Co vnímat a na co si dávat pozor? Jaké jsou důvody jejich špatných psychických stavů a co vlastně dělat? Další Magnoli večer: Čáry v písku byly opravdu hodně výživné.
Deváté setkání na často opomíjená nebo nejasná témata měla dva aktéry. Hlavním hostem byl Jiří Kůs, technik s humanitním přesahem, který je asi lépe znám ze světa nanotechnologií a konceptu Třetí průmyslové revoluce. Vedle technického vzdělání však vystudoval i sociologii a psychologii. Abychom nemluvili o „nich bez nich“ byl dalším hostem Šimon Parma, student, který je právě náctiletý a vidí tedy svět z dost jiného úhlu.
Špatný psychický stav mladých je fakt
V průběhu večera jsme několikrát narazili na to, že přílišné zobecňování je v této problematice vysloveně na škodu, ale psychických problémů mezi mladými, ale i jejich hospitalizace stále výrazně narůstá.
Jiří zmiňoval, že v doléčovacím zařízení v Písku, kde působí, je nárůst adolescentů s psychickými poruchami za poslední 2 roky opravdu výrazný a není jen spojen s covidem. Nejčastějšími důvody hospitalizace jsou pokusy o sebevraždy, poškozování a problémy sexuální identity. Šimon uvedl, že v jeho okolí není „v pohodě“ nikdo: „Neznám vůbec nikoho“.
Co za tím může být?
Od účastníků v auditoriu zazněla celá řada předpokladů – na mladé se valí moc informací už od dětství a a neumí je pobírat, svět se mnohem více srovnává, podpora od rodiny není moc velká (každý si řeší své problémy), příliš děti hlídáme. Nakonec představil Jiří svou (mimochodem velice pečlivě) připravenou teorii.
Křehkost a pevný dům
Princip, který nám Jiří Kůs představil, vychází z vývojové psychologie a popisuje, proč je někdo pevný v základech a někdo ne, proč je někdo "křehký"?
Základem jsou dvě opravdu velké zátěže na prahu dospělosti, kterými mladí musí projít. Jedna je uvědomování si a hledání sebe sama a druhá je spojena s dospíváním a posilujícími sexuálními pudy. To z tohoto období dělá jedno z nejtěžších období v životě.
Jiří popisoval paralelu pevného a stabilního domu – pevné a stabilní osobnosti. Někoho takového nemusí nějaká krize – vichřice moc ohrozit. „Těch pár tašek se dá vyměnit“, ale horší to je, když dům tak pevný není. Může přijít složitá situace, která může nestabilní dům rozvalit. V takový moment je potřeba, aby se křehký „dům“ mohl o něco opřít, cítil oporu, i kdyby to mělo být na chvíli nebo i nepřímo.
Jaké role rodičů?
Je tady hned několik oblastí, na které je třeba si dávat pozor. Ta první je uvědomit si, že role jsou jasně dané – rodič není a nemá být (pouze) kamarád. Nese za dítě odpovědnost až do jeho výletu z hnízda. Do té doby dítě není (a nemělo by být) zralé, aby se ve světě orientovalo, zvládalo ho a rodič musí dávat jasné mantinely a pravidla a také musí pro dítě být k dispozici (rozhodně ne úzkostně).
Dítě musí nabýt jasného a silného dojmu, že se nemusí bát, že je svět dobré a bezpečné místo k životu, A s tím je spojeno i to, že existují hranice a pravidla, která musí přijmout a se kterými není problém. Rodiče by měli hledat rovnováhu v tom, aby nebyli příliš vymezující a úzkostní na jedné straně a aby zase nedávali příliš volnosti a nejasné hranice.
To umožní mladým vyjasnit si, kdo vlastně jsou, co si vybrat, jak se přijmout. Vytvoří si vlastní identitu, identifikují se s okolím a nemusí být tak moc křehcí, nebo ne v tolika situacích.
Rodiče tedy mají být konzistentní, mít ambici stát se vzorem, s jasnou, srozumitelnou integritou, která pomůže mladým se ve věcech orientovat. Rozhodně se to dá zvládnout, jen si to chce věci uvědomovat, myslet na ně a příliš netlačit.
Je tady hodně překážek
Ano, na jedné straně je to příliš informací - rodiče i děti nemohou být v tichu, klidu, jsou neustále "zúzkostňováni" spoustou informací a i když chtějí to nejlepší, je těžké najít klid a jistotu.
Dnes je mnohem více sociálního srovnání a rodičovská autorita se snižuje. Dříve byli jasnou autoritou a nositelem zkušenosti rodič nebo učitelky, dnes je přístup k informacím tak nepřehledný, že zdroje jsou úplně jiné. To opět přináší hodně nejistoty.
Při již zmiňované náhlé zátěži potom dochází k impulzivnímu chování a mladí si s tím neumí poradit a, jak citoval Jiří „Abych poznal, že, nebo jak žiju, musím se zabít."
Co s tím?
Ano, doba je prostě jiná a nic s tím neuděláme. Co však můžeme zkoušet:
- dávat vlastní příklad – identifikace silných hodnot, již zmiňovaná kontinuita a konzistence, až integrita (neměnnost) osobnosti
- komunikovat / bavit se – vyjasňovat následky, vysvětlovat souvislosti a důsledky chování (i při zakazování), pomáhat mladým pochopit, co cítí.
- zvědomovat (si), jak věci mohou být - nezjednodušovat problémy jen na sex a vztahy, vysvětlovat principy lásky mezi dvěma lidmi (bez ohledu na pohlaví), pomáhat se vyznat v životě a jak na něj..
- být k dispozici – rozumně a tam, kde má rodič být
Tématu se věnujeme již dlouho a rozhodně ještě řešit budeme. Přinášíme fotografie i záznamy.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: Magnoli
