Řekli jste si někdy: “Do toho už se nepustím. Na to je pozdě. Měl/a jsem to zkusit dřív”? A co když není pozdě?
Mému tatínkovi bylo 56 let, když se poprvé pustil do podnikání. Čekala ho nejúspěšnější část jeho kariéry, profesně i finančně, spousta let práce, která ho ohromně bavila a ve které byl dobrý.
Když jsem byla v Anglii na své promoci, přebírala si tam titul PhD také osmdesátiletá paní. Zářila štěstím.
Mojí známé je přes 50 a do sportovního centra chodí na tanec u tyče. Teď už si ji pamatují, ale dřív přišla a vždycky se jí zeptali: “Vy jdete na jógu, že?” Řekla mi: “Z jógy bych se po…., ta je na mě hrozně pomalá.”
Tatínek si mohl tehdy říct, že do podnikání se v tomto věku už nepustí, ta paní v Anglii si mohla říct, že ten titul jí už nebude k ničemu, moje známá si mohla říct, že už je pozdě začínat s tancem u tyče. Ale oni si to neřekli. A ano, podnikání někdy opravdu bolí, stejně jako tanec u tyče, a jsem si jistá, že i psaní dizertace v osmdesáti.
Jenomže tihle lidé nebudou na konci života litovat, že to měli aspoň zkusit. A co vy? Nepřidáte se k nim? Do čeho byste se pustili, kdybyste si místo “už je pozdě” řekli “teď je ta chvíle”?
Dejte si to do kalendáře
Žijeme v době, kdy se věci, co nejsou v kalendáři, prostě nestanou. Tak si to tam dejte – první trénink sportu, co vás lákal, ten výlet, na který se chystáte už roky, setkání s někým, komu to tak dlouho slibujete. Je to jenom malý krok a přitom to nejsou malé věci.
Jděte na rande
Sami se sebou. A nespěchejte. Chce to aspoň pár hodin, ale raději pár dnů o samotě. Dlouhý večer při svíčkách, kdy už nic nemusíte, pár dnů na horské chatě, když venku sněží a vy můžete sedět u krbu, týden u moře - pokoj s krásným výhledem a dlouhé procházky po pláži. Neberte si s sebou žádnou práci, mobil nechte ve vedlejší místnosti, nepřemýšlejte. V tom klidu a tichu se věci začnou skládat, začnou do sebe zapadat anebo právě nezapadat, uvidíte víc. A tam, kde ucítíte energii a radost, to bude ten směr, kterým stojí za to se vydat.
Najděte si další známé
Ne že byste ty staré měli opustit. Jenom poslouchejte, jak jsou nastavení. Mluví už o důchodu? O únavě? O rezignaci na to, co kdysi chtěli? Nebo mají plány, sny, zkouší nové věci, těší se na to, co bude? Energie je nakažlivá a znáte to: jsme prý průměrem pěti lidí, kterými se obklopujeme. Přidejte se k nějaké profesní skupině, sportovnímu klubu, kupte si kurz (vaření, keramiky,
marketingu).
Vystřihujte si
Rezervujte si pro sebe hodinu času. Připravte si časopisy (někde je seženete, všichni ještě nečtou online), nůžky, lepidlo, papír A3, fixu. Nalijte si dobré víno, kávu, čaj, nebo kakao. Zavřete oči, chvilku se zasněte, nahoru na ten papír si napište “Chci být člověk, který ….” A pak začněte listovat těmi časopisy. Vystřihněte si nebo vytrhněte obrázky, slova, která tu vaši větu doplňují.
Necenzurujte se, neříkejte si, že tohle sem nepatří, nechte to plynout 30 - 40 minut. Pak si z těch obrázků a slov nalepte na papír koláž. V klidu si ji prohlédněte, je to váš portrét, portrét člověka, kterým chcete být. Co můžete udělat, jaký bude první krok k tomu, aby se to stalo vaší realitou?
Vraťte se znovu do školy
A nemusí to být jenom univerzita třetího věku, kde fakulty nabízejí výborné programy. Vezmou vás i na denní nebo dálkové studium. Že budete o generaci nebo dvě starší než vaši spolužáci? No a co? Aspoň si zkusíte, jestli ten obor, který vás kdysi lákal, je opravdu pro vás.
Nechcete na to být sami?
Poslouchejte šepot duše
Pavel Milan Černý pořádá se svou ženou Adel Nommo Černou stejnojmenné skupinové i
individuální retreaty na Madeiře. Říkají, že existuje hlas, který jde za slova, který je jemný a přesto má velkou sílu. Když ve svém životě stojíte na rozcestí, dodá vám jasnost a klid. A pak je na vás, jestli si dovolíte ho zaslechnout, důvěřovat mu a s odvahou ho následovat.
Buďte moderní stařešina
V češtině to nezní tak dobře jako v angličtině - modern elder. David Vrba, Dan Frolec a Mario Drosc jsou Modern Midlife Mentors a inspirují lidi středního věku, aby se častěji rozhodovali vědomě a žili delší, zdravější, šťastnější a naplněnější život. Pořádají programy, retreaty,workshopy, mentoring.
Moje odpověď na tu úvodní otázku zní: “Myslím, že nikdy není pozdě.” A mám svůj vzor. Jeden z nejlepších kurzů, na kterém jsem byla, vedla na jaře v Praze Marylin Atkinson. Předtím byla ve dvou dalších evropských zemích. Přiletěla z Kanady, kurz trval 4 celé dny a Marylin byla skvělá lektorka, plná energie. Letos v únoru jí bylo 80 let.
Autor: Alexandra Hubáčková
Foto zdroj pexels.com
