Zabiják kariéry a vztahů, o kterém se píše, ale nemluví

Vyhoření, známé také jako burnout, se stává stále častěji skloňovaným tématem v oblasti duševního zdraví. Přestože se o něm v poslední době mluví více, stigma spojené s vyhořením zůstává v mnoha pracovních prostředích pevně zakořeněné. Proč o něm sami často nemluvíme? Co nás vede k tomu, že se stydíme přiznat, že nás vyhoření postihlo? A jaké dopady má tento stav nejen na nás samotné, ale i na naše firmy a naše vztahy?

Vyhoření je komplexní syndrom, který se rozvíjí v důsledku dlouhodobého a nezvládnutého stresu na pracovišti. Světová zdravotnická organizace (WHO) jej definuje jako stav, který zahrnuje fyzické a emocionální vyčerpání, cynismus vůči pracovním úkolům a sníženou pracovní efektivitu. Vyhoření není pouze o tom, že se cítíte unavení – je to hluboký stav vyčerpání, kde ztrácíte nejen energii a motivaci, ale také se cítíte odpojeni nejen od své práce, ale často i od svého života jako celku.

Co je vyhoření?

Podle průzkumu společnosti Gallup více než 76 % zaměstnanců zažilo vyhoření alespoň jednou během své kariéry. Tento fakt potvrzuje, že vyhoření je nejen rozšířený, ale také závažný problém, který zasahuje širokou škálu pracovníků napříč různými obory. Přesto mnoho lidí své problémy skrývá – ať už z obavy před reakcí okolí, nebo kvůli strachu, že přiznání by mohlo negativně ovlivnit jejich kariéru. Tento postoj však situaci jen zhoršuje, protože bez otevřené komunikace a podpory se mohou příznaky vyhoření jen prohlubovat.

Vyhoření se často projevuje jako syndrom, který vzniká postupně, a to vlivem dlouhodobého stresu a tlaků, které nejsou dostatečně zvládnuty. WHO jej popisuje jako kombinaci fyzického vyčerpání, emocionálního vyprázdnění a cynického přístupu k práci. To vede k poklesu pracovní efektivity a celkové spokojenosti s životem. Nejde jen o pocit únavy po náročném dni – je to stav, kdy se cítíte natolik vyčerpáni, že ztrácíte energii pokračovat ve svých úkolech a cítíte se od nich zcela odpojeni.

Jak vyhoření vnímají firmy?

Navzdory tomu, že se o vyhoření mluví stále více, v mnoha firmách zůstává stigma spojené s přiznáním tohoto problému. Zaměstnanci, kteří cítí, že je vyhoření zasáhlo, často váhají, zda se svěřit svým nadřízeným nebo kolegům. Obávají se, že by mohli být vnímáni jako slabí, neefektivní nebo dokonce jako problémoví zaměstnanci. V pracovních prostředích, která kladou silný důraz na výkon a výsledky, může být vyhoření považováno za selhání, což vede k tomu, že se problém přehlíží nebo bagatelizuje.

Firmy, které kladou vysoký důraz na výkon, mohou neúmyslně vytvářet kulturu, kde je vyhoření přehlíženo. Zaměstnanci, kteří si potřebují vzít volno kvůli vyhoření, jsou často vnímáni jako ti, kteří „nevydrželi tlak“ nebo „nejsou dostatečně odolní“. Takový postoj vede k tomu, že zaměstnanci skrývají své potíže, nevyhledávají pomoc, což ve výsledku zhoršuje nejen jejich stav, ale i celkovou produktivitu firmy. Vyhoření totiž má přímý negativní dopad na pracovní výkon – snižuje produktivitu, zvyšuje chybovost a narušuje týmovou spolupráci. Dlouhodobé ignorování tohoto problému navíc vede k vyšší fluktuaci zaměstnanců, což zvyšuje náklady na nábor a zaškolení nových pracovníků. Nemluvě o tom, že to může vážně poškodit pověst firmy jako zaměstnavatele.

Přestože mnoho firem na papíře deklaruje, že je pro ně duševní zdraví zaměstnanců prioritou, v praxi tomu tak často není. Mnohdy se ukazuje, že péče o duševní zdraví zaměstnanců zůstává jen formální záležitostí, která se neprojevuje v každodenní praxi. To může mít vážné následky nejen pro jednotlivce, ale i pro samotnou firmu.

Pohled jednotlivců: Strach z přiznání a následků

Pro jednotlivce může být přiznání vyhoření velmi obtížné. Mnoho lidí se bojí, že pokud se svěří, budou považováni za neschopné nebo slabé. Strach z toho, že budou vnímáni jako „ti, co nevydrželi“, může vést k tomu, že lidé své potíže skrývají až do bodu, kdy jsou na pokraji kolapsu. Tento vnitřní konflikt je velmi vyčerpávající. Lidé trpící vyhořením často popisují pocit osamělosti, ztráty smyslu života a pocitu, že nezvládají své pracovní úkoly tak, jak by měli. Tato psychická tíha jen zhoršuje jejich stav a uzavírá je do začarovaného kruhu vyhoření.

Vyhoření a identita

Práce je pro mnoho lidí klíčovou součástí jejich identity. Když se tato část života začne hroutit, může to mít devastující dopad na jejich sebedůvěru a celkové vnímání sebe samých. Lidé, kteří vyhoří, často cítí, že zklamali nejen sebe, ale i své okolí – rodinu, přátele a kolegy. Vyhoření může vést k tomu, že se člověk začne vyhýbat práci, kterou dříve miloval. Ztráta zájmu a motivace k práci je jedním z nejbolestivějších aspektů vyhoření, protože se často cítí, že ztratili něco, co pro ně dříve mělo velkou hodnotu.

Vyhoření ničí nejen kariéry, ale i vztahy

Vyhoření je často spojováno s pracovní sférou, kde jeho dopady bývají nejviditelnější. Co ale zůstává mnohdy opomíjeno, je vliv vyhoření na osobní život, zejména na vztahy s partnery, rodinou a přáteli. Když práce pohltí veškerou energii a zanechá člověka vyčerpaného a emocionálně vyprázdněného, jsou to často ti nejbližší, kdo nesou část této zátěže.

Partnerské vztahy bývají jedním z prvních míst, kde se vyhoření projeví. Vyhořelý člověk často ztrácí zájem o společně strávený čas, intimitu a komunikaci. Pocity únavy, frustrace a beznaděje se přenášejí i do vztahu, což může vést k narůstajícím konfliktům, neporozumění a pocitu odcizení. Partneři lidí trpících vyhořením často popisují, že se jejich vztah stává jednostranným. Vyhořelý partner přestává být emocionálně dostupný, což může vést k pocitům zanedbávání nebo dokonce odmítnutí. V některých případech může být výsledkem i rozpad vztahu, pokud se vyhoření neléčí a problémy se prohlubují.

Rodinné vztahy pod tlakem

Rodina je další oblastí, kde vyhoření způsobuje značné problémy. Vyhořelí rodiče mohou ztratit trpělivost a zájem o interakci se svými dětmi. To vede k narušení rodinné harmonie a k pocitu viny u rodiče, který si uvědomuje, že se mu nedaří být dostatečně přítomný pro své děti. Děti často nejsou schopny pochopit, proč jejich rodiče nejsou takoví, jací bývali, což může vést k pocitům zmatení a nejistoty. V dlouhodobém horizontu může vyhoření jednoho nebo obou rodičů ovlivnit emocionální vývoj dětí a jejich vnímání rodinných vztahů.

Přátelství a sociální vazby

Vyhořelí lidé často ztrácejí zájem o společenské aktivity, cítí se izolovaní a vyhýbají se kontaktu s přáteli. Tím, že se stahují do sebe, ztrácejí cenné podpůrné sítě, které by jim mohly pomoci vyrovnat se s vyhořením. Přátelé, kteří nerozumí, čím vyhořelý člověk prochází, mohou cítit frustraci nebo dokonce hněv kvůli tomu, že se dotyčný odcizuje. V důsledku toho se mohou vztahy rozpadnout nebo se stát povrchnějšími.

Společenské události, které byly dříve radostnou příležitostí k setkání, se mohou stát zdrojem stresu nebo únavy. Vyhořelí lidé se často vyhýbají rodinným oslavám, setkáním s přáteli nebo jiným společenským aktivitám, což vede k dalšímu pocitu izolace a osamělosti. Tato izolace dále prohlubuje vyhoření, protože člověk ztrácí možnost ventilovat své pocity a získat podporu od svého okolí. Tak se vytváří začarovaný kruh, kde se vyhoření postupně prohlubuje.

Co s tím?

Vyhoření je komplexní problém, který zasahuje nejen pracovní sféru, ale i osobní život a vztahy. Přiznat si vyhoření není selháním, ale prvním krokem k uzdravení. Je důležité si uvědomit, že vyhoření není jen individuální záležitostí, ale může mít dalekosáhlé dopady na rodinu, přátele a kolegy. Proto je klíčové tento problém řešit nejen na úrovni jednotlivce, ale i v širším kontextu pracovního prostředí a společnosti.

Doporučení na léčbu:

1. Otevřená komunikace: Přiznání problémů je prvním a zásadním krokem k uzdravení. Otevřeně komunikujte s nadřízenými, rodinou a přáteli o tom, co prožíváte. Uvolníte tak emocionální tlak a získáte podporu.
2. Profesionální pomoc: Terapie, koučink nebo podpůrné skupiny mohou nabídnout cenné nástroje a strategie, jak zvládat stres a obnovit energii. Partnerská a rodinná terapie může také pomoci obnovit narušené vztahy.
3. Změna pracovních návyků: Identifikujte zdroje chronického stresu na pracovišti a pokuste se je eliminovat. To může zahrnovat delegování úkolů, stanovení realistických cílů nebo vyjednání pružnější pracovní doby.
4. Zlepšení rovnováhy mezi prací a osobním životem: Vyčleňte si čas na aktivity, které vám přinášejí radost a uvolnění, jako je cvičení, koníčky nebo čas strávený s rodinou. Rovnováha mezi prací a osobním životem je klíčová pro dlouhodobou pohodu.
5. Podpora duševního zdraví ve firmách: Firmy by měly vytvořit prostředí, kde je péče o duševní zdraví prioritou nejen na papíře, ale i v praxi. To může zahrnovat pravidelné školení na téma stresového managementu, snadný přístup k poradenským službám a otevřenou komunikaci o vyhoření bez stigmatizace.

Na toto téma pořádáme také komorní večer ze série Čáry v písku, tentokrát s psychiatrem a psychoterapeutem Tomášem Rektorem na téma „Jak jsme blízko vyhoření?“. Proběhne v úterý 17. září 2024 od 19:00 v krásném prostředí multifunkčního prostoru Vnitroblock v pražských Holešovicích. Více informací ZDE

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: pexels.com

Zdroje:

• WHO: https://www.who.int/news/item/28-05-2019-burn-out-an-occupational-phenomenon-international-classification-of-diseases
• Gallup: https://www.gallup.com/workplace/237059/employee-burnout-part-main-causes.aspx
• APA: https://www.apa.org/topics/burnout
• Harvard Business Review: https://hbr.org/2021/02/beating-burnout
• Journal of Occupational Health Psychology: https://www.apa.org/pubs/journals/ocp/