Workoholismus po čtyřicítce: snaha uniknout od problémů vede k přepracování

Workoholismus je jev, který mnozí z nás znají buď z vlastní zkušenosti, nebo z pozorování u lidí v našem okolí. Zvláště u lidí, kteří jsou na vrcholu své kariéry, může být těžké najít rovnováhu mezi prací a osobním životem. Co ale o workoholismu skutečně víme? Podívejme se na tento problém z různých úhlů – jak z pohledu obecných poznatků, tak z hlediska méně známých aspektů, které by si zasloužily větší pozornost.

Příznaky workoholismu, které často ignorujeme

Možná jste slyšeli věty typu „Jen si vezmu práci domů na víkend, abych měl klid,“ nebo „Musím dokončit ten projekt, rodina to pochopí.“ Pokud vám to zní povědomě, můžete se pohybovat na tenké hranici mezi tvrdou prací a workoholismem. Zatímco tvrdá práce je vědomé úsilí za dosažením cíle, workoholismus je nutkavá potřeba pracovat neustále, i když to má negativní důsledky na zdraví a vztahy.

Workoholici se často chlubí svým přetížením, jako by to bylo něco, co si zaslouží obdiv. „Mám toho tolik, že nemám ani čas na dovolenou!“ – to může být jejich krédo. Problém je, že takový přístup může vést k vážným zdravotním problémům, včetně chronického stresu, vyhoření a srdečních chorob. Tento přístup ale často vychází z hlubších psychologických kořenů, jako je potřeba úniku od osobních problémů nebo snaha naplnit pocit vlastní hodnoty.

Co se o workoholismu moc neví, ale mělo by

Workoholismus je často vnímán jako důsledek moderní pracovní kultury, ale je tu několik aspektů, které nejsou tak známé a přitom jsou velmi důležité.

1. Workoholismus není totéž co tvrdá práce Mnoho lidí si mylně myslí, že workoholismus a tvrdá práce jsou jedno a totéž. Ve skutečnosti je mezi nimi velký rozdíl. Workoholici pracují ne proto, že je práce těší, ale protože cítí nutnost pracovat neustále, bez ohledu na důsledky.
2. Psychologické kořeny workoholismu Zatímco workoholismus je často vnímán jako důsledek vnějších tlaků, jako jsou nároky zaměstnavatelů nebo finanční potřeby, psychologické faktory hrají stejně důležitou roli. Workoholismus může být formou úniku od osobních problémů, jako jsou pocity nedostatečnosti, úzkost nebo problémy v rodinných vztazích. Práce se tak stává nástrojem, jak se vyhnout nepříjemným emocím, což může být velmi destruktivní.
3. Nedostatek výzkumu o workoholismu u starších generací Většina výzkumů o workoholismu se zaměřuje na mladší generace, především na mileniály. U starších generací, zejména lidí ve věku 45 až 55 let, je však problematika workoholismu méně probádaná. Tito lidé čelí specifickým výzvám, jako je péče o stárnoucí rodiče, dospívající děti, nebo přemýšlení o vlastním důchodu, což může zvyšovat riziko workoholismu. Tyto aspekty by si zasloužily více pozornosti ve výzkumu.
4. Negativní dopady na zdraví jsou závažnější, než si myslíme Mnoho lidí podceňuje zdravotní rizika spojená s workoholismem. Nejde jen o stres nebo vyhoření. Workoholismus může vést k vážným chronickým onemocněním, jako jsou kardiovaskulární choroby, cukrovka, nebo dokonce deprese a úzkostné poruchy. Dlouhodobé přetěžování organismu může také oslabit imunitní systém, což vede k častějším onemocněním a delší době zotavení.
5. Workoholismus a výkon nejsou přímo úměrné Jedním z největších mýtů je, že více práce znamená vyšší výkon. Ve skutečnosti výzkumy ukazují, že workoholici často dosahují nižší efektivity než jejich kolegové, kteří si umějí odpočinout a udržovat zdravou rovnováhu mezi prací a osobním životem. Neustálé přetížení vede ke ztrátě koncentrace, kreativity a schopnosti strategicky uvažovat. Navíc workoholismus může vést k chybám, které by se daly snadno předejít, kdyby byl člověk odpočatý a soustředěný.
6. Vliv workoholismu na firmy Workoholismus může mít negativní vliv nejen na jednotlivce, ale i na firemní kulturu. Pokud je v organizaci normalizována a dokonce oceňována přehnaná pracovní doba, může to vést k toxickému prostředí, kde je přirozené vyhoření, nízká morálka a vysoká fluktuace zaměstnanců. Firmy by měly být více obezřetné vůči tomu, jak podporují své zaměstnance a zda jejich kultura nevede k vyhoření.
7. Workoholismus může být dědičný Existují náznaky, že sklon k workoholismu může být částečně ovlivněn geneticky. Děti workoholiků mohou být náchylnější k rozvoji stejného chování, což naznačuje, že workoholismus může být v některých případech „naučeným“ vzorcem chování, který je předáván z generace na generaci. Tato skutečnost by mohla otevřít nové možnosti pro prevenci a léčbu workoholismu.
8. Workoholismus a digitální technologie Se vzestupem digitálních technologií a práce na dálku se workoholismus stává ještě zákeřnějším. Možnost být neustále připojený znamená, že hranice mezi prací a volným časem se stírá. Lidé jsou v pokušení pracovat i ve svém volnu, což zhoršuje problém workoholismu. Tento aspekt moderního života je často podceňován a zaslouží si více pozornosti.

Jak workoholismus ovlivňuje vztahy a výkon

Není žádným tajemstvím, že workoholismus negativně ovlivňuje rodinné a přátelské vztahy. Pokud je někdo neustále ponořený do práce, často zanedbává nejen své blízké, ale i sebe samého. Dlouhodobé ignorování potřeb rodiny může vést k napětí, neporozumění a dokonce k rozvodům.

Důležité je také si uvědomit, že workoholismus a výkon nejsou přímo úměrné. Výzkumy ukazují, že workoholici často dosahují nižší efektivity než jejich kolegové, kteří si umí odpočinout. Přetížení vede ke ztrátě koncentrace a kreativity, což může mít negativní dopad na jejich pracovní výsledky.

Co s tím? Malé kroky k velké změně

Jak tedy najít rovnováhu mezi prací a životem? Zde je několik tipů:

1. Stanovte si jasné hranice: Určete si čas, kdy skončíte s prací, a dodržujte to. Neotvírejte pracovní emaily po večeři ani o víkendech.
2. Investujte do vztahů: Ujistěte se, že věnujete dostatek času rodině a přátelům. Plánujte společné aktivity, které vás budou bavit a udrží vás mimo dosah pracovního stolu.
3. Naučte se delegovat: Nemusíte dělat všechno sami. Důvěřujte svým kolegům a delegujte úkoly, které nemusíte nutně řešit osobně.
4. Věnujte se koníčkům: Najděte si čas na aktivity, které vás naplňují a odvedou vaši mysl od práce.
5. Nebuďte na sebe tak přísní: Uvědomte si, že svět se nezastaví, pokud si vezmete den volna nebo necháte práci chvíli stranou.
6. Dávejte si pozor na digitální technologie: Naučte se vypínat pracovní komunikaci mimo pracovní dobu. Moderní technologie umožňují neustálé připojení k práci, což může zhoršovat workoholismus.

Práce by neměla být celý život

Práce je důležitá, ale není to všechno. Určitě stojí za to začít přemýšlet o tom, jak si užít i jiné stránky života. Workoholismus je skutečný problém, který by neměl být ignorován. Měli bychom si uvědomit jeho existenci, pracovat na prevenci a léčit ho. Koneckonců, všeho s mírou – a to platí i pro práci. Je skvělé být úspěšný, ale ještě lepší je být šťastný a zdravý.

Akce Čáry v písku #17: Jak jsme blízko vyhoření?

Tomáš Rektor bude 17. září 2024 hostem speciální akce, která se koná v inspirativním prostředí Vnitroblock v pražských Holešovicích. Téma večera, „Jak jsme blízko vyhoření?“, reflektuje současnou realitu, kdy se mnoho lidí potýká s enormním tlakem a rizikem syndromu vyhoření. V rámci této akce tedy bude Tomáš Rektor spolu s Tomášem Pouchou a Tondou Parmou diskutovat o tom, jak vyhoření rozpoznat, jak s ním bojovat a jak mu předcházet.

Vstupenky a další informace jsou ZDE

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: pexels.com

Zdroje:

• https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2020.01952/full
• https://www.psychologytoday.com/us/articles/understanding-the-dynamics-of-workaholism
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6748895/
• https://hbr.org/2017/04/the-research-weve-ignored-about-workaholism
• https://akjournals.com/view/journals/2006/8/4/article-p727.xml