Lze vidět jiným do hlavy?

Asi před 40 lety byl proveden průzkum lékařských rozhovorů (Howard Beckman). Všechny začaly tím, že se lékař pacienta zeptal, co ho trápí. Téměř tři čtvrtiny pacientů bylo přerušeno během 20 sekund; jen 2 % dostalo příležitost dokončit svou myšlenku. Výzkum vyvolal vlnu zájmu a diskuse. O 15 let později jej opakovali a zjistili, že lékaři stále přerušují stejně často a stejně rychle...

Empatie je schopnost sdílet, rozumět a pečovat o zážitky druhých. Ale jak empatii definují nevědci? Psychologové tomu říkají "přijímání perspektivy", a ukázalo se, že je to mocný nástroj. Výzkumy zjistily, že když se lidé vcítí do života ostatních, stanou se štědřejšími a mají méně předsudků.  

Může to znít hezky – přijímat cizí perspektivy nám pomáhá se o jiné starat, ale i tak to má své vady. Když se vcítíte do situace někoho jiného, můžete mít jasnou představou o tom, jak byste se cítili, kdybyste byli oni, ale netušíte nic o tom, jak se druhá strana ve skutečnosti cítí. Asi znáte otřepanou frázi o cizích botech…

Přijímání perspektivy je protkáno předsudky, které jsou ještě nebezpečnější, protože ti, kdo přijímají perspektivu, tyto předsudky nevidí. Ve řadě experimentů vědci zjistili, že přijímání cizí perspektivy lidi učiní sebevědomější, získají sociální vhled, ale rozhodně nevnímají přesněji to, co ostatní skutečně cítili.

Tento jev se nazývá "chybné přijímání perspektivy", a můžeme se s ním setkat všude kolem.

• Odborníci si neuvědomují, čemu „ostatní“ nerozumí, a místo toho používají odborný žargon.
• V konfliktech lidé nesouhlasí v podstatě v něčem jiném.
• V práci jedinci s mocí nepochopí boje těch, kteří ji nemají.
• Rozdílné generace vnímají svět kolem jinak.

Přijímání perspektivy je prostě jiný sport: Empatizér by měl jednoduše rozumět tomu, čím si někdo jiný prochází. Ale to není empatie. To je telepatie - která samozřejmě neexistuje.

Získávání versus přijímání perspektivy

Ve skutečnosti nikdo nemůže empatizovat sám. Dobří poradci, učitelé, lékaři, terapeuti, nebo přátelé by pro pochopení spíše "získávat perspektivu" – tedy pomocí otázek a aktivního poslechu pronikat ke skutečným pocitům druhé osoby.

Získávání perspektivy není tak známé jako přijímání perspektivy, ale je mnohem přesnější. Pomáhá lidem přesně rozumět jeden druhému. Výzkum také zjistil, že když se lidé s vysokou mocí zapojí do získávání perspektivy, jedinci bez moci se cítí "slyšeni", což zlepšuje vztahy mezi nimi. A když se lidé uprostřed neshody zastaví a zapojí do činnosti získávání perspektivy, objeví společnou půdu a stanou se přesvědčivějšími zastánci svých vlastních nápadů.

Zvláště pro manažery, ale i odborníky je třeba si přiznat, že druhým nerozumí, a dát jim prostor, aby je to naučili.

Jak pochopit druhou stranu? - Smyčka pro pochopení

Jednoduchá technika získávání perspektivy, kterou používají novináři, mediátoři, nebo třeba detektivové. "Smyčkař" položí otázku, ale nezastaví se u první odpovědi. Parafrázuje to, co slyšel, a následuje frází jako "Je to tak?" nebo "Co mi ještě uniká?" Oba proces opakují, dokud se obě osoby neshodnou na tom, čím si jedna z nich prochází. Smyčka je jednoduchá, ale může být enormně mocná.

Smyčkaři si budují přesnou představu o tom, co druzí cítí, ale také ovlivňují osobu, která odpovídá na jejich otázky. Druhá strana má pocit, že je slyšená a sděluje toho více. Díky takovému rozhovoru mohou najít nové způsoby, jak popsat své zážitky, nebo dokonce objevit, co si myslí nebo chtějí.

Čistá mysl a přenastavené cíle

Je to známý pocit: "posloucháme" někoho jiného, ale ve skutečnosti jen čekáme na svou příležitost promluvit, mentálně připravujeme, co řekneme. Mentoři nebo konzultanti padají do pocitu, že jejich úkolem je mít na všechno odpovědi, včetně toho, co ostatní potřebují nebo cítí. Tento tlak může podporovat chybné přijímání perspektivy a všechny s tím spojené škody.

Přitom stačí přeformulovat si v hlavě svou roli. Místo toho, abychom se snažili poskytnout odpovědi, můžeme se zamyslet nad tím, jaké otázky položit. Nebo dělat ještě méně a jednoduše věnovat veškerou energii tomu, abychom byli přítomni.

Poslouchání se může zdát pasivní, ale zamyslete se znovu. V jedné studii hrály dvojice přátel roli mluvčího a posluchače. Zatímco mluvčí sdíleli příběhy, některým posluchačům bylo řečeno, aby věnovali pozornost, a jiným byl dán druhý úkol, který je rozptyloval. Když byli posluchači rozptýleni, jejich mluvčí vyprávěli méně plynulé příběhy a častěji zapomínali, co řekli.

Je zatraceně dobře vidět, pokud v tajnosti kontrolujete svůj e-mail, nebo jen telefon. Lidé si uvědomují, když neposloucháte, a kdy ano. "Dobré" ticho a "špatné" ticho ,mají zcela jiné vyznění a obě formují úplně jiné vztahy.

Audit po konverzaci

Po takovém rozhovoru se sami sebe zeptejte: Co jsem se od této osoby dozvěděl(a)? Co jsem vnímal(a) dříve špatně, ale teď je to o trochu lepší? Pokud je vaše odpověď, že jste to měli dokonale přesné a stále to tak máte, možná neposloucháte tak dobře, jak si myslíte - a to by mohla být skvělá příležitost zkusit smyčku znovu.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj pexels.com