
Honza Dědek: Muzika, rozhovory, terapie a otcovství
Moderátor a novinář Honza Dědek otevřeně o své lásce k hudbě, obavách ze stárnutí i o radosti z narození dcery.
Není nic, co by člověka dokázalo vytočit víc než chlapík v klobouku jedoucí v neděli po rovince osmdesátkou. Tedy — nikam nespěcháte, ale stejně byste radši předjeli. A taky že jo. Auto zařve, předjedete, cítíte se jako král silnice… a ušetříte možná celou jednu minutu. Gratulujeme. Přesně jste spadli do paradoxu rychlosti. A ten je nejen o autech, ale hlavně o životě, o práci, o rozhodování. O tom, jak si často myslíme, že když přidáme, tak získáme. Jenže nezískáme. Jen víc žereme. Auto i my.
V nové epizodě podcastu Houby zle se rozebírá tenhle zvláštní jev, kdy náš mozek nadhodnocuje rychlost a zcela ignoruje náklady. Představujeme si, že rychlost je výhra, ale často je to jen forma úniku. Hlavně ať už je to za námi. Hlavně ať to máme hotové. Jenže co když tím vlastně jen odsouváme opravdové rozhodnutí? Co když ta rychlost znamená jen to, že děláme víc a rychleji to, co by možná vůbec dělat nemuselo?
Ať už se rozhodujete, co budete dělat o víkendu, nebo odpovídáte na e-mail, platí jednoduché pravidlo: rychlost není hloubka. Mozek ve spěchu jede v automatickém režimu, který sice šetří energii, ale taky vynechá kontext, ignoruje nuance a občas vygeneruje tři další problémy jen proto, že to chtěl mít rychle z krku.
A právě v tomhle podcastu se dozvíte, proč je někdy lepší jet pomalu. Proč má zpomalení větší sílu než další zrychlení. Proč je to jako mačkat prázdnou tubu zubní pasty – možná z ní ještě něco vymáčknete, ale výsledek za tu námahu nestojí.
Takže, chcete vědět, proč rychlost bez směru není ctnost, ale past? Poslechněte si celý díl. Ne proto, že vás někam žene, ale protože vám pomůže zvolnit. A možná konečně najít ten správný směr.
Houby zle. Ale zpomalit někdy neškodí. Ne kvůli klobouku vepředu. Kvůli vám.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: Pexels.com