Workholismus: Shrnutí Čar v písku s Tomášem Rektorem

17. září jsme se v pražském Vnitroblocku sešli s psychiatrem Tomášem Rektorem a hlavní myšlenky a doporučení vám přinášíme v tomto shrnutí.

1. Rozlišení mezi eustresem a distresem:
Stres je neodmyslitelnou součástí našeho života, ale ne vždy je negativní. Existuje „hodný stres“ (eustres), který nás motivuje a pomáhá nám zvládat výzvy, když máme situaci pod kontrolou. Na druhé straně stojí „špatný stres“ (distres), který vede k dlouhodobému vyčerpání a poškozuje naše zdraví.

Příměr:
„Máme hodný cholesterol, špatný cholesterol, hodný stres, špatný stres. Hranice mezi nimi je sice umělá, ale má velký význam.“

Doporučení:
Regulujte svůj stres a hledejte rovnováhu mezi pozitivní a negativní zátěží. Vnímejte své tělesné a psychické signály a reagujte na ně včas, abyste předešli dlouhodobým následkům.

2. Vyhoření a ignorování varovných signálů:
Vyhoření často přichází jako důsledek ignorování varovných signálů těla, jako jsou nespavost, úzkost nebo deprese. Místo aby lidé řešili skutečné příčiny, často se soustředí jen na symptomy a vracejí se do stejných kolejí, což vede k opakování cyklu vyhoření.

Příměr:
„Když už člověk přijde s vyhořením, je téměř jisté, že se to stane znovu… dá si pauzu, ale pak se vrací zpět a problém se opakuje.“

Doporučení:
Nestačí si jen na chvíli odpočinout. Klíčem je udělat trvalé změny v přístupu k práci a životnímu stylu, aby se vyhoření neopakovalo. Prevence je vždy lepší než následné řešení problému.

3. Rozpoznání individuálních varovných signálů vyhoření:
Každý z nás má své specifické varovné signály, které naznačují, že se blíží vyhoření – bolesti hlavy, svalové napětí, problémy se spánkem či zažíváním. Naučit se tyto signály rozpoznat a vědomě na ně reagovat je klíčové pro prevenci vyhoření.

Příměr:
„Stres je jako starodávný boj o přežití – tělo se připravuje na boj nebo útěk, aktivují se svaly, zvyšuje se tep.“

Doporučení:
Pravidelně se zaměřte na své tělo a všímejte si, jak reaguje na stres. Udělejte si čas na sebereflexi a zamyslete se, jak se cítíte fyzicky i psychicky. Tyto drobné pauzy mohou být klíčem k včasnému rozpoznání přetížení.

4. Dlouhodobé následky distresu:
Distres má závažné dlouhodobé dopady na naše zdraví. Může vést k chronickým onemocněním, jako jsou bolesti zad, žaludeční vředy, oslabená imunita, a často je přímou příčinou vyhoření.

Příměr:
„Dlouhodobý distres devastuje organismus a vede k poklesu výkonu i ztrátě motivace.“

Doporučení:
Snažte se minimalizovat vystavení dlouhodobému stresu. Pravidelně cvičte, meditujte nebo si dopřávejte kvalitní odpočinek, abyste tělu a mysli umožnili regeneraci.

5. Ztráta schopnosti užívat si běžné věci:
Pod dlouhodobým stresem lidé často ztrácejí radost z činností, které je dříve naplňovaly. Pokud se přestáváte těšit na oblíbené aktivity, jako je sledování filmů, poslech hudby nebo sport, je to varovný signál, že je vaše tělo pod neúnosnou zátěží.

Příměr:
„Člověk pod dlouhodobým stresem už nesnese ani příjemné podněty, ztrácí radost z oblíbených aktivit.“

Doporučení:
Pokud si všimnete, že vás už nebaví to, co vás dříve těšilo, zkuste se zaměřit na snižování stresu a postupně se vracejte k těmto aktivitám. I malé krůčky k návratu k běžným radostem mohou výrazně pomoci v obnově psychické pohody.

6. Péče o sebe je klíčová:
Zvláště lidé v pomáhajících profesích nebo ti, kteří pečují o rodinu, často zanedbávají své vlastní potřeby, což vede k vyhoření. Péče o sebe není sobecká, ale nezbytná, protože dlouhodobě nelze fungovat bez pauzy.

Příměr:
„Péče o mě je stejně důležitá jako péče o dítě nebo druhou osobu. Musí to být součástí každodenního programu.“

Doporučení:
Najděte si čas pro sebe, ať už jde o krátkou procházku, vaření nebo chvilku klidu. Sebepéče je základní krok k dlouhodobé odolnosti a duševní pohodě.

7. Stanovte si hranice a umějte říct „dost“:
Vyhoření často postihuje ty, kteří neumí odmítnout další úkoly a požadavky. Je důležité znát své limity a naučit se říkat „ne“, když cítíte, že je toho na vás příliš.

Příměr:
„Musíme znát hranici mezi překonáváním komfortní zóny a přetížením.“

Doporučení:
Uvědomte si své vlastní potřeby a respektujte své hranice. Naučte se odmítat úkoly, které vás příliš zatěžují, a rozpoznejte, kdy je čas se zastavit a odpočinout si.

8. Vyhoření je častější, než si myslíme:
Podle statistik se s vyhořením setkalo až 75 % lidí alespoň jednou v životě, přesto se o něm často nemluví. Lidé se cítí izolovaní a nevědí, jak se s tímto problémem vyrovnat.

Příměr:
„Lidé nepřicházejí s tím, že jsou vyhořelí; přicházejí s úzkostmi, nespavostí nebo přetížením. Snaží se zastavit vlak, který už ujíždí.“

Doporučení:
Nebojte se o vyhoření mluvit a sdílet své zkušenosti. Mluvit o tom je první krok k pochopení, že v tom nejste sami, a může vám to pomoci najít lepší způsoby, jak se s ním vyrovnat.

9. Workoholismus maskuje vyhoření:
Workoholismus je častou maskou vyhoření – práce se stává náhražkou pro jiné životní aspekty a poskytuje falešný pocit kontroly a odměny, ale zároveň skrývá skutečné problémy.

Příměr:
„V práci si můžeš být jistý výsledkem – když zůstaneš o čtyři hodiny déle, vyděláš víc peněz. Když ale přijdeš domů, čekají tam jen frustrace.“

Doporučení:
Hledejte vyvážení mezi prací a osobním životem. Zapojujte se do aktivit mimo práci, které vám přinesou radost a pomohou vám udržet rovnováhu.

10. Různé typy workoholiků a jejich rizika vyhoření:
Workoholici nejsou jedna homogenní skupina. Mezi ně patří dříči, kteří pracují nonstop, lidé, kteří rádi začínají nové projekty, ale neumí je dokončit, perfekcionisté, kteří se zaměřují na detaily, a spasitelé, kteří cítí nutkání neustále pomáhat.

Příměr:
„Dříči pracují 16 hodin denně, hyperaktivní začínají nové projekty bez dokončení, perfekcionisté řeší každý detail, a spasitelé mají potřebu stále pomáhat.“

Doporučení:
Zjistěte, který typ odpovídá vašemu stylu práce, a zaměřte se na své slabiny. Pracujte na svých návycích a učte se, jak snížit tlak na sebe a své okolí.

11. Ignorování varovných signálů vede k vyhoření:
Mnozí lidé ignorují nepohodu a překračují své limity kvůli strachu z neúspěchu nebo tlaku okolí. Tento přístup ale nevede k dlouhodobému úspěchu, ale spíše k fyzickému a psychickému vyčerpání.

Příměr:
„Sebezáchovný pud nás chrání, ale když ho potlačíme, můžeme mít sice krátkodobý úspěch, ale dlouhodobě to není udržitelné.“

Doporučení:
Poslouchejte své tělo a věnujte pozornost varovným signálům. Přiznejte si, kdy je toho na vás příliš, a udělejte si čas na regeneraci a odpočinek.

12. Prevence a osvěta jsou zásadní:
Vyhoření je problém, který by se měl řešit už od školních let. Mladí lidé by měli být vzděláváni o tom, jak rozpoznávat stres a předcházet vyhoření, protože jde o problém, který postihuje většinu populace.

Příměr:
„Stejně jako se ve škole učíme, co je zdravé pro naše tělo, bychom se měli učit i o vyhoření a jak mu předcházet.“

Doporučení:
Podporujte vzdělávání a diskusi o vyhoření v rodinách, školách i na pracovištích. Prevence začíná otevřeným rozhovorem a sdílením informací, které mohou lidem pomoci lépe zvládat náročné situace.

Vyhoření a workoholismus nejsou jen osobní problémy, ale dotýkají se celého pracovního i rodinného prostředí. Klíčem je sebepoznání, respekt k vlastním potřebám a schopnost říct si o pomoc. Uvědomte si, že nikdo není neporazitelný a péče o sebe je prvním krokem k dlouhodobé rovnováze a spokojenosti.

 

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Magnoli

Zdroje:

  • https://psychologie.cz/vyhledat/?search=tom%C3%A1%C5%A1+rektor
  • https://www.linkedin.com/in/tomas-rektor-12a7841/
  • https://www.ceskatelevize.cz/hledani/?q=tom%C3%A1%C5%A1+rektor
  • https://www.facebook.com/bersha

Články s podobnými tématy