Jak vypadaly Čáry v písku #4 o komunikaci mezi rodiči a dětmi, ale i mezi kolegy a přáteli?
Už čtvrtý Magnoli večer Čáry v písku proběhl 23.5. v The Mozart Prague a bylo narváno. Ukázalo se, že nás má opravdu hodně někdy pocit, že světu mladých nerozumíme a že mladá generace zase nechce pochopit ten náš.
Pozvali jsme si Pavla Vosobu – autora velmi úspěšných knih, ale také nesmírně zkušeného mentora, který každý týden mentoruje řády desítek lidí a jak sám říká, má díky tomu hodně zkušeností a viděl i řešil ohromné množství konfliktů.
Pavel si také přovedl „svého“ mentieho Pavla Kroupu – člověka na začátku pracovní kariéry, který si sám našel Pavla Vosobu, jako inspirativní osobnost, od které chtěl být mentorován. Pavel Kroupa pracuje, jako datový analytik, studoval a žil v Londýně, aktivně se věnuje skautingu a práci s náctiletými – takže měl také hodně co říci.
Úvodem, rámec
Hned v úvodu jsme si pojmenovali situaci, že ještě nikdy v minulosti se tolik nelišily podmínky, zvyky, pohledy a komunikace mezi generacemi, které spolu žijí nebo se potkávají doma, ale i na pracovištích.
Vedle toho, každá generace říkala o té předchozí, že je asi nejhorší v historii (povzdechl si tak už Aristoteles). Prostě negovat, nechápat a zpochybňovat předchozí generacu je naprosto přirozené, což ale nemusí být důvod, abychom to akceptovali a nic s tím nedělali.
Jaké silné myšlenky zazněly
- Podstatou pochopení, ale i posunu je komunikace a dialog (více jsme se mu věnovali zde).
- Obojí se dá velmi dobře trénovat a zkoušet a začít můžeme klidně vedením dialogu sami se sebou a postupně to zkoušet a zapojovat i lidi z našeho okolí.
- Základem je však chuť porozumět druhé straně
- Lidé jsou psychicky vyčerpaní - Navrch se tváří velkolepě, ale uvnitř jsou slabí a měli by se najít a pracovat na sobě
- Nenecháme sebe, ani své děti hledat
- Vzdělání a pomoc jsou slabé
- V businessu není empatie nebo je jí na naopak zase až příliš a všichni si moc pomáháme.
3 úrovně „dospělosti“
- Všichni jsme (stále) děti a neměli bychom na to zapomínat, opak může vést k nesouladu a případně i onemocnění
- Takzvaná dospělost – domnělý pocit, že už víme – což nemusí být vždy pravda
- Vnitřní dospělost – podle PV se dostavuje až po 50.
- Dávají zcela nový smysl věcem, práci i životu
- Začínají se věnovat sami sobě a o to lépe komunikují s mladou generací
Nejčastější konflikty mezi rodiči a dětmi
1) Děti negují rodiče - velký konflikt – nejčastěji v komunikaci
- Míchá se zde osobní a pracovní rovina – děti chtějí business, ale i život řešit jinak a rodič má pocit, že by se nic měnit nemělo a měly převzít zajeté procesy a zkušenosti
- Jako doporučení zde zaznělo – otevřít komunikaci a vyjasnit si, co opravdu vadí, nebo chybí a také jak a proč se na to kdo kouká.
2) Děti naplňují očekávání rodičů – konflikt toho, že si děti uvědomí, že to nebyla „jejich“ cesta a měly jít jinudy - dělají to, co vlastně nechtějí a uvědomují si svůj souboj a rozpor
- Jedná se o proces zrození osobnosti (začíná se s tím stále dříve)
- Do dětí investujeme až moc a měli bychom jim dát prostor se najít
Jak přistupovat k mladým
Je to vlastně všechno velice jednoduché. Už je samotný příklad zkušenosti Pavla Kroupy s mentoringem od Pavla Vosoby ukazuje, že základem je prostě a jednoduše mezi generacemi co nejvíce otevřeně komunikovat a naslouchat. Důležité je, aby starší vnímal druhou stranu – co unese, co by mohlo být už moc a hlavně ji nesoudit – důvěřovat, pozorovat a nechat se rozvíjet, hledat, nacházet, učit se chybami.
Starší generace by si také měla přiznat, že věci už prostě mohou fungovat jinak.
Dítě a skutečná i falešná víra
Dítě si musí uvědomovat a také naplňovat svou svobodu
- Strach z neúspěchu není špatný – je nesnesitelný často spíše pro rodiče, kteří často dělají to nejlepší co mohou - ale to neznamená že znají své děti a opravdu jim pomáhají…
- Servis rodičů je ohromný – děti se nechávají se unášet malou odpovědností, neumí se odevzdat odpovědnosti
Mladším často stačí, že je starší vnímají a není pro ně tak podstatné, zda mají pravdu
- Často chtějí jen vyslechnout
- Jsou možná v názorech a přístupu více extrémní
- Mnohem více však potřebují vědět proč (což může být až otravné)
- Možná by stačilo, abychom se jim nepletli pod nohy a pomohli jim objevit, co je jim vlastní
Co to je láska?
Zde zaznělo doporučení na knihu od Ericha Froma: Umění milovat, která popisuje, co to je vlastně láska
- respektovat v odlišnosti a přijmout (neřešit)
- projevovat bytostný zájem o děti nechat je kvést a vnímat
- nelpět na druhém člověku - nemáme na něj právo – měli bychom mu dát svobodu
Musíme na sobě sami nebo s někým pracovat
Nemáme na sebe čas, nemáme čas dozrát - ego nabírá na obrátkách a to jako prostředník mezi námi a společností, přičemž v mládí ho potřebujeme a potom můžeme nechat dozrát a může pomáhat jinak
V dotazech také zazněla nejistota - jak se vlastně slyšet navzájem - dobrým způsobem je používat pro to nějakého prostředníka, mediátora což může být odborník, ale také někdo z rodiny, kdo má odstup, nebojí se o věcech mluvit, umí je vysvětlit a správně nastínit.
Na dalších Čárách v písku se zase budeme těšit!
Jak se líbila akce účastníkům? Podívejte se zde!
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: Magnoli
