život. Možná proto neumím vypnout, protože mě pořád zajímá proč,“ uzavírá.
Celý rozhovor najdete ZDE.
Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha
Foto: archiv Magnoli
Zdroj: Magnoli Universe
Článek vznikl s podporou AI.
Zpěvačka Klára Vytisková v rozhovoru o desce Vega, mateřství, harmonickém partnerství, zpomalení i o tom, proč už nechce nic skrývat – ani za jazyk, ani za kostým.
Co ji ještě překvapuje na lidech? Dokumentaristka Helena Třeštíková o sledování života, vnoučatech i stínu veřejného prostoru.
Jak poznat, že je příběh hotový? Helena Třeštíková ukazuje, že dokument je hlavně o překvapení, empatii a čase.
„Chtěla jsem, aby moje knížka – i když je pohádková – mluvila o smrti s lehkostí. Aby to dítě i dospělý mohli unést", říká její autorka.
Smrt jako setkání, mateřství jako zemité probuzení a děda jako strom. Petra Nesvačilová mluví o tom, co většina radši přechází.
Nová kniha Josefa Formánka vznikla z rozchodu – a proměnila bolest v klid.
„Klid nenajdete na dovolené, ale v sobě,“ říká autor nové knihy Zamilovaný poutník, který přešel Evropu pěšky.
Zpěvačka a vítězka první slovenské Superstar otevřeně o terapii, úzkostech, duševním zdraví, ale i o lásce, hudbě a demokracii.
Vítězka první slovenské Superstar o tom, jak přežila očekávání, ztratila se – a znovu našla samu sebe.
O zdravé budoucnosti, alkoholu, terapii, vztazích i o tom, proč je důležité přiznat chyby.
"Zdraví není samozřejmost – máme ho ve vlastních rukou", říká chirurg Šebek.
Rozhovor s Barborou Kroužkovou, známou českou televizní a rozhlasovou novinářkou, moderátorkou a autorkou knihy Odstíny mateřství.
Otevřený rozhovor o jiném vnímání života se známou českou novinářkou, moderátorkou a autorkou knihy Odstíny mateřství.
Jak by vypadal svět, kde se platí úsměvy? Sedláček otevírá cestu od ekonomie k duchu.
O duši AI, smrti, víře i Havlovi. Ekonom a filozof Sedláček otevřeně o těžkých ztrátách i nadějích.
Známý fotograf a pedagog Tomáš Třeštík o proměnách profese, AI i o tom, proč je empatie důležitější než technika.
Autorka knihy „Žiju bez dětí“ vypráví, jak se smířila s tím, že nebude mámou. A jak se jí nakonec stala hned třikrát.
Mluvila, když ostatní mlčeli. Známá televizní tvář o sexuálním násilí, bezdětnosti i zázracích, které přichází potichu.
V rozhovoru ze série Magnoli Universe mluví úspěšná herečka o tom, jak vypadá skutečná vnitřní obnova. Bez pozlátka. A také bez iluze dokonalého mateřství.
Intimní rozhovor o mateřství, psaní, tichu, bolesti, rozchodu i terapii s herečkou, která se nebojí přiznat křehkost.
