RICHARD VOJÍK
Všechno, co se stalo v minulosti, už neexistuje. Je to jen nehmotně uloženo v našem mozku. Proto jediný, kdo nese naši pozitivní i negativní minulost, je naše paměť. Dalo by se taky říci, že naše vzpomínky i naše myšlenky mají podobnou schopnost měnit náš svět. Tato schopnost je velmi malá. Co ale dokážou ovlivňovat silně, jsme my samotní. Říká se tomu ego nebo osobnost. Lidé říkají „toto jsem já a toto nejsem“ na základě prožité zkušenosti. Naše minulost se tak vlastně neustále obtiskuje do naší budoucnosti, nebo ji spíše ovlivňuje.
Ve spoustě situací nám to pomáhá, ale mnohdy nás to také silně brzdí. Především v případech, kdy něco neprožijeme, nemáme zkušenost, na základě které bychom dokázali budoucnost ve svém životě vytvořit. Pokud nám chyběla rodičovská láska, neumíme být kvalitní rodič, když nám v dětství chyběl otec, ovlivní to v dospělosti naše chování k mužům. Podobný dopad může mít i dětství prožité v chudé rodině na náš vztah k penězům. Pokud nezměníme takzvaný limbický zápis, zůstaneme chudí do konce života.
K tomu, aby se to dalo lépe pochopit, musíme rámcově vysvětlit, jak funguje mozek a jeho části. Náš mozek se velmi zjednodušeně dá rozdělit do tří oblastí: cortex, limbik a reptil (česky šedá mozková kůra, limbický mozek a plazí mozek).
Cortex má tu úžasnou schopnost uvědomovat si širší souvislosti, kdo jsme, co máme v životě dělat, a umí i plánovat. Je to ta část, která se podívá do zrcadla a porovnáním zjistí, že jsme mimo obecně uznávanou normu a že bychom tedy logicky měli začít cvičit, zdravě jíst a shodit nějaké to kilo. Proč se to nakonec nestane, je vinou limbického mozku, který ovládá naše tělo mnohem silněji než naše vůle (výše zmíněný cortex).
Limbická část mozku je vývojově starší, také se jí říká savčí mozek. Není tak chytrý jako cortex, zato má větší dopad v našem životě. Je to ta část, která jde do ledničky, i když nemáme hlad, část, která je odpovědná za nevěry, závislosti a také často za psychické potíže. Představme si ji jako vašeho psa nebo kočku. Když jim dáte buřta, pokud mají hlad, udělají cokoliv. Když jsou najedení, tak se jim už nic moc nechce. Všem je nám ale jasné, že jim nemá cenu říkat „ukliď po sobě ty chlupy“. To savec nepochopí.
Stejně funguje i náš savčí mozek. Neřeší, jestli jste ženatí, když kolem proběhne hezká holka, zapne se a chce se mazlit nebo kamarádit nebo mít sex. Samozřejmě cortex ví, že to nejde, a tím v nás často vzniká rozpor. Limbický mozek vytváří tyto rozpory hlavně u věcí, které nemáme zvládnuté. Například když nemáme úplně kvalitní vztah, automaticky se toto vnitřní zvíře rozhlíží okolo. Naproti tomu, když jsme spokojení a ve vztahu šťastní, těší se na toho druhého jako pejsek na pána.
Nyní, když chápeme, jak náš mozek funguje, je na čase zamyslet se nad tím, jak to využít a nenechat se ovládat. Jedna z úžasně fungujících možností je přepis limbického otisku. Meditace od Eleny Tonetty, která nám dává možnost se dostat do stopy v mozku, kde je nahraná událost, která nám nevyhovuje, a pak ji hezky přepsat pomocí vizualizace a správného dýchání.
Nejprve se roztancujte, co nejdivočeji to jde, a silně dýchejte. Pak tančete jemně, jako byste cvičili taiči. Věnujte tak 10 minut na každý tanec. Potom si lehněte na podložku a hluboce uvolněte každou končetinu. Nakonec se ponořte do události, kterou jste se rozhodli přepsat. Stále hluboce dýchejte jako třeba v holotropním dýchání a zároveň si událost představujte jinak. Snažte se ji znovu prožít do co největších detailů tak, jak by se vám líbilo ji prožít dnes. Můžete ji dokola vylepšovat, dokud nebudete úplně spokojeni.
Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/09, Původní zení Zde
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Cítíte, že se už nemůžete tak dobře učit, jako dříve? Tak to pravděpodobně podléháte klamu… S věkem se schopnost učit se snižuje jen mírně.
Možná už vám není dvacet a je vám toho hodně jasného, ale zkoušeli jste si někdy udělat pravidla, jak si zlepšit den? Co pomáhá nejvíce a co máte a nemáte? Posbírali jsme za vás pár nejsilnějších pravidel a doporučení!
Když se podíváte, jak se dnes ve společnosti prezentuje vyšší věk, zdá se, že nás nečeká nic hezkého. Data však ukazují něco jiného.
Proč nám psi dělají nejen radost, ale mohou pomoci třeba k uvolnění napjatého svalstva? Co možná nevíte o canisterapii?
Často se mluví o pomoci druhým, jako o něčem nezištném, božském. Výzkumy ale ukazují, že z pomoci jiným můžeme také hodně profitovat - tady je seznam 10 výhod.
Nemusíme chodit do posilovny, abychom splnili svou denní „porci“ cvičení – nová studie naznačuje, že domácí práce mohou být zdraví prospěšné a to zejména pro starší lidi.
Většina z nás si myslí, že běhat bez bot nás musí bolet, ale hlavně musíme být pomalejší, zkrátka to přináší jenom nevýhody. Zkušenosti ale ukazují, že to může být přesně naopak a navíc to může být velice zdravé.
Venku je pořád zima, stromy holé a rána studená. A přesto se ozve zpěv. V tu chvíli se nabízí otázka, nezačíná už jaro? Odpověď není ani jednoduché ano, ani definitivní ne. Je to něco mezi.
Je to vědecký nesmysl, ale přesto funguje. Ne jako diagnóza, ale jako zrcadlo lidské duše v lednu.
Dnes racionalizujeme všechno – výkon, únavu, bolest i smysl – a tělo se stává posledním místem, kde se pravda ještě nedá obejít. Ono, prostě, nese důsledky.
Odpočinek jsme povýšili na disciplínu. Naučili jsme se vypínat telefony, sledovat dech a zapisovat spánek do aplikace. Jenže i přesto býváme unavení víc než kdy dřív. A ono nic
Většina dospělých lidí má v hlavě jiné číslo, než jaké mají v občance. Nejde o sebeklam ani o pózu. Co je subjektivní věk a proč je důležitý?
Ambice, povaha, nebo tlak z dětství? Co o nás prozrazuje soutěživost – a co s tím můžeme dělat.
Sex není jen o potěšení. Je to fascinující směs biologie, psychologie, kultury a historie. Připravte se na fakta, která vás možná překvapí, rozesmějí i inspirují.
Jak dlouho nám vlastně vydrží vzdělání a poznatky? Je to výrazně kratší dobu, než bychom řekli..
Učíme se celý život. Ale teprve když se zastavíme a otočíme zrcadlo na sebe, začíná to mít skutečný smysl.
Na první pohled jednoduchá otázka. Ale odpověď vás možná překvapí.
Tělo nepočká na večerní cvičení. Posilte se přímo u pracovního stolu – diskrétně, bez převlékání a efektivně.
Mluví se o něm všude. Jenže co když nejde o nemoc, ale o přirozenou reakci mozku? Možná nejste porouchaní – jen žijete v příliš hlučné době.
