Umíte vyprávět pohádky?

U dětí je velmi dobře vidět, jak významnou roli v jejich světě hraje vyprávění příběhů. Je to úplně jiné, když jim čteme knihu, nebo když celou odvyprávím s tím, že se můžeme dívat jeden druhému do očí. Co si budeme povídat, máme to rádi všichni i v dospělém věku.

Lucie Niebauerová Waloschková


 

Kdysi byl příběh a pohádky nedílnou součástí dlouhých zimních večerů v každé rodině. Dnes je často nahrazován počítačem, televizními programy „pro děti“, CD pohádkami a dalšími médii. Jako rodiče můžeme namítat, že doba se změnila a na dlouhé vyprávění není pro všechny další podněty čas. Ale myslím si, že je tomu právě naopak, právě v této době potřebuje dítě příběhy, aby mohlo probudit živé obrazy ve své mysli, ve svém srdci a aby mohly formovat jeho bytost… 

V pohádkách se skrývá hluboká moudrost a živé obrazy, do kterých bychom dětem neměli příliš zasahovat. Neměli bychom posuzovat, jestli představy dítěte jsou reálné či nemožné, nebo dítěti podsouvat, jak moc je pohádka strašidelná. Vyprávět pohádku bez přehršle vlastních emocí a výkladů nechává dítěti prostor se s pohádkou setkat podle sebe sama. Dětský svět je přece úplně jiný. Každý může stejný příběh vnímat naprosto odlišným způsobem.

Pohádkový vlk v zoo?

Často jde také o způsob, jakým příběhy vyprávíme. Měla jsem možnost zažít si vyprávění pohádky o Červené karkulce, které mě vyděsilo k smrti, a vyprávění stejného příběhu se stejným koncem, kdy vlka s kameny v břiše hodili do studny, které mě vnitřně nadchlo a které jsem jako dítě chtěla slyšet vždy znovu a znovu. Tu první verzi vyprávěl můj bratranec, když nás chtěl pořádně vystrašit, abychom usnuli a nevylézali z postele, bylo plné emocí a překvapení a strašení. Tu druhou vyprávěla moje babička svým sladkým občas monotónním hlasem, jakoby někde z dálky z vesmíru světa kolem mě.

Jedna paní učitelka v MŠ se rozhodla dětem přiblížit příběh o Červené karkulce tím, že při výletu do zoo začala dětem u výběhu pro vlky vyprávět, že vlk, kterého vidí, je určitě ten vlk z pohádky o Karkulce. A jak to dopadlo? Žádné z dětí jí to nevěřilo. Děti začaly honem argumentovat, že se určitě spletla, protože vlk z Karkulky je mnohem větší a je šedý a vůbec nežije v zoologické zahradě. Pár dětí se rozplakalo, že to přeci nemůže být pravda, že takhle vlk z pohádky nevypadá… Nechme dětem jejich obrazy a jejich fantazii.

 

Příběhy nás učí

Národy, které označujeme jako „rozvojové“ nebo „přírodní“, příběhy žijí a imaginární svět od reality nerozlišují a ani takovou potřebu necítí. Zaujal mě fakt, že Křováci své děti vychovávají pomocí příběhů, a ty jim pak pomáhají přežít v těžkých podmínkách, protože se jejich prostřednictvím naučí vše potřebné právě pro ono přežití. 

Indiáni kmene Nutka používali pro každou plavbu rytmický zpěv, který jim umožnil orientovat se na moři, a své děti učili navigační příběhy na pláži. Podle nich pak dokázali plout mezi vzdálenými ostrovy. 

Podobně Austrálci používají příběhy jako mapu pro hledání cest v pustině.

Původní znění naleznete v Pravém domácím časopise zde: https://www.pravydomaci.cz/bylo-nebylo-aneb-vypravejme-detem-pohadky/

Články s podobnými tématy