Do světa velké hudby vstoupil velmi mladý a zažil rozčarování. Jako jeden z mála v branži nikdy nepil. Dokázal odejít ze slavných kapel ve chvíli, kdy nebyl šťastný. Co tím získal?
Patří k našim vůbec nejznámějších perkusionistům a přináší nový pohled na rytmus, který každého z nás obklopuje v každodenním životě. Současně je také výtvarníkem. Jak moc ho ovlivnily Rychlé šípy a sny o ideálním světě?
„Bicí jsou emoce a zároveň řád, dokáží měnit stav vědomí“ dodává Miloš Vacík. Velmi vděčně při tom vzpomíná na silnou podporu rodičů, kteří byli zaskočeni jeho touhou věnovat se bubnování.
„Došlo u mě k úplnému rozstříštění a poté skládání sebe sama do nové mozaiky, už se poskládáte prostě jinak“ popisuje těžké osobní období po čtyřicítce a přiznává, že mu vůbec nevyšly vztahy s matkami svých dětí.
„Nevím proč jsem řekl, že zrovna bubny, ale připadalo mi to jako dobrodružství“ říká o svém začátku na škole, byť nejprve přišla na řadu zobcová flétna a ještě předtím láska k fotbalu. Puls, rytmus a plejáda pocitů spojených s bubnováním ho ale fascinovaly.
„Můj život je rytmus, je všudypřítomný, je úplně ve všem“ říká zcestovalý umělec, který po celé planetě sbírá rytmy, barvy, bubenické techniky i nálady. Doma má kolem 300 nástrojů z celého světa a dodává, že „ta divokost, která je zakořeněna po celém světě, Evropě tak trochu schází“.
- Jak je to s rytmem v životě a kolem nás?
- Co nám bubnování může dát?
- Jak on sám hledal správnou cestu?
- Jaké na cestě zažil rozčarování a zrání?
Poslechněte si rozhovor o životě s rytmem, opilosti bez alkoholu, lásce k Vinnetouovi i vyrovnání se s cynismem kolem sebe.
Podcast najdete na vašich oblíbených podcastových platformách:
Autoři: Tomáš Poucha, David Seibert a Antonín Parma
Foto zdroj Magnoli, David Seibert
