Jak dlouho nechá lékař mluvit pacienta?

Podle průzkumů nechá lékař pacienta mluvit v průměru 18 vteřin! Bez ohledu na to, jak se pacient cítí, co ho trápí, jak silný má pocit, že je něco jinak. Lékaře to moc nezajímá, odpověď je jim jasná z prvních slov, odpověď je jasná, i když není jasná otázka… Tento článek ale není o lékařích. Neříká se zbytečně, že většina lidí poslouchá jen proto, aby mohli něco odpovědět…  Neděláte to také?

Podle studií v průměru trávíme asi 70-80 % svého bdělého času komunikací. Tento čas zahrnuje jak verbální komunikaci (mluvení), tak i neverbální komunikaci (gesta, mimika, tělesná řeč). Při průměrné délce života 80 let a předpokládaných 8 hodin spánku denně prokomunikujeme tedy dobrých 40 let života a věština je do prázdna...

Komunikace nemusí nutně být vzájemná a dialogická. Může zahrnovat různé způsoby, jak sdělit informace, jako je mluvená řeč, psaní, gesta, mimika, nebo dokonce prostředky elektronické komunikace. Podstatou je předání zprávy z jedné strany na druhou a může být prostě jednosměrná.

Dialog asi nemusíme moc vysvětlovat. Podstatou je, že každá strana má možnost mluvit, poslouchat a reagovat na druhou stranu a zaměřen je (nebo by měl být) na porozumění, vzájemnou interakci a respektování různých názorů. Cílem je dosáhnout sdíleného porozumění a nalezení společného základu.

Základní rozdíl mezi dialogem a komunikací je tedy ve vzájemnosti a interakci mezi účastníky. Dialog je forma aktivního a vzájemného komunikačního procesu, zatímco komunikace se může vztahovat na jakýkoli přenos informací, bez nutnosti vzájemné interakce.

Seberte si bod, za každou chybu, co děláte v dialogu

Monolog: Dialog by měl být vzájemným výměnným procesem, ale často dochází k chybě, kdy se jedna strana příliš zaměřuje na své vlastní vyjadřování a nedává prostor druhé straně. Tím se může snížit možnost výměny názorů a porozumění.

Předsudky a stereotypy: Mohou bránit otevřenému a objektivnímu dialogu. Když jsme předem přesvědčeni o určitých názorech, můžeme být nedostatečně otevřeni a ochotni naslouchat odlišným perspektivám.

Obrana a útok: V dialogu mohou vznikat konflikty a nedorozumění, pokud se účastníci začnou bránit a útočit na druhou stranu. Namísto konstruktivního jednání a hledání společného základu může dialog přerůst ve spor.

Nedostatek empatie: Nedostatek snahy vcítit se do pocitů a perspektivy druhé strany může bránit vytvoření vzájemného porozumění.

Neposlouchání a přerušování: Když účastníci nedávají prostor pro dokončení myšlenek druhé strany a přerušují je, může to bránit efektivnímu komunikačnímu procesu.

Nedostatek otevřenosti a flexibility: Pokud účastníci dialogu nedokáží být otevření novým myšlenkám a změně svých názorů, může to bránit pokroku a nalezení společných řešení.

Co si tedy vyjasnit?

Poslouchám, nebo jen slyším? Neaktivní poslech, přerušování, nedávání dostatečné pozornosti druhé straně a nedostatek empatie - to vše vede k nepochopení a ztrátě důležitých informací. Dialog by měl být založen na otevřenosti a respektu vůči druhé straně. Pro úspěch musíme přijímat a respektovat různé názory, přístupy a zkušenosti a chtít naslouchat bez předsudků. Prostě to nechat dojít nejen k uším, ale i „více do hlavy“, pokoušet se durhou stranu pochopit. To neznamená, že se vším musíme souhlasit, ale brát, že druhá strana to může mít jinak.

Chce se mi poslouchat? V dialogu je klíčový aktivní poslech. To znamená dávat pozornost druhé osobě, porozumět jejímu sdělení a být schopen odpovědět na základě toho, co bylo řečeno. Aktivní poslech zahrnuje i empatii a snahu vcítit se do pocitů a perspektiv druhé strany. Je to náročné, může to být vyčerpávající – musíme přemýšlet, fungovat.

Reaguji, dávám vědět, jak a že to vnímám? Dialog vyžaduje vzájemnou interakci mezi všemi účastníky. Každá strana má příležitost sdělit své myšlenky, dotazy, obavy nebo návrhy. Je důležité, aby účastníci dialogu měli možnost aktivně se zapojit a být slyšeni a aby měli ten pocit. Nedostatek konstruktivní zpětné vazby může znemožnit uvědomění si chyb a příležitostí k zlepšení. Nedostatek naladění na potřeby a hodnoty druhé strany může vést k odcizení a neschopnosti navázat vztah. Pokud vnímáme jen sebe - vlastní potřeby a nepřizpůsobení se druhé straně rozhodně komunikaci naruší

Opravdu se vyjadřujeme? Komunikace, která není jasná, neúplná nebo nepřesná, může vést k nedorozumění. Používání nejasných termínů, obecných výroků nebo nedostatečných detailů hodně ztěžuje porozumění. Dialog slouží k sdílení informací, znalostí a perspektiv mezi účastníky. Každá strana má možnost představit své názory a předložit argumenty, ale také naslouchat a pochopit pohledy druhé strany. Nedostatek jasných a specifických informací o tom, jak se druhá strana cítí nebo jaký je účinek komunikace, může bránit dalšímu rozvoji a učení.

Tady bychom měli ještě uvést správné používání nonverbálních signálů, jako jsou gesta, mimika a tělesná řeč, což může vést k velmi rozdílné interpretaci zprávy. Nevhodné výrazy obličeje, gesta nebo nedostatečný oční kontakt mohou vyvolávat nesprávné dojmy.

Nejsou to jen řeči? V dialogu je důležité sdílet odpovědnost za průběh a výsledek dialogu. Účastníci by měli být ochotni převzít zodpovědnost za svá slova, činy a jejich dopady na dialogový proces. To zahrnuje respektování stanovených pravidel a zásad dialogu.

Rozumím (i když nemusím souhlasit) Předpokládání znalostí, motivací a úmyslů druhé strany může vést k nepřesnostem a konfliktům. Soudy a předsudky brání efektivní komunikaci. Hlavním cílem dialogu je dosažení porozumění a spolupráce mezi účastníky. Účastníci by měli být motivováni ke společnému hledání řešení a nalezení sdílených bodů. To vyžaduje ochotu naslouchat, uznávat rozdílné pohledy a hledat kompromisy.

Hlavní ingredience komunikace - pokud je máte, dejte si bod...

Klarita: Komunikace by měla být jasná a srozumitelná. Je důležité vyjadřovat se srozumitelným způsobem, vyhnout se nejasnostem a nepřesnostem.

Sluch a empatie: Komunikace zahrnuje nejen sdělování informací, ale také poslech druhé strany. Aktivní poslech a empatie pomáhají porozumět a ocenit perspektivu a pocity druhé osoby.

Nonverbální komunikace: Jako jsou gesta, mimika, tón hlasu a tělesná řeč, mohou mít významný vliv na přenos zprávy a porozumění.

Účelnost: Komunikace by měla být účelná a cílená. Měla by sloužit k dosažení určitého cíle, ať už je to informování, vyjádření potřeb, vyřešení problému nebo zajištění spolupráce. Kladení jasných cílů pomáhá udržet komunikaci zaměřenou a efektivní.

Respekt: Respekt k druhé straně je zásadním principem komunikace. Je důležité vyjadřovat se zdvořile a uznávat odlišné názory a perspektivy. Respektování druhé osoby a jejích pocitů pomáhá vytvořit důvěru a zdravé komunikační prostředí.

Feedback: Poskytování zpětné vazby je klíčové a pomáhá vyjasnit a posílit sdělení, efektivní komunikaci a rozvoj vztahů.

Vnímáte mě?

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Magnoli