Děláte si zastávky?
Život nemusí být jen nekonečný a vyčerpávající seznam úkolů a odpovědností. S trochou lehkosti se nám může jít lépe.
Dělat si na cestě k cíli zastávky se vyplatí jednoduše proto, abychom k němu došli. Abychom cestou neztratili přesvědčení, motivaci, trpělivost. A je úplně jedno, jestli tím cílem je ujít třicetikilometrovou horskou túru, zhubnout dvacet kilo, mluvit plynně anglicky nebo vařit jako Radek Kašpárek. Všechno je možné, ale chce to plán!
Kdo si nedává cíle, tomu chybí důležitý smysl života. Dávat si cíle má velký význam, protože pak se máme pořád na co těšit. Když o nic neusilujeme, připravujeme se o mnoho důvodů k radosti a spokojenosti, život nás moc nebaví, můžeme si připadat k ničemu. Většina lidí si ale žádné cíle nedává, protože se bojí neúspěchu a zklamání, pokud se jim nepodaří stanovené cíle splnit. Anebo si neuvědomují, jak významnou roli v životě hrají.
Světlo na konci tunelu
Problém je, že pokud se nám nepodaří splnit cíl ve stanoveném termínu, máme pocit, že jsme selhali a že to dál nemá cenu. I když jsme už kus cesty ušli a něčeho určitě dosáhli, stejně to vzdáme. Zásadní chybu děláme v tom, že si stanovíme konečný cíl a termín, ale ne plán. Chceme například do dovolené zhubnout deset kilo, do půl roku mít lepší kondici apod. Takové cíle jsou běh na dlouhou trať a museli bychom mít hodně trpělivosti, abychom vytrvali. Spíš to dopadne tak, že nás příliš dlouhá cesta s cílem v nedohlednu odradí dříve, než dojdeme do její poloviny. Potřebujeme mít nějaké uspokojivé výsledky nejlépe hned, nebo aspoň brzy, jinak nevydržíme. A to je úkolem dílčích cílů.
Správný hlavní cíl
Každý cíl vyžaduje určitý čas. Pokud si stanovíme nereálný cíl, nemáme šanci ho dosáhnout. Tomu je určitě lepší předejít. Je opravdu reálné zhubnout do dovolené deset kilo? A mít do půl roku lepší kondici – co to znamená? Cíle by zároveň měly být definovány co nejkonkrétněji, například „mým cílem je vyjít po schodech v našem domě do desátého patra bez přestávky a lapání po dechu“. Nebo v prvním příkladu „teď vážím osmdesát kilo a chci vážit sedmdesát kilo“. Proč tady chybí termín? Konečný cíl je velký cíl, který zabere hodně času, a nikdo neví při jeho stanovování, kolik přesně. Proto k němu nepřiřazujeme žádný časový limit – neříkáme, že chceme zhubnout deset kilo za půl roku nebo do dovolené. Kdy se toho dá dosáhnout, to se ukáže až na základě plnění dílčích cílů.
Termínované dílčí cíle
Velký kus cesty je třeba rozdělit na zastávky, na několik dílčích cílů, kam potřebujeme postupně dorazit. Měly by být krátkodobé a reálné, to znamená splnitelné, protože když uspějeme, bez váhání se pustíme do další etapy, k dalšímu dílčímu cíli. A k dílčím cílům, které také definujeme co nejpřesněji (aby se daly plnit a hodnotit), už dáváme konkrétní termín (přesné datum). Postupně se tak dostaneme až ke konečnému, hlavnímu cíli.
Malé kroky k velkým cílům
1. Startovní pozice – ujasněte si, jaký je výchozí stav daného konečného cíle (kde se v dané oblasti právě teď nacházíte, jaká je aktuální situace)
2. Ideální výsledek – vytvořte si jasný obraz o konečném výsledku (inspirující vizi, jak by mohlo dosažení cíle vypadat)
3. Možnosti k dosažení cíle – prozkoumejte možnosti a vyberte ten nejlepší způsob postupu plnění konečného cíle
4. Plán dílčích cílů – rozdělte cestu k dosažení konečného cíle na etapy se zastávkami (čeho chcete dosáhnout, do kdy toho chcete dosáhnout, jak a kdy to budete dělat)
5. Plnění plánu – realizujte jednotlivé kroky plánu, monitorujte a přehodnocujte pokrok (jak se vám daří plnit plán, který případně upravujte)
Odměna za úspěch
Pokud má neúspěch negativní dopad na naši psychiku a dosažení cíle, o to větší vliv, samozřejmě pozitivní, by měl mít na naše snažení úspěch. Nemávneme proto rukou ani nad tím nejmenším dílčím úspěchem a náležitě ho oslavíme. Ideálně si naplánujeme k jednotlivým dílčím cílům i odměnu za jejich splnění – konkrétní, která nám udělá radost a zároveň nás povzbudí.
Autor: Hana Pavlínová
Foto zdroj pexels.com