Máte luxusní život?

Definice luxusu se může hodně lišit, nejen v kontextu ekonomie, nebo sociologie, ale i mezi jednotlivými lidmi. Ve škole jsme se učili, že se jedná o „věci nad rámec základních potřeb“. Něco, co není nutné pro základní životní podmínky, bez čeho se můžeme obejít.

Luxus je spojován s určitou exkluzivitou, vysokou kvalitou, třeba i skvělým řemeslným zpracováním. Dost často je to něco prestižního, s vysokou cenou. U té vysoké ceny bych se zastavil, protože ji každý vidí trochu jinak. Někdo nechce zaplatit třeba za hodinky 10 000 korun, jeden můj známý zase říká, že hodinky pod 250 tisíc jsou jen vyhozené peníze. Takže i když je čtvrt milionu celkem dost peněz (objektivně), vnímání, co je hodně a co je málo může být hodně subjektivní. Ano, cena, ale i luxus jsou hodně relativní.

Co to tedy luxus může být?

V historii patřil luxus spíše ke šlechtě nebo velkým boháčům. Později se jednalo často o výstřelky, které byly nové a „nedostupné. Možná si vzpomenete, jak bylo úžasné mít mobilní telefon, nebo barevnou televizi. Na tom dnes nic není. Navíc, třeba mobil dnes už není luxus, ale vlastně úplná nutnost. 

Co by mohl být luxus?

Někomu se nedostává to základní, z důvodů, které velice špatně ovlivní. Tam se v tom, co je luxusní dá celkem jasně vyznat:

• chudoba, ekonomická stabilita a prosperita
• mír a osobní bezpečnost
• lidská práva a sociální spravedlnost
• udržitelnost a ochrana životního prostředí

Jenže, co si budeme povídat, to není často problém, nebo luxus, po kterém toužíme – protože to pro nás není moc nedostupné, nebo je nám to jedno.

Nové definice luxusu

Mění se definice luxusu, mění se to, po čem toužíme. Máme se hodně dobře, objevuje se stále více nehmatatelného luxusu – v literatuře se píše o:

• emočním luxusu – to, co vyvolává silné emoce – zážitky, výjimečné události, setkání s významnou osobností,
• duchovním luxusu – čas strávený sami se sebou v meditaci, duchovním hledání nebo klid v přírodě,
• vzdělání jako luxus – pokud je přístup k vzdělání omezený
• luxus času – ať už jde o chvíle pro sebe, čas strávený s rodinou nebo možnost dělat to, co nás baví.
• nebo dokonce zdraví jako luxus – zejména ve světě, kde mnoho lidí trpí nemocemi nebo nemá přístup k zdravotní péči, může být dobré zdraví považováno za luxus.

Často je to spíš volba…

Nedávno jsem na sociálních sítích na toto téma otevřel malou diskusi. Co je pro koho luxus? Lidé tam v principu psali to, co není vůbec „nad rámec základních potřeb“, ale vlastně psali to, čeho mají celkem málo a uvědomují si to, nebo čeho málo mít nechtějí. Zajímavé je, že většina odpovědí je spíše naší volbou než tím, že bychom si to nemohli (objektivně) dovolit.

Za luxus se dnes považuje čas s rodinou, čas pro sebe, klid, rozjímání a meditace, spánek a řada podobných aktivit, které při pohledu zvenku působí dost absurdně. Proč něco, co závisí čistě na nás, má být něco, čeho se nám nedostává? 

Říká se, že být "busy" je volba. Nemít čas je volba. Je otázka, zda to, co považujeme za luxus je skutečně to, co si moc nemůžeme dovolit, nebo si to prostě nedovolíme. Ale i to je volba.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Pexels.com