Definice luxusu se může hodně lišit, nejen v kontextu ekonomie, nebo sociologie, ale i mezi jednotlivými lidmi. Ve škole jsme se učili, že se jedná o „věci nad rámec základních potřeb“. Něco, co není nutné pro základní životní podmínky, bez čeho se můžeme obejít.
Luxus je spojován s určitou exkluzivitou, vysokou kvalitou, třeba i skvělým řemeslným zpracováním. Dost často je to něco prestižního, s vysokou cenou. U té vysoké ceny bych se zastavil, protože ji každý vidí trochu jinak. Někdo nechce zaplatit třeba za hodinky 10 000 korun, jeden můj známý zase říká, že hodinky pod 250 tisíc jsou jen vyhozené peníze. Takže i když je čtvrt milionu celkem dost peněz (objektivně), vnímání, co je hodně a co je málo může být hodně subjektivní. Ano, cena, ale i luxus jsou hodně relativní.
Co to tedy luxus může být?
V historii patřil luxus spíše ke šlechtě nebo velkým boháčům. Později se jednalo často o výstřelky, které byly nové a „nedostupné. Možná si vzpomenete, jak bylo úžasné mít mobilní telefon, nebo barevnou televizi. Na tom dnes nic není. Navíc, třeba mobil dnes už není luxus, ale vlastně úplná nutnost.
Co by mohl být luxus?
Někomu se nedostává to základní, z důvodů, které velice špatně ovlivní. Tam se v tom, co je luxusní dá celkem jasně vyznat:
Jenže, co si budeme povídat, to není často problém, nebo luxus, po kterém toužíme – protože to pro nás není moc nedostupné, nebo je nám to jedno.
Nové definice luxusu
Mění se definice luxusu, mění se to, po čem toužíme. Máme se hodně dobře, objevuje se stále více nehmatatelného luxusu – v literatuře se píše o:
Často je to spíš volba…
Nedávno jsem na sociálních sítích na toto téma otevřel malou diskusi. Co je pro koho luxus? Lidé tam v principu psali to, co není vůbec „nad rámec základních potřeb“, ale vlastně psali to, čeho mají celkem málo a uvědomují si to, nebo čeho málo mít nechtějí. Zajímavé je, že většina odpovědí je spíše naší volbou než tím, že bychom si to nemohli (objektivně) dovolit.
Za luxus se dnes považuje čas s rodinou, čas pro sebe, klid, rozjímání a meditace, spánek a řada podobných aktivit, které při pohledu zvenku působí dost absurdně. Proč něco, co závisí čistě na nás, má být něco, čeho se nám nedostává?
Říká se, že být "busy" je volba. Nemít čas je volba. Je otázka, zda to, co považujeme za luxus je skutečně to, co si moc nemůžeme dovolit, nebo si to prostě nedovolíme. Ale i to je volba.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: Pexels.com
Pocit váhání a vyčerpání z rozhodování známe všichni. Jak se v tom vyznat? Jak si pomoci? Tady je celá řada tipů.
Zaujal vás náš výběr toho nejzajímavějšího ve světě hudby v roce 2024? Tady je pro vaše pohodlí další Magnoli playlist
V padesáti poprvé pejskařem, tak trochu z donucení. Nikdy předtím ho to ani nenapadlo, dnes je za to ale vděčný. Z jakých 7 důvodů, tomu tak je?
…a nacházet radost i v oblastech, které jsou kolem nás, ale nedíváme se na ně tak. Popis, příklady i doporučení.
Všichni se bojí, ale někdo toho umí využít. Přinášíme poznatky a velice praktická doporučení, která nám mohou pomoci v životě, práci i podnikání.
Střední věk je plný spousty předsudků a stereotypů. Jak to vlastně s těmi nejhoršími je? V čem je střední věk slzavým údolím a co opravdu neplatí?
Aspoň co vychází z poznatků dámy, která „sbírala“ nejčastější lítosti lidí na smrtelné posteli?
Před sto lety bylo naprosto nemyslitelné, že by se dala nějak mísit tradice a stírat hranice tradičního náboženského vyznání. Dnes lidé hledají duchovní smysl a naplnění v ohromné šíři možností.
Pro řadu lidí je až překvapivě těžké si říci o pomoc. Bariéry jsou často velice komplexní a mnohostranné. Pojďme se jim pokusit porozumět.
Jak jsou na tam jiní, když mají něco udělat a nechce se jim?
Přemýšlení není jen jedno. Existují rozdílné typy a není vždy dobré, abychom se v nich vařili. Základem je jednoduše pojmenovat.
Je to vědecký nesmysl, ale přesto funguje. Ne jako diagnóza, ale jako zrcadlo lidské duše v lednu.
Většina dospělých lidí má v hlavě jiné číslo, než jaké mají v občance. Nejde o sebeklam ani o pózu. Co je subjektivní věk a proč je důležitý?
Chceme znát konkrétní pohled. Otevíráme proto dotazník, abychom pojmenovali realitu bez obhajování a bez útoků. Co jde a co moc ne?
Ambice, povaha, nebo tlak z dětství? Co o nás prozrazuje soutěživost – a co s tím můžeme dělat.
Jak dlouho nám vlastně vydrží vzdělání a poznatky? Je to výrazně kratší dobu, než bychom řekli..
Učíme se celý život. Ale teprve když se zastavíme a otočíme zrcadlo na sebe, začíná to mít skutečný smysl.
Mluví se o něm všude. Jenže co když nejde o nemoc, ale o přirozenou reakci mozku? Možná nejste porouchaní – jen žijete v příliš hlučné době.
Návod, jak přejít od nárazových kurzů k trvalému a radostnému růstu.
Proč se naše diplomy a rychlokurzy staly největší brzdou vašeho růstu po čtyřicítce, a proč to potvrzují neúprosné statistiky?
