Dialog mezi generacemi podle Vosoby

Už čtvrtý Magnoli večer Čáry v písku proběhl 23.5. v The Mozart Prague a bylo narváno. Ukázalo se, že nás má opravdu hodně někdy pocit, že světu mladých nerozumíme a že mladá generace zase nechce pochopit ten náš.

Pozvali jsme si Pavla Vosobu – autora velmi úspěšných knih, ale také nesmírně zkušeného mentora, který každý týden mentoruje řády desítek lidí a jak sám říká, má díky tomu hodně zkušeností a viděl i řešil ohromné množství konfliktů.

Pavel si také přovedl „svého“ mentieho Pavla Kroupu – člověka na začátku pracovní kariéry, který si sám našel Pavla Vosobu, jako inspirativní osobnost, od které chtěl být mentorován. Pavel Kroupa pracuje, jako datový analytik, studoval a žil v Londýně, aktivně se věnuje skautingu a práci s náctiletými – takže měl také hodně co říci.

Úvodem, rámec

Hned v úvodu jsme si pojmenovali situaci, že ještě nikdy v minulosti se tolik nelišily podmínky, zvyky, pohledy a komunikace mezi generacemi, které spolu žijí nebo se potkávají doma, ale i na pracovištích.

Vedle toho, každá generace říkala o té předchozí, že je asi nejhorší v historii (povzdechl si tak už Aristoteles). Prostě negovat, nechápat a zpochybňovat předchozí generacu je naprosto přirozené, což ale nemusí být důvod, abychom to akceptovali a nic s tím nedělali.

Jaké silné myšlenky zazněly

• Podstatou pochopení, ale i posunu je komunikace a dialog (více jsme se mu věnovali zde).

• Obojí se dá velmi dobře trénovat a zkoušet a začít můžeme klidně vedením dialogu sami se sebou a postupně to zkoušet a zapojovat i lidi z našeho okolí.
• Základem je však chuť porozumět druhé straně
• Lidé jsou psychicky vyčerpaní - Navrch se tváří velkolepě, ale uvnitř jsou slabí a měli by se najít a pracovat na sobě
  • Nenecháme sebe, ani své děti hledat
  • Vzdělání a pomoc jsou slabé
  • V businessu není empatie nebo je jí na naopak zase až příliš a všichni si moc pomáháme.

3 úrovně „dospělosti“

1. Všichni jsme (stále) děti a neměli bychom na to zapomínat, opak může vést k nesouladu a případně i onemocnění
2. Takzvaná dospělost – domnělý pocit, že už víme – což nemusí být vždy pravda
3. Vnitřní dospělost – podle PV se dostavuje až po 50.
   • Dávají zcela nový smysl věcem, práci i životu
   • Začínají se věnovat sami sobě a o to lépe komunikují s mladou generací

Nejčastější konflikty mezi rodiči a dětmi

1) Děti negují rodiče - velký konflikt – nejčastěji v komunikaci

• Míchá se zde osobní a pracovní rovina – děti chtějí business, ale i život řešit jinak a rodič má pocit, že by se nic měnit nemělo a měly převzít zajeté procesy a zkušenosti
• Jako doporučení zde zaznělo – otevřít komunikaci a vyjasnit si, co opravdu vadí, nebo chybí a také jak a proč se na to kdo kouká.

2) Děti naplňují očekávání rodičů – konflikt toho, že si děti uvědomí, že to nebyla „jejich“ cesta a měly jít jinudy - dělají to, co vlastně nechtějí a uvědomují si svůj souboj a rozpor

• Jedná se o proces zrození osobnosti (začíná se s tím stále dříve)
  • Do dětí investujeme až moc a měli bychom jim dát prostor se najít

Jak přistupovat k mladým

Je to vlastně všechno velice jednoduché. Už je samotný příklad zkušenosti Pavla Kroupy s mentoringem od Pavla Vosoby ukazuje, že základem je prostě a jednoduše mezi generacemi co nejvíce otevřeně komunikovat a naslouchat. Důležité je, aby starší vnímal druhou stranu – co unese, co by mohlo být už moc a hlavně ji nesoudit – důvěřovat, pozorovat a nechat se rozvíjet, hledat, nacházet, učit se chybami.

Starší generace by si také měla přiznat, že věci už prostě mohou fungovat jinak.

Dítě a skutečná i falešná víra

Dítě si musí uvědomovat a také naplňovat svou svobodu

• Strach z neúspěchu není špatný – je nesnesitelný často spíše pro rodiče, kteří často dělají to nejlepší co mohou - ale to neznamená že znají své děti a opravdu jim pomáhají…
  • Servis rodičů je ohromný – děti se nechávají se unášet malou odpovědností, neumí se odevzdat odpovědnosti

Mladším často stačí, že je starší vnímají a není pro ně tak podstatné, zda mají pravdu

• Často chtějí jen vyslechnout
• Jsou možná v názorech a přístupu více extrémní
  • Mnohem více však potřebují vědět proč (což může být až otravné)

• Možná by stačilo, abychom se jim nepletli pod nohy a pomohli jim objevit, co je jim vlastní

Co to je láska?

Zde zaznělo doporučení na knihu od Ericha Froma: Umění milovat, která popisuje, co to je vlastně láska

• respektovat v odlišnosti a přijmout (neřešit)
• projevovat bytostný zájem o děti nechat je kvést a vnímat
• nelpět na druhém člověku - nemáme na něj právo – měli bychom mu dát svobodu

​Musíme na sobě sami nebo s někým pracovat

Nemáme na sebe čas, nemáme čas dozrát - ego nabírá na obrátkách a to jako prostředník mezi námi a společností, přičemž v mládí ho potřebujeme a potom můžeme nechat dozrát a může pomáhat jinak

V dotazech také zazněla nejistota - jak se vlastně slyšet navzájem - dobrým způsobem je používat  pro to nějakého prostředníka, mediátora což může být odborník, ale také někdo z rodiny, kdo má odstup, nebojí se o věcech mluvit, umí je vysvětlit a správně nastínit.

Na dalších Čárách v písku se zase budeme těšit!

Jak se líbila akce účastníkům? Podívejte se zde!

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Magnoli