Absolvoval jsem to několikrát, obdivně sledoval svou ženu i další lidi kolem, čeho všeho jsou na hranici skutečné oběti vykonat. Celé noci nespíte a vyčítáte si, že se ještě lépe nedokážete postarat o blízkého, který potřebuje několikrát za den přebalit a je nepohyblivý… Odkládáte práci, rodinu, nejíte, nespíte.
A pak jednou jedete autem třeba z domova pro seniory nebo z bytu prarodiče a zhroutíte se. Vyčítáte sami sobě sobectví ve chvíli, kdy týdny nepřečtete dítěti pohádku na spaní, nežijete rodinným životem, taháte děti od čerta k ďáblu po nemocnicích a důchoďácích, nemáte víkendy. Přesto máte výčitky a pak vám hrábne.
Ale nemusíme jít jen do extrémů. Stačí být „sendvičovou“ generací. Starat se o děti, sebe sama, rodiče a třeba i prarodiče. Nikomu nic nevyčítáte, berete to tak jak to přišlo, chcete pomoci. Přejete svým blízkým radost, klid, péči, lásku… babička si chce povídat a je smutná? Prababička potřebuje oblíbenou housku a tu mají jen v tom krámu 21km daleko od vašeho bydliště? Berete telefon stokrát denně, protože vy jste tu přece pro ně?
Tohle téma kolem mne a několika známých rezonuje tak silně, že mám potřebu o něm napsat.
Kdo má srdce a mozek, obdivuje a lituje ty, kteří se starají o postižené dítě, vážně nemocného člověka nebo zvládnou adopci. Smekám před nimi. Extrémně náročné situace, kdy „váš“ život tzv. odkládáte, obětujete se.
„Proč to děláte? Vždyť se úplně zničíte!“, řekne vám sousedka, která klíčovou dírkou pozoruje, jak týdny měsíce a někdy celé roky přijíždíte a odjíždíte s jazykem na vestě a stárnete před očima.
„Chceme, aby děti měly příklad a…“
Tohle čeká většinu z nás. Svět se natolik změnil a zrychlil, že se nelze na pečující dívat optikou předchozích desetiletí nebo našeho dětství. Popravdě, nevím co na to říct. Pojďme se o tom veřejně pobavit, ale nesmíme sami sebe zničit.
Autor: Antonín Parma
Foto: zdroj Pexels.com
Můj kamarád je nevěrný své ženě s kolegyní z práce. Sousedé volí naprosto neakceptovatelné politiky. Děti si ničí život tím, že nejí maso. Máme rozhodně právo s tím nesouhlasit, ale máme pravdu?
Odchod dětí na vysokou školu bývá vnímán jako konec jedné éry. Ale co když je to spíš začátek – a to nejen pro ně, ale i pro vás?
Češi mluví otevřeně o nemocech, sousedských poměrech i partnerských krizích. Ale zeptejte se jich, kolik vydělávají, a místnost ztichne.
Krátký únik od světa vás může zachránit před stresem – věda ukazuje, že i 15 minut o samotě má mocné účinky.
Téma počasí je stále nepřekonatelné. Zjistěte, co lidé otevírají s cizími, co sdílí jen s přáteli a co raději nikdy nevysloví.
Setkávání s lidmi není pro každého snadné. Ale i introverti a nesmělí lidé mohou objevit nové obzory – pokud udělají první krok.
Asi je kolem sebe máte. Typ A plánuje, typ B improvizuje. Spolu však tvoří výjimečné přátelství.
Skutečná blízkost není otázkou kilometrů, ale odvahy pustit druhého k sobě. Vztah po letech může zrát – pokud mu dovolíme růst.
Někteří lidé nás rozpalují, jiní nás ukotvují. Může být láska k jednomu člověku stabilní a přesto neúplná? A co když skutečná rovnováha leží mezi dvěma lidmi?
Nohy se nám rozklepou z lidí, kteří nám jsou podobní – ale šťastné a dlouhodobé vztahy často tvoří ti, kteří se navzájem doplňují. Jak to tedy vlastně je?
Když jde o sex, většina lidí se srovnává, mlží, nebo rovnou lže. Přitom „normální“ sex neexistuje. Co na to říká věda a co radí sexuologové?
Je v tom kus pravěku – náš mozek se vyvinul pro život v malých tlupách. Výzkumy ale ukazují, že dnes je všechno jinak a někomu stačí méně kontaktů, aniž by mu něco chybělo.
Chcete být za hvězdu porad? Naučte se ptát tak, že vám všichni rádi odpoví – a ještě se u toho zasmějí.
Někdy stačí žít poctivě a s chutí. Až překvapivě často to někoho ovlivní víc než všechny chytré rady světa.
Kdy máte v ruce telefon a sledujete něco, co by bez problémů počkalo? Je to něco, co se děje v mozku podvědomě, ale dá se s tím pracovat.
Pravidelný sex prospívá tělu, vztahu i duši. A někdy je dobré se k němu i trochu přemluvit. Proč je „domácí milování“ lepší než vitamíny a jak ho dostat zpět do dlouhodobého vztahu
Ve středním věku může být milostný románek dechberoucím dobrodružstvím i emocionálním zemětřesením. Jak poznat, kdy má smysl, a kdy spíš škodí?
Děti se dusí pod tlakem školních povinností a ztrácejí svobodu. A právě nedostatek volnosti ničí jejich duševní zdraví
Tíží vás něco nebo naopak máte radost? Sdílení emocí, ať už dobrých nebo těžkých, je víc než jen vylévání srdce – je to investice do zdraví a vztahů.
Věda má překvapivé odpovědi – a možná vás donutí zvednout telefon nebo za nimi vyrazit.
