Máte právo mít pravdu?

Úvodní výkřiky jsou pravda. Jsou to moji známí. Jsou mezi nějaké, které možná jste schopni pochopit a nějaké prostě nemůžete vystát. Co s tím? Jak se v polarizujících tématech vyznat a hlavně, jak se nerozčilovat, pokud se nám něco nelíbí? Co na to věda?

Pojďme do toho vnést trochu teorie. Na začátek může rozhodně pomoci rozdělit si informace na ty objektivní a subjektivní. Základní pojmy jsou velice dobře známé, ale přitom se tím moc neřídíme.

Jiřině chutná jen čokoládová zmrzlina, kterou já nemůžu vystát

To subjektivní vychází z našich osobních názorů nebo pocitů. Důležité je, že se prostě nezakládají na nezpochybnitelných faktech. Je to v podstatě pravda, kterou můžeme  těžko zpochybnit, protože pro toho, kdo to tak vidí to pravda je, ale pro nás být nemusí. Pokud prostě čokoládovou nesnášíme, neznamená to, že to má Jiřina špatně. Její přesvědčení je ovlivněno řadou faktorů, klidně včetně mnoha různých typů předsudků. Má na ně právo a má stejnou „pravdu“, jako já.

Nejoblíbenější na světě je vanilková zmrzlina

To už je "objektivní" informace, vycházející z faktických údajů, které nejsou ovlivněny předsudky, ale daty. Ze všech zmrzlin na světě je jich 29 % vanilkových, což je nejvíce a není to pocit, ale celosvětový výzkum. Pokud bychom se podívali jen do Spojených států, tak to ale platit nebude, tam frčí nejvíce čokoládová.

Zkrátka a dobře, je to všechno velice relativní a rozčilovat se je vlastně úplně zbytečné. Každý to má jinak, můžeme si věci hloupě vyložit, nemít správné informace a velice často se prostě jen můžeme pohybovat ve „špatném prostředí“.

Nebezpečí sociální bubliny

To, že všichni kolem nás mají rádi jahodovou zmrzlinu si velice snadno vysvětlíme, jako že ji asi mohou mít rádi všichni lidé na světě. Jenže to je zase jen subjektivní a výzkumy ukazují, že takové sociální bubliny jsou jednak hodně silně utažené a těžko se rozbíjí. Nejčastěji vznikají a propojují lidi s obdobnou finanční úrovní, samozřejmě velkou roli mohou hrát regionální omezení, nebo vzdělání. To nám asi všechno může být jasné, ale bublin je hodně a velice snadno můžeme někoho nepochopit, odsoudit a úplně zbytečně nás to může rozčílit.

Jak můžeme být soudní?

1. Prozkoumejte kontext. Než vyslovíte objektivní nebo subjektivní výrok, kriticky se zamyslete nad kontextem informace. V pracovních, nebo formálních debatách bychom měli své argumenty udržovali objektivní. Pokud dáváte radu příteli, může chtít spíše váš subjektivní názor na věc , který mu může pomoci více, než reálné vědecké závěry.  

2. Rozlišujte mezi pocity a fakty. Tady je hodně důležitá volba slov. Použití slov "myslím si" nebo "cítím" naznačuje, že váš názor je založen spíše na emocích nebo předsudcích než na objektivním pohledu. Vedle toho výkřiky stylu – každý, nebo dokonce „každý rozumný“ nejsou v žádném případě objektivní závěry - jsou to spíše ukázky toho, že můžete být sakra mimo.

3. Zkoušejte světu odpustit. Lidé jsou blázniví a jsou schopni se řídit vlastními, hloupými názory a často být nesmírně subjektivní nebo objektivně mimo. Ale to je v pořádku.

Intimní pravda

Pokud se vrátím k tomu, co jsme psali v perexu – trochu rozkryju, co je za řadou divných chování - můj kamarád je nevěrný, protože jeho žena nemůže mít děti a on se s tím vlastně nedokáže srovnat. Jeho kolegyně v práci trpí nedostatkem pozornosti svého muže, a proto se „tahá“ s kolegou. Sousedé volí ze svého pohledu jediné akceptovatelné politiky. Děti jsou naopak přesvědčené, že si masem ničí život i budoucnost planety. Ano, máme rozhodně právo s věcmi nesouhlasit, ale pravdu mít nemusíme a je otázka, jak moc je to důležité. V podstatě bych řekl, že méně, než by se zdálo.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj pexels.com