Máte v životě šťastné náhody?
Jak je to vlastně se štěstím v životě? Je možné mu jít nějak naproti, nebo prostě musíme jenom čekat, že nás jednoho dne potká? Přinášíme výsledky řady analýz, které se mohou hodit.
Americké univerzity rozpitvávají všechny možné parametry úspěchu v byznyse a tak není překvapivé, že analyzují také štěstí, náhodu, nebo zázraky. Tyto závěry neplatí jen pro podnikání, ale můžeme je použít i v běžném životě. Štěstí a náhodě v životě se tak věnují třeba na Stanfordu a definovali tři základní parametry, které se projevují mezi těmi, co mají v životě hodně štěstí.
Prvním a základním principem je neustále porušovat svoji komfortní zónu, tedy dělat něco nového, jiného, jinak, nově.
V principu to všichni hodně dobře umíme už z dětství – jinak bychom neudělali svůj první krok, nerozjeli bychom se na kole, nebo bychom se neodvážili udělat čáru při kreslení našeho prvního popelářského auta. Problém je v tom, že na to v průběhu života zapomínáme.
Jít do rizika přitom neznamená, že začneme skákat pod auta nebo vyhledávat jiné, životu nebezpečné situace. Do rizika můžeme jít oblastech mentálních, pracovních, vztahových, tělesných. Zkrátka je to o kontinuálním přístupu v naprosto odlišných oblastech.
Rozhodně je dobré si to hodit na papír, zpřehlednit si takové oblasti, možnosti „rizika“ a u toho si určit, do nějakého rizika, nebo nepříjemného v rozpoložení vlastně chodíme a kde to (třeba zbytečně) neděláme. Určitě pomůže to s někým probrat nebo ideálně svoje přístupy porovnat s někým z našeho okolí.
Samotné uvědomění ale nestačí – dalším krokem je začít to nějak měnit, posouvat se mimo naši komfortní zónu. Například se programově začneme bavit s neznámými lidmi, začneme hledat řešení pracovních nebo osobních problémů jinak, zkusíme uvařit nové jídlo, přečíst si něco, co by nás normálně ani nenapadlo.
Druhá věc pro více šťastných náhod, je uvědomit si, že spousta lidí, kteří nám na naší cestě nějak pomohli nebo pomáhají, si zaslouží náš vděk a poděkování.
Výzkumy ukazují, že většině lidí přijde trapné, nebo zbytečné někomu děkovat, nebo někoho pochválit. Ono, to může znít trochu ezo, ale v podstatě jde o to, abychom začali oceňovat lidi v našem okolí, uvědomovat jednotlivé aspekty přínosu, a v neposlední řadě i začít být více empatičtější a otevřenější k tomu, co se děje kolem nás. Navíc tím nesmírně zvyšujeme vlastně pocit štěstí, ale i náhody.
3. věc, na kterou bychom si měli dávat pozor, je potom přístup k našim vlastním nápadům.
Ty totiž nejsou jenom dobré nebo špatné, ale možných nuancí je mezi nimi ohromné množství. Špatné nápady, pokud se na ně podíváme pozitivním přístupem a hledáme v nich to dobré, se mohou stát nesmírně inovativními, překvapivými, a může se ukázat, že to nejsou takové nesmysly. Opakem dobrého nápadu může být zase dobrý nápad a opakem hlouposti nemusí být hloupost.
V principu by se dalo říct, že mít štěstí v životě není v osudu, ale o přístupu! V průzkumech a analýzách se ukazuje, že neexistuje nic jako je blesk z čistého nebe, ale ti, co mají v životě štěstí, jsou spíše v neustále vanoucím větru, než v nějakých jednotlivých náhodných záblescích štěstí.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj pexels.com
